Přeskočit na obsah

David McClelland

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David McClelland
Narození20. května 1917
Mount Vernon
Úmrtí27. března 1998 (ve věku 80 let)
Lexington
Povolánípsycholog, vysokoškolský učitel a sociolog
Alma materWesleyova univerzita
University of Missouri
Tématapsychologie
Významná dílaNeed theory
OceněníKenneth D. Herman, Ph.D., J.D. Career Contribution Award (1974)
Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1987)
William James Fellow Award (1989)
Wilbur Cross Medal (1996)
Bruno Klopfer Award (1998)
… více na Wikidatech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Clarence McClelland (20. května 1917 Mount Vernon, New York27. března 1998 Lexington, Massachusetts) byl americký psycholog, 15. nejcitovanější psycholog 20. století.[1] Studoval zejména osobnost a motivaci. Proslul svou motivační teorií, která je někdy nazývána teorií potřeby úspěchu (need achievement theory, někdy jen need theory či též n-achievement theory). Zdokonalil též projektivní test TAT (Thematic Apperception Test). Věnoval se též psychologii práce a managementu.

Bakalářský titul získal na Wesleyan University v Ohiu v roce 1938, magisterský titul na University of Missouri v roce 1939 a doktorský titul (Ph.D) v oboru experimentální psychologie na Yaleově univerzitě v roce 1941. Učil poté na Connecticut College a Wesleyan University a nakonec roku 1956 nastoupil na Harvardovu univerzitu, kde pak pracoval 30 let a působil jako vedoucí katedry psychologie a sociálních vztahů. V roce 1987 přešel na Bostonskou univerzitu.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • The Achievement Motive (1953)
  • The Achieving Society (1961)
  • The Roots of Consciousness (1964)
  • Toward A Theory Of Motivation Acquisition (1965)
  • Power: The Inner Experience (1975)
  • Managing Motivation to Expand Human Freedom (1978)
  • Human Motivation (1987)
  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]