Erich Wasmann
| Páter Erich Wasmann S.J. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. května 1859 Merano v Rakousku-Uhersku |
| Úmrtí | 27. února 1931 (ve věku 71 let) Valkenburg aan de Geul v holandské provincii Limburg |
| Národnost | rakouská |
| Země |  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | entomolog |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Friedrich Wasmann |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Erich Wasmann (29. května 1859 Merano – 27. února 1931 Valkenburg) byl členem jezuitského řádu a myrmekolog, který se zabýval především studiem myrmekofilů a sociálními vztahy mravenců a termitů. Byl zastáncem evoluční teorie, kterou však interpretoval ve shodě se svou náboženskou vírou.[1] Známý je jeho spor s Ernstem Haeckelem, který byl zastáncem monismu.[1][2]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Erich Wasmann se narodil 29. května 1859 v Meranu v jižním Tyrolsku. Jeho rodiče byli konvertité z protestantismu na katolickou víru, kteří byli velmi nábožensky založení. Oba pocházeli z Hamburku a Erichův otec byl známý malíř Rudolph Friedrich Wasmann. Erich odmala chytal a pozoroval hmyz, zejména brouky, proto od spolužáků dostal přezdívku Carabus.[3] Matka chtěla mít z Ericha kněze, proto ho dala na studia do jezuitské školy Stella Matutina ve Feldkirchu v Rakousku, ale už v 16 letech přestoupil do školy v Exatenu u města Baexem v Holandsku. Jezuité podporovali Ericha ve studiu přírodních věd. V roce 1888 byl vysvěcen na kněze a po celý svůj život se snažil spojovat biologii s vírou. Kvůli svému slabému zdraví – trpěl plicní chorobou – neodcestoval do misie, ale stal se redaktorem jezuitského časopisu Stimmen aus Maria-Laach, což mu umožnilo věnovat se vědecké práci. V roce 1890 studoval v Praze, poté se přesunul do Vídně. Roku 1899 se redakce časopisu Stimmen aus Maria-Laach přesunula do Limpertsbergu ve městě Lucemburk. V roce 1911 se přestěhoval do Valkenburgu v provincii Limburg v jižním Holandsku, kde žil až do své smrti. Erich Wasmann zemřel 27. února 1931 zcela vyčerpán svojí prací, ale i spory se svými oponenty. Tělo bylo pohřbeno ráno 2. března 1931 na hřbitově jezuitského kláštera ve Valkenburgu.[3]
Vědecké dílo
[editovat | editovat zdroj]Erich Wasmann se věnoval především studiu mravenců a termitů. Jeho vášní se staly mravenčí hosté tzv. myrmekofilové, dá se říci, že fenomén mravenčích hostů de facto objevil. Mnoho mravenčích hostů sám popsal. Byl také evolucionista a přispěl k debatě o psychologii živočichů.[1][3]
Studium mravenců a jejich hostů
[editovat | editovat zdroj]V době studií se ještě zabýval svými oblíbenými brouky, což dokládá jeho první práce Der Trichterwickler pojednávajcí o zobonoskovitých, ale po recenzi knihy Lubbockovy knihy Ants, Bees and Wasps se po prostudování tématu (aby recenze mohla být fundovaná), začal věnovat studiu sociálního hmyzu. Broukům se pak věnoval jen v rámci myrmekofilních druhů. První práce týkajcích se mravenců byl populární článek Aus dem Leben einer Ameise, který vyšel v roce 1886 v jeho domovském časopise Stimmen aus Maria-Laach. V letech 1896-1898 se zabýval téměř výhradně mravenci a jejich hosty, přičemž popsal celý jev a celkové působení mravenčích hostů na kolonie mravenců.[1] V této době intenzivně spolupracuje mimo jiné i s Forelem. Protože jezuité měli mnoho misií v různých částech světa, zasílali mu misionáři mnoho nových myrmekofilních druhů hmyzu (zejména z Barmy, Brazílie, Madagaskaru, Jávy či z Jižní Afriky), které Wasmann popisoval. Celkem popsal 933 nových myrmekofilních druhů hmyzu.[3]
