Eitoku Kanó
| Eitoku Kanó | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. února 1543 Heian-kjó |
| Úmrtí | 12. října 1590 (ve věku 47 let) Heian-kjó |
| Místo pohřbení | Chrám Myokakuji, Kamigyo-ku, Kjóto, Japanonsko |
| Povolání | malíř |
| Rodiče | Šóei Kanó |
| Děti | Kanō Mitsunobu Kanō Takanobu |
| Příbuzní | Kanō Sōshū[1] a Kanō Naganobu (sourozenci) Kanō Sadanobu (vnuk) |
| Významná díla | Chinese Lions |
| Mecenáš | Ašikagský šógunát |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eitoku Kanó (japonsky 狩野 永徳, Kanó Eitoku) (16. února 1543, provincie Jamaširo, Kjótó – 12. října 1590) byl japonský malíř, žijící v Japonsku v období Azuči-Momojama (1568–1603). Byl jedním z nejvýznamnějších zakladatelů japonské malířské školy, školy Kanó.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Eitoku se narodil v Kjótu coby vnuk Motonoby Kanóa (1476–1559), zakladatele malířské školy Kanó a stal se jeho žákem. Jeho umělecký talent byl rozpoznán již v mládí. Pod Motonobuovým vedením rozvinul malířský styl svého dědečka, který byl ovlivněn čínským malířstvím. Stal se oficiálním malířem ke konci šógunátu Ašikaga (1336–1573).
Ve spolupráci se svým otcem Šóei Kanóem (1519–1592) vymaloval Eitoku nástěnné panely v obytné části představeného v chrámu Džukó-in zen-buddhistického klášterního komplexu Daitoku-dži v Kjótu. Z jeho tvorby se toho mnoho nedochovalo, a ani to málo, co se z jeho díla známe, nelze s jistotou připsat tomuto umělci. Většina jeho současníků byli buď jeho žáky, nebo byli jeho prací ovlivněni.
Mezi Eitokuovy mecenáše patřili Nobunaga Oda a Hidejoši Tojotomi. Jeho malby na skládací paraván bjóbu, posuvné dveře fusuma, na stěny a na strop zdobily Nobunagův hrad Azuči a Hidejošiho rezidenci v Kjótu a hrad v Ósace. Dochované soudobé záznamy ukazují, že Eitoku byl jedním z nejvyhledávanějších umělců své doby a měl mnoho bohatých a mocných mecenášů. Jeho přínos k uchování prominentního postavení školy Kanó nespočíval pouze v uměleckém talentu, ale také v jeho talentu organizačním a politickém. Eitoku dokázal zajistit stálý přísun zakázek a účinnou odbornou výchovu studentů a asistentů a v jednom okamžiku zachytil a úspěšně odklonil Hidejošiho zakázku původně určenou konkurenčnímu studiu Hasegawa, vedenému v té době zakladatelem školy Hasegawa, Tóhakuem Hasegawou.[2][3]
Styl
[editovat | editovat zdroj]Pracoval s intenzivními pastózními barvami, nanášenými na zlatý podklad po příkladu soudobých čínských prací s lakem. Pro své rozměrné kompozice používal štětce ze slámy. Důvodem byla snaha o dosažení výraznějších linií. Eitoku Kanó si vybíral náměty z tradičního krajinářství čínského i japonského. Vytvářel nejen velké kompozice, ale i drobná moralizující dílka v japonsko-čínském tušovém stylu. Také tento styl převzala a dále rozšiřovala pozdní malířská škola Kanó. Eitokuovy malby jej ukazují jako dokonalého kreslíře, jehož malířský styl byl označen jako „monumentální styl“ (taiga). Tento způsob malby vyznačující se odvážnými, rychlými tahy štětcem s důrazem na popředí a motivy, které jsou velké vzhledem k obrazovému prostoru, se stal příznačný pro školu Kanó. Tradiční popis tohoto stylu byl kodifikován jeho pravnukem Einó Kanóem (1631–1697), který ho popsal v svém spise „Historie japonského malířství“ (anglicky: History of Japanese Painting, japonsky: Hončo gaši). Tento styl malby souvisel částečně s požadavky válečníků Nobunagy a Hidejošiho. Měl hlavně zdůraznit jejich bojové umění a politické postavení.
Bohužel, většina Eitokových prací byla zničena v turbulencích v období Sengoku. Nicméně ty, které dosud existují, svědčí nejen o jeho talentu, ale také o síle a bohatství jeho mecenášů Nobunagy a Hidejošiho a o velkoleposti kultury období Azuči-Momojama. Symbolická zobrazení, jako jsou bažanti, fénixové a stromy, jsou častým námětem jeho prací. Bažant, kupříkladu, je národním symbolem Japonska a bažanti jsou mytologickými posly sluneční bohyně Amaterasu.[4]
Obrazy
[editovat | editovat zdroj]K dochovaným obrazům patří:[5]
- Sü Jü vedle vodopádu, kresba tuší, Tokio, sbírka A. Ogury
- Čao Fu a jeho vůl, kresba tuší, Tokio, sbírka A. Ogury
Galerie
[editovat | editovat zdroj]- Ukázka prací Eitoku Kanó
-
Květiny a ptáci čtyř ročních období -
Květiny a ptáci čtyř ročních období -
Květiny a ptáci čtyř ročních období -
Květiny a ptáci čtyř ročních období, severní strana, inkust a zlato na papíru, 1566 -
Cypřiše -
Vrby na posuvných dveřích -
Čínští strážní lvi („Karadžiši“)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eitoku Kanó na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kano Eitoku na anglické Wikipedii.
- ↑ Union List of Artist Names. 26. října 2016. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
- ↑ Cypress tree [online]. www.emuseum.jp [cit. 2015-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-17. (anglicky)
- ↑ SANSOM, George. A History of Japan, 1334-1615. Stanford: Stanford University Press, 1961. Dostupné online. ISBN 0804705259. S. 381-382.
- ↑ cherry-blossom [online]. www.axs.com. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ŠABOUK, Sáva, autorský kolektiv. Encyklopedie světového malířství. Příprava vydání Vladimír Fiala; redakce Jaroslav Vácha, Jaroslav Hrubý. 1. vyd. Praha: ČSAV nakl. ACADEMIA, 1975. 374 s. S. 93/E.
