Emanuel Moravec

Šablona:Infobox Politik Emanuel Moravec (17. dubna 1893, Praha – 5. května 1945, Praha; pseudonym Stanislav Yester) byl český politik, legionář, voják z povolání, teoretik válečnictví, publicista a ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Patřil k nejaktivnějším představitelům české kolaborace s nacistickým okupačním režimem za Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945.

I. světová válka a legie

Emanuel Moravec se narodil 17. dubna 1893 v Praze. Otec Jan Petr Moravec byl pražským obchodníkem. Matka Malvína, roz. Sapinová. V roce 1911 vystupuje demonstrativně z římskokatolické církve, aby dal najevo svůj odpor k vládnoucím Habsburkům. Vystudoval průmyslovou školu. Odmaturoval v roce 1912. V den vypuknutí první světové války 28. 7. 1914 byl odveden do rakousko-uherské armády. Odchází do školy jednoročních dobrovolníků do Salcburku a poté se zúčastní bojů na srbské frontě a v Haliči.V roce 1915 Emanuel Moravec padl do ruského zajetí. V Rusku požádal o ruské občanství, aby mohl vstoupit do České družiny, ale nebylo mu vyhověno, proto se přihlásil dobrovolně k 1. srbské dobrovolnické divizi, kde působil jako velitel kulometné čety. V září 1916 byl zraněn v bitvě u Amzači a po skončení léčby byl v březnu 1917 na vlastní žádost zařazen do československých legií. Moravec nastoupil k 6. československému pluku, nazvanému Hanácký, do Borispolu. Při evidenci se však dopustil podvodu a nahlásil nepravdivou informaci, že je strojním inženýrem, čímž se snažil vylepšit si svou pozici ve vojsku. Na tento podvod se přišlo až po jeho návratu do Československa. Účastnil se také bitvy u Zborova. V červenci 1918 si během obranných bojů u obce Bogatinskaja zlomí klíční kost při pádu z koně a nemůže se vrátit zpět ke své jednotce. Zůstal tedy v Omsku jako velitel kulometného oddílu. V době léčení se také pouští do své první literární tvorby zaměřené na oblast vojenství. Jeho publikační činnosti si všimne generál Milan Rastislav Štefánik a 31. 1. 1919 se Moravec stává jedním z pracovníků politicko-informačního oddělení Ministerstva vojenství ČSR na Sibiři a od 4. 6. je jmenován velitelem technického oddílu na Ruském ostrově u Vladivostoku. Zde se Moravec zapletl do pokusu o povstání proti Alexandru Vasiljeviči Kolčakovi, které připravoval generál Radola Gajda. Moravec nakonec slíbenou pomoc povstalcům odmítl poskytnout, ale i tak byl vyšetřován vojenskou kontrarozvědkou a byl zbaven samostatného rozhodování. V roce 1920 se Moravec podrobil lékařské prohlídce a pro celou řadu psychosomatických obtíží byl označen za neschopného vojenské služby. V lednu 1920 se oženil s Ruskou Helenou Grigorijevnou Bekovou, které bylo 17 let a čekala s ním dítě.

V Československé armádě

Po návratu do nově vzniklého československého státu zůstal jako profesionální voják v nově se tvořící československé armádě. Od roku 1920 sloužil jako zpravodajský důstojník na štábu zemského vojenského velitelství v Užhorodě. Poté nastupuje jako frekventant na Vysokou školu válečnou v Praze a ještě před jejím ukončením je v roce 1923 povýšen do hodnosti majora. V letech 1923 – 1927 působil Emanuel Moravec na štábu zemského vojenského velitelství v Praze. V roce 1926 odhalí hloubková kontrola na Moravcově oddělení finanční nesrovnalosti a roku 1927 je Moravec přeložen a stává se velitelem 1. polního praporu 24. pěšího pluku ve Znojmě. Zde se dostává jeho manželství do krize. Moravec je převelen na Slovensko do Michalovců, kde se seznámí s Ilonou Emmou Pavlou Szondyovou, která je o 21 let mladší než on. V roce 1932 se rozvádí se svou první manželkou a téhož roku se ožení s osmnáctiletou Szondyovou, která se stane matkou jeho syna Pavla Emanuela. Od roku 1931 Emanuel Moravec vyučoval na pražské Vysoké škole válečné.

