Přeskočit na obsah

Erromango

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erromango
Erromango
Erromango
StátVanuatuVanuatu Vanuatu
Topografie
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erromango je sopečný ostrov v Korálovém moři, který je součástí státu Vanuatu. Nachází se v provincii Tafea 80 km jihovýchodně od hlavního města Port Vila. Má rozlohu 891,9 km² a je čtvrtým největším ostrovem Vanuatu. Na ostrově žije přibližně 2 000 obyvatel, největším sídlem je Upogkor v Dillonově zátoce na západním pobřeží.

Erromango je porostlé tropickým pralesem, nachází se zde rezervace damaroní. Nejvyšším vrcholem je Mount Santop (886 m n. m.).[1]

Ostrov osídlili před třemi tisíci lety příslušníci lapitské kultury, po nichž se zachovalo množství petroglyfů. Původní obyvatelé ostrova pro něj používali název Nelocompne. Jako první Evropan zde v roce 1774 přistál James Cook, který ostrov nazval Erromango, což vzniklo zkomolením domorodého výrazu armai n'go (dobré jídlo). V roce 1839 zde byli zabiti misionáři John Williams a Jacob Harris, což dalo Erromangu alternativní název Martyr Isle (Ostrov mučedníků).[2] V devatenáctém století se zde ve velkém těžilo santalové dřevo, což vedlo k neúspěšné výpravě za účelem získání Erromanga pro Havajské království, kterou vedl náčelník Boki.[3] V roce 1906 se ostrov stal součástí kondominia Nové Hebridy pod společnou správou Francie a Velké Británie, od roku 1980 patří k nezávislému Vanuatu. Produkce santalového dřeva poklesla v důsledku vykácení původní vegetace, obyvatelé se živí převážně rybolovem a pěstováním palmy kokosové, smldince a pepřovníku opojného.

Nejpoužívanějším jazykem na ostrově je bislamština. Původní jazyky sorung a utaha zanikly v devatenáctém století, kdy se populace ostrova výrazně snížila v důsledku zavlečených chorob a únosů domorodců na práci do Queenslandu.[4]

  1. Britannica Dostupné online
  2. World Archaeology Dostupné online
  3. The Journal of Polynesian Society Dostupné online Archivováno 6. 8. 2020 na Wayback Machine.
  4. Australian National University Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]