Eudyptes
 Eudyptes | |
|---|---|
.jpg) Tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | tučňáci (Sphenisciformes) Sharpe, 1891 |
| Čeleď | tučňákovití (Spheniscidae) Bonaparte, 1831 |
| Rod | Eudyptes Vieillot, 1816 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rod Eudyptes je jeden ze šesti uznávaných rodů tučňáků z čeledi tučňákovití (Spheniscidae). Byl popsán francouzským ornitologem Louisem Jeanem Pierrem Vieillotem v roce 1816. Název je odvozen ze starořeckých slov eu („dobrý") a dyptes („potápěč“). Řadí se do něho čtyři až sedm druhů v závislosti na autoritě. Jsou to černobílí ptáci od ostatních tučňáků odlišní výrazným peřím na hlavě – mají oranžovožlutou chocholku. Kromě toho také ostrými červenými duhovkami a robustním zobákem. Vyskytují se zejména na subantarktických ostrovech v Jižním oceánu (hlavně kolem Nového Zélandu a na okolních ostrovech). Hadoram Shirihai ve své publikaci z roku 2002 zmiňuje, že tento rod tvoří asi 45 % světové populace tučňáků.[1]
Jsou to houževnatí tučňáci, kteří hnízdí na strmých skalnatých útesech a v obrovských koloniích (v jedné se může nacházet až 1 000 000 jedinců[2]). Jednotlivé páry se nacházejí těsně vedle sebe (až tři páry na jeden metr čtvereční) a často tak tučňáci svádějí souboje o místo k zahnízdění. Samice snášejí obvykle dvě vejce ale vychovají zpravidla jen jediné mládě. Zástupci tohoto rodu jsou známí tím, že první snesená vejce bývají o více než polovinu menší, nežli druhé.[3]
Mitochondriální a jaderné DNA naznačují, že „chocholatí“ tučňáci se oddělili od předků svého nejbližšího žijícího příbuzného tučňáka žlutookého v polovině miocénu asi před 15 miliony lety.[4]
Přehled druhů
[editovat | editovat zdroj]Do rodu Eudyptes ze řadí tyto druhy a případně poddruhy[5][6]:
- tučňák novozélandský (Eudyptes pachyrhynchus)
- tučňák snarský (Eudyptes robustus) – považován též za poddruh tučňáka novozélandského (Eudyptes pachyrhynchus robustus)
- tučňák chocholatý (Eudyptes sclateri)
- tučňák skalní (Eudyptes chrysocome)
- Eudyptes chrysocome filholi
- Eudyptes chrysocome chrysocome
- Eudyptes moseleyi – původně považovaný za další poddruh tučňák skalního (Eudyptes chrysocome moseleyi)
- tučňák královský (Eudyptes schlegeli) – považován též za poddruh (případně polymorfní „odnož") tučňáka žlutorohého. Na rozdíl od svých příbuzných má jako jediný bílé tváře.
- tučňák žlutorohý (Eudyptes chrysolophus) – nejpočetnější zástupce (k roku 2013 dle IUCN / BirdLife International odhadem 12 600 000 dospělých jedinců)
- † Eudyptes warhami – vyhynulý endemický druh z Chathamských ostrovů popsaný v roce 2019. Pravděpodobně byl vyhuben krátce poté, co ostrovy obsadil člověk (Polynésané) asi před 450 lety.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SHIRIHAI, HADORAM. A complete guide to Antarctic wildlife : the birds and marine mammals of the Antarctic continent and the Southern Ocean. Degerby, Finland: Alula Press 510 s. Dostupné online. ISBN 951-98947-0-5, ISBN 978-951-98947-0-6. OCLC 51081322
- ↑ Royal penguins. www.antarctica.gov.au [online]. [cit. 2021-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CERCHIARA, Jack A.; SKINNER, Michael K. Encyclopedia of Reproduction. 2. vyd. Oxford: Academic Press, 2018. 3868 s. ISBN 978-0-12-815145-7. DOI:https://doi.org/10.1016/B978-0-12-809633-8.20610-9. Kapitola Penguins, s. 631–636. (anglicky)
- ↑ BAKER, Allan J; PEREIRA, Sergio Luiz; HADDRATH, Oliver P. Multiple gene evidence for expansion of extant penguins out of Antarctica due to global cooling. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2006-01-07, roč. 273, čís. 1582, s. 11–17. PMID: 16519228 PMCID: PMC1560011. Dostupné online [cit. 2021-02-04]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2005.3260. PMID 16519228.
- ↑ COLE, Theresa L.; KSEPKA, Daniel T.; MITCHELL, Kieren J. Mitogenomes Uncover Extinct Penguin Taxa and Reveal Island Formation as a Key Driver of Speciation. Molecular Biology and Evolution. 2019-04-01, roč. 36, čís. 4, s. 784–797. Dostupné online (anglicky)
- ↑ Eudyptes. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2020. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eudyptes na Wikimedia Commons