Publicista

Moravec se začal literární činnosti a publicistice aktivně věnovat už jako legionář v Rusku. V těchto aktivitách pokračoval během návratu do Československa, kdy psal do lodního časopisu Návrat levicově orientované články. Za první republiky je považován za odborníka na vojenství a mezinárodní vztahy. Většinu svých článků v předprotektorátním období publikoval pod pseudonymem Stanislav Yester. Od roku 1928 píše do Přítomnosti, kterou vydával Ferdinand Peroutka, a v roce 1932 naváže spolupráci s Lidovými novinami. Za článek k dvacátému výročí bitvy u Zborova dokonce získal Baťovu cenu za nejlepší novinářský článek. Moravec však nechtěl být jen pouhým novinářem a vždy toužil po kariéře spisovatele. Inspirován prezidentem Masarykem napsal knihu Obrana státu, ve které již tehdy tvrdil, že největším nepřítelem ČSR je nacistické Německo. Obrana státu vychází v roce 1934 a vzbudí rozpaky i odpor, jelikož Moravec se v díle přiklání k autoritativní demokracii a myšlenkově souzní s principy italského fašismu. V roce 1936 vydal knihu Válečné možnosti ve střední Evropě a válka v Habeši. V ní znovu vyslovil obdiv k fašistické Itálii. I přes kritiku, kterou Moravec v armádních kruzích sklízí za některé své články a knihy, jeho prestiž jako autora a vojenského odborníka dále stoupá. V roce 1938 se ve svých pracích opakovaně zabývá nebezpečím, které jeho vlasti hrozí ze strany nacistického Německa. V jeho textech se objevují úvahy o nutnosti spolupráce Československa s Polskem a fašistickou Itálií.

Mnichovská dohoda

Ve třicátých letech Emanuel Moravec otevřeně podporoval politiku tzv. hradní skupiny, do níž patřili demokraticky orientovaní politici kolem Masaryka a Beneše. Na pohřbu T. G. Masaryka (1937), kterého celý život uznával jako velkou autoritu, vedl Prahou vojenský průvod a stál u jeho rakve čestnou stráž. V době Mnichovské krize v roce 1938 patřil Emanuel Moravec k nejrozhodnějším odpůrcům československé kapitulace a přistoupení na mnichovský diktát. Na svých přednáškách a ve svých článcích vyzýval k ozbrojenému odporu proti Německu. V září 1938 je Moravec v rámci mobilizace přidělen k zemskému vojenskému velitelství do Košic, ale nakonec se ocitá ve Znojmě. Stává se členem Výboru na obranu republiky a jako zástupce tohoto výboru se setkává s prezidentem Edvardem Benešem nedlouho po podepsání Mnichovského diktátu. Pro Moravce bylo podepsání Mnichovské dohody obrovským zklamáním a od té doby Edvarda Beneše zcela nepokrytě nenáviděl. Pro tento svůj neskrývaně nepřátelský postoj k vládě a prezidentovi byl nucen opustit Vysokou školu válečnou, byl přeložen do Památníku osvobození v Praze na Žižkově a hlavní štáb mu zakázal publikovat. Plukovník Moravec však odmítl rozkaz uposlechnout a začal publikovat pod pseudonymem E. Herold. 14. 11. 1938 byl poslán do výslužby. V říjnu téhož roku se podruhé rozvádí. Důvodem k rozvodu je jeho nevěra s šestnáctiletou služebnou Jolanou Emmerovou, která se o čtyři roky později stane jeho třetí ženou.

Protektorát

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava uvažuje Moravec o emigraci do Kostariky. Prožívá tehdy období strachu a beznaděje, bojí se, že bude zatčen a popraven za své články proti nacistům. Pokouší se také vrátit do armády. Ta už je tehdy v likvidaci a tak mu není vyhověno. Nacisté mu však nakonec nabízejí spolupráci a dokonce mu v roce 1939 umožní vydat knihu V úloze mouřenína - Československá tragedie 1938. Následně ho nacisté zvou na okružní poznávací cestu po Německu, aby se přesvědčil o tom, co všechno udělali dobrého pro svou zemi. Moravec se z cesty vrací nadšený. Na přání okupantů je mu umožněno pracovat v Československém rozhlasu. Své rozhlasové komentáře po roce shrnul do knihy Ve službách nové Evropy. Stává se z něj aktivní a nadšený propagátor nacistické ideologie. Už v prvním roce protektorátu ho Češi nenáviděli a on pro jistotu užíval tři byty, které z důvodu své bezpečnosti neustále střídal. Spolupracoval s SD, nacistickou rozvědkou, a dokázal si najít cestu ke K. H. Frankovi. Po příchodu zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v roce 1941 do Prahy 28. 9. 1941 jej Moravec navštívil a osobně přísahal věrnost německé říši. Emanuel Moravec působil také na svou rodinu. Jeho syn Igor vstoupil do SS, mladší syn do hitlerjugend a jeho třetí žena Jolana se stala konfidentkou Gestapa.

Od roku 1941 byl předsedou organizace Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Tato organizace, sdružující povinně českou mládež ve věku od deseti do osmnácti let, vychovávala mládež v nacistickém duchu k loajálnosti k okupační správě.