Při pobytu v Exatenu začal zkoumat kolonie mravenců druhu Formica sanguinea, ve kterých nacházel myrmekofilní brouky Lomechusa strumosa. V koloniích uvedeného druhu mravenců, ve kterém objevoval Lomechusy, se nacházeli tzv. pseudogynní jedinci, neplodní a nepracující jedinci, přechodné formy mezi dělnicí a královnou. Wasmann si myslel, že brouci druhu Lomechusa jsou pro mravenčí dělnice natolik atraktivní, že začnou zanedbávat svá vlastní vajíčka a následně vznikne pseudogyn.[3] Při pobytu v Lucembursku se poté věnoval otrokářským mravencům ve vyšších nadmořských výškách.[1] Wasmann zavedl dělení myrmekofilního hmyzu na tři kategorie. Symfilové jsou takový hosté, ke kterým se mravenci chovají jako ke členům kolonie, jsou přenášeni, krmeni a ochraňováni, často se živí larvmi mravenců. Synekenti jsou v hnízdě nebo okolí hnízda ignorováni, jsou to malí rychlí nebo naopak pomalí a neohrabaní mrchožrouti s neutrálním zápachem. Synechtři, kteří jsou vyháněni a napadáni, jsou naopak spíše rychlí lovci případně kleptoparaziti. V poslední době se od tohoto dělení kvůli větší rozmanitosti vztahů k hostitelskému druhu částečně ustupuje.[4]
Erich Wasmann celkově publikoval 435 entomologických publikací.[5]
Studium psychlogie živočichů a evolucionismu
[editovat | editovat zdroj]V roce 1884, kdy Wasmann vydal svou práci Trichterwickler, byl ještě odpůrcem Darwina. Avšak mezi vydáním této knihy a začátkem jeho hlubšího výzkumu mravenců svůj postoj pomalu změnil. Stalo se tak v průběhu jeho studia v Praze, především díky jeho bádání o broucích druhu Dinarda. Tito brouci žijí jako mravenčí hosté a vykazují značnou geografickou rozrůzněnost, což Wasmann považoval za adaptivní přizpůsobní pocházejcí od společného předka. Wasmann se dále zabýval především studiem brouků rodu Lomechusa, kteří žijí v hnízdech mravenců rodu Formica a Myrmica. Mravenci přijímají tyto brouky do hnízda a starají se o jejich larvy jako o vlastní. Lomechusa je však masožravec a živí se larvami mravenců. Na základě této sociální intrakce Wasmann založil svou evoluční teorii. Tuto teorii nazval v roce 1901 jako „přátelský výběr“. Tvrdil, že předkové těchto brouků byli příležitostnými lovci mravenců, mravence lákali na zvláštní výpotky, proto mravenci nebyli vůči těmto broukům nepřátelští a dovolili jim pohybovat se v hnízdě, dokonce si vybírali brouky s nejlepším výpotkem, tak jako to dělá člověk se zvířaty a rostlinami. Tuto svou teorii postavil proti přírodnímu výběru a tvrdil, že přírodní výběr nemůže vysvětlit toto chování mravenců. Přírodní výběr by tyto brouky eliminoval a nenechal by mravence starat se o ně (brouci při velkém výskytu v mraveništi omezují rozvoj mravenčí kolonie). Wasmann tvrdil, že přírodní výběr hraje v evoluci jen podřadnou roli. Přírodní výběr jen eliminuje neschopné jedince, ale nemůže přínést žádnou inovaci.[2]
Zároveň se zabýval i psychologií živočichů, kterou opět studoval na mravencích a myrmekofilním hmyzu. Tvrdil, že společenství mravenců je spíše souborem instinktů než materiálním výtvorem. V rámci svých instinktů jsou schopni si mravenci vybírat společníky, což je podstatou jejich společenství.[2] O mravencích neuvažoval jako o inteligentních tvorech, zároveň je nepovažoval ani za mechanické stroje, spíše je považoval za reflexní stroje, jak dokazují jeho pokusy o ochočení mravenců.[1] Jeho názory vyvolávaly velké emoce mezi darwinisty, známý je jeho spor s čelným představitelem monismu Ernstem Haeckelem.[1][2]
Wasmann byl celý život zastáncem evoluce, ale snažil se ji skloubit se svoji vírou. Darwinisté mu vyčítali, že svou naukou chce odvést lidi od pravé evoluce, zároveň byl napadán i některými představiteli církve.[2][1]
Pocty a zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Wasmann během života získal mnoho poct a titulů. V roce 1921 získal doktorát z univerzity ve Freiburgu (fil. nat. honoris causa). Byl členem mnoha entomologických společnosti v Anglii, Belgii, Španělsku, Německu či v Brazílii.[6] Jsou po něm pojmenovány tzv. Wasmannovy mimikry, což je přizpůsobení těla živočicha napodobující tvar těla sociálního hmyzu, u kterého dotyčný živočich žije.[7] Po Wasmannovi jsou také pojmenovány tzv. Wasmannovské žlázy, což jsou žlázy u brouka Claviger testaceus, který vylučuje mrtvolné látky napodobující kořist mravenců.[8]
Historie Wasmannovy sbírky
[editovat | editovat zdroj]Wasmann vytvořil sbírku, která obsahuje asi 2000 termitů a 1000 mravenců. Sbírka dále obsahuje na 2000 hostů mravenců a termitů. Jsou mezi nimi hlavně brouci, ale obsahuje i roztoče či motýli. Po Wasmannově smrti sbírka zůstala v jezuitském klášteře ve Valkenburgu, stala se součásti tzv. „Museum Wasmannianum“. V roce 1941 byla sbírka zapůjčena do Přírodovědného muzea v Maastrichtu. V roce 1942 byl klášter ve Valkenburgu zrušen a byla zde založena škola SS-Reichsschule (vychovávala holandské chlapce pro služby v rámci Velké germánské říše). Když se Reichsführer Heinrich Himmler dozvěděl o sbírce, nechal ji převést do Berlína, kde byla uložena v bunkru Entomologického ústavu. V roce 1944 byl Masstricht dobyt 9. americkou armádou, ve které sloužil i major John Wendell Bailey, v civilu profesor na univerzitě v Richmondu. Bailey se chtěl na sbírku podívat, a když zjistil že ji Němci odvezli do Berlína, chtěl ji získat zpátky. Entomologický ústav v Berlíně však spadal pod správu Rudé armády, traduje se, že při vyjednávání o vrácení sbírky zpět do Masstrichtu musel Bailey Rusy přesvědčovat alkoholem. Sbírka se vrátila do Maastrichtu 29. září 1945. Roku 1964 byla sbírka zakoupena městem Maastricht a je stále uložena v Přírodovědeckém muzeu v Maastrichtu.[9]
Wasmann v Čechách
[editovat | editovat zdroj]V roce 1890 Wasmann studoval tři semestry na pražské německé univerzitě.[1] I v Praze se zajímal o mravence a jejich hosty. Známé jsou jeho návštěvy lokality Zvolská homole, kde spolu s pražskými entomology sbíral myrmekofilní drabčíky Zyras plicatus a Zyras confragrosus. Traduje se, že při nálezu uvedených vzácných drabčíků Wasmann poklekl a začal se modlit pod mohutným smrkem.[10] Tento více než 200 let starý smrk byl v roce 1983 vyhlášen jako památný v roce 2003 ho však vyvrátila vichřice.[11] Během pobytu na německé univerzitě v Praze navštěvoval i jiné lokality, například v květnu roku 1891 navštívil Bohosudov, kde objevil kolonii mravenců druhu Polyergus rufescens, a nebo dne 16. srpna 1890 v 15 hodin spolu s Ottokarem Nickerlem mladším našel u Velké Černoci mravence druhu Polyergus rufescens na loupeživé výpravě.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i HAMPL, Petr. Společenské implikace myrmekologie mezi Aldrovandim a Wilsonem. Disertační práce. Praha: UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014. 264 s. Dostupné online. S. 163–175.
- ↑ a b c d e KRUMPOLC, Eduard. Erich Wasmann a jeho přínos k teorii evoluce. S. 45–59. Studia Theologica 2017, 19(1) [online]. Katedra systematické teologie [cit. 2018-09-16]. S. 45–59. Dostupné online.
- ↑ a b c d e SCHMITZ, Hermann. In Memoriam P. Erich Wasmann, S.J. [s.l.]: Tijdschrift voor Entomologie 25, no. 1 (1932), 1932. 57 s. S. 1–57.
- ↑ WASMANN, Erich. Kritisches Verzeichniss Der Myrmekophilen Und Termitophilen Arthropoden. Berlin: F.L. Dames, ed., 1894. Dostupné online.
- ↑ Erich Wasmann. www.kath-info.de [online]. [cit. 2018-09-21]. Dostupné online.
- ↑ Wasmann, Eric (1859-1931) - AntWiki. www.antwiki.org [online]. [cit. 2018-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RETTENMEYER, Carl W. Insect Mimicry. Annual Review of Entomology. 1970-01, roč. 15, čís. 1, s. 43–74. Dostupné online [cit. 2018-09-21]. ISSN 0066-4170. DOI 10.1146/annurev.en.15.010170.000355. (anglicky)
- ↑ BAŽILOVÁ, Jana. Mechanismy začlenění myrmekofilů do hostitelské kolonie. Diplomová práce. vyd. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ Annals of the History and Philosophy of Biology 10/2005. Annals of the History and Philosophy of Biology. 2006. Dostupné online [cit. 2018-09-23]. ISSN 2512-5923. DOI 10.17875/gup2006-739. (anglicky)
- ↑ PECINA, Pavel. Příspěvek k poznání zvířeny navrhované Státní přírodní rezervace Zvolská homole. S. 215–237. Bohemia centralis 10 [online]. 1980 [cit. 2.10.2018]. S. 215–237. Dostupné online.
- ↑ ŠVECOVÁ, Anna. Památný strom Wasmannův smrk (PP Zvolská homole) je po smrti. Ochrana přírody. Roč. 58, čís. 10, s. 300–301. Dostupné online.
- ↑ WASMANN, Erich. Die zusammengesetzten Nester und gemischten Kolonien der Ameisen. Münster: [s.n.], 1891. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Erich Wasmann na Wikimedia Commons