Jako příznivec Heydricha se v roce 1942 stal členem protektorátní vlády ve funkci ministra školství a lidové osvěty. Po atentátu na Heydricha se stala Moravcova pozice ve vládě ještě silnější. Hácha ani ostatní již neměli odvahu mu odporovat. Moravec se stal také inspirátorem vyhlášky, kterou protektorátní vláda vypisovala odměnu 10 milionů korun pro toho, kdo dopadne pachatele atentátu či přivede policii na jeho stopu. V roce 1942 se aktivně podílí na likvidaci české fašistické strany Vlajka a 1. 1. 1943 se souhlasem K. H. Franka pozastavuje i činnost Národní obce fašistické. Moravec se tak zbavil svých politických konkurentů. Zbývající české fašisty se mu po roce 1943 podařilo včlenit do Národního souručenství, které Emil Hácha původně založil jako stranu, která měla pomáhat zadržovat tlak okupantů. Často vystupoval v rozhlase a psal do novin. Nabádal občany ke spolupráci s Němci. Československá vláda v Londýně v čele s Benešem nesla nelibě Moravcovo vystupování, které poškozovalo pověst ČSR v zahraničí, a proto bylo rozhodnuto provést na něj atentát. K tomu účelu byla sestavena skupina TIN s parašutisty Cupalem a Švarcem. Parašutisté však byli za heydrichiády zastřeleni Gestapem, a atentát tak nebyl nikdy uskutečněn.

Sebevražda

5. května 1945 vypuklo Pražské povstání. Moravec nasedá před Kolowratským palácem, kde má sídlo jeho ministerstvo, do policejního kamionu a odjíždí na schůzku s K. H. Frankem. Na Malostranském náměstí se ale německá auta dostávají do palby povstalců, a tak se kolona vydá na Pražský hrad přes Klárov. Auto, v němž sedí Moravec, má během cesty poruchu a tak řidič vystoupí a pustí se do opravy. V tom okamžiku Moravec vytáhne z kapsy revolver a v kabině auta se zastřelí. Řidič pak mrtvolu zaveze do budovy biskupského gymnázia ve Winterově ulici, kde sídlí velitelství pražské pořádkové policie. Na dvoře gymnázia je tělo pohřbeno a 7. června 1945 exhumováno. Moravcův nejmladší syn zahynul během války při bombardování, nejstarší syn byl po válce popraven kvůli své účasti v jednotkách SS.

Emanuel Moravec se stal symbolem kolaborantství s nacistickým okupačním režimem. Podle nejznámějšího nacistického kolaboranta, Nora Vidkuna Quislinga se mu přezdívalo též český Quisling.

Bibliografie

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Moravec

• Obrana státu. Praha 1936
• Válečné možnosti ve střední Evropě a válka v Habeši. Praha 1936
• V úloze mouřenína - Československá tragédie 1938. Praha 1939
• Děje a bludy. Praha 1940?

Citáty a výroky

• „Utneme každému ruku, která se natáhne přes naše hranice. Postaví-li nás osud proti přesile, přijmeme boj.“
• „Vzdát boj čelem proti čtyřem velmocem, v týlu s Polskem a Maďarskem, není čin nečestný a nerozumný“
• „Tehdy jsem mu řekl, že je jen dvojí řešení: buď válčit, anebo se obrátit zády k proradným spojencům a dohodnout se stůj co stůj s německou říší. Třetího řešení nebylo.“
• „Kdo jde s Anglií a jejími spojenci, je veřejným nepřítelem českého národa, a tak s ním také bude naloženo. Škůdce národa je každý, kdo podobná individua skrývá a kdo jejich činnosti všemi prostředky nezabrání. Chce-li český národ žít, nesmí ochabovat ve své práci a v boji za svou vlast,“
• „Stojíme-li jako vlastenci před volbou, má-li, národ žít bez neplodné inteligence, anebo s ní společně zahynout, pak volím záchranu národa a neplodnou inteligenci i se svými darmošlapy hodím přes palubu. Ze zdravého prostého lidu vyroste nám nová silná inteligence,“
• „Ptá se pan listonoš pana domácího, jestli ví, proč má Moravec holou hlavu? – Protože když leze stále Němcům do zadku, tak aby je to nešimralo“
• „Sedět na lavici obžalovaných vedle maršála Pétaina neznamená, že by člověk seděl ve špatné společnosti.“

Literatura

• BOROVIČKA, Michael. Kolaboranti : 1939-1945. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7185-846-1. 
• BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem : okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Praha: Prostor, 2000. 657 s. ISBN 80-7260-028-1. 
• Kvaček, Robert. Tomášek, Dušan: Causa Emil Hácha. Praha 1995
• Pasák, Tomáš: Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945. Praha 1999
• Pasák, Tomáš: Pod ochranou Říše. Praha 1998
• Pernes, Jiří: Až na dno zrady: Emanuel Moravec. Praha 1997

Externí odkazy

• životopis E. Moravce
• životopis E. Moravce

ministr školství Protektorátu Čechy a Morava
Předchůdce:	19. ledna 1942 - 5. května 1945 Emanuel Moravec	Nástupce: