Přeskočit na obsah

Christian Kracht

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Christian Kracht
Christian Kracht (21. září 2015)
Christian Kracht (21. září 2015)
Narození29. prosince 1966 (57 let)
Saanen
Povolánínovinář, spisovatel, autor sci-fi a filmový scenárista
Alma materSarah Lawrence College
Schule Schloss Salem
Lakefield College School
Žánrliterární fikce a pop literature
Témataliterární tvorba, próza, žurnalistika a filmová scenáristika
Významná dílaIch werde hier sein im Sonnenschein und im Schatten
Faserland
Impérium
The Dead
1979
OceněníAxel-Springer-Preis (1993)
Phantastik-Preis der Stadt Wetzlar (2009)
Literární cena Wilhelma Raabeho (2012)
Grosser Literaturpreis von Stadt und Kanton Bern (2012)
Preis der deutschen Filmkritik (2013)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Frauke Finsterwalder
RodičeChristian Kracht
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Kracht (* 29. prosince 1966 v Saanen) je švýcarský autor a novinář.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Otec Christiana Krachta, Christian Kracht, působil jako místopředseda dozorčí rady mediálního koncernu Axel-Springer. Kracht vyrůstal ve Švýcarsku, USA, Kanadě a jižní Francii. Navštěvoval několik mezinárodních škol, mimo jiné i Lakefield College School v Lakefieldu v Kanadě. Roku 1989 maturoval na Sarah Lawrence College v Bronxville v New Yorku; po maturitě působil jako stážista a od roku 1991 jako redaktor magazínu Tempo.

V polovině 90. let přesídlil do Dillí, kde pracoval jako korespondent týdeníku Der Spiegel. Poté žil několik let v Bangkoku. Jeho zážitky z cest vycházely nejprve v týdeníku Welt am Sonntag a v roce 2000 vyšly pod názvem Der gelbe Bleistift (Žlutá tužka) v německém nakladatelství Kiepenheuer & Witsch.

Od podzimu 2004 až do června 2006 vydával v Káthmándú společně se spisovatelem Eckhartem Nickelem časopis Der Freund. Z důvodu politických nepokojů v Nepálu bylo sídlo vydavatelství přesunuto do San Franciska; časopis získal za grafické zpracování několik ocenění.

Od poloviny listopadu 2006 do konce října 2007 Kracht působil jako sloupkař deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ve spolupráci s Davidem Woodardem Kracht zkoumal bývalou rezidenci Aleistera Crowleyho v Cefalù.[1]

Christian Kracht žije se svou ženou, režisérkou Frauke Finsterwalder, a společnou dcerou Hope v Los Angeles.[2][3]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 vyšel Krachtův debut Faserland (doslovně Země vláken). Zabývá se v něm současnou konzumní společností, zánikem takzvaně harmonické měšťanské společnosti poválečné doby a individuálními i národními krizemi identity.

Za román 1979, který vyšel v září 2001, získal Kracht mezinárodní uznání. Román líčí nestabilitu západního systému hodnot, který je v knize popisován jako dekadentní, a jeho bezmoc vůči východním totalitním modelům islamismu a maoismu.

V září 2008 vyšel třetí román pod názvem Ich werde hier sein im Sonnenschein und im Schatten (Budu zde na slunci i ve stínu). Řadí se k příběhům s alternativní historií a pojednává o „Švýcarské sovětské republice“, která se nachází ve vleklém válečném konfliktu s většinou států západní Evropy. Jedná se o dystopii, o příběh o konci civilizace.

Impérium se jmenuje Krachtův čtvrtý román,[4] který vyšel v únoru 2012. Kniha vypráví příběh Augusta Engelhardta; ten cestoval na začátku 20. století do Německé Nové Guineje, tehdejší německé kolonie, aby tam zakoupil kokosovou plantáž. Jeho cílem je živit se coby přesvědčený vegetarián výlučně kokosovými ořechy.[4] Na této historicky doložené postavě Kracht vypráví baladu o Tichomoří i příběh o prvním nudistovi, který se rozhodl obrátit zády k civilizaci. August Engelhardt ovšem sám sebe vnímal jako spasitele světa, hodlal založit nové náboženství a novou říši a celý svět zachránit kokovorianstvím, tedy filozofií zakládající se na kokosovém ořechu jako božském plodu. Impérium líčí příběh rozhodnutí, nadějí, zklamání a velkolepého ztroskotání. Čtenář sleduje spirálu šílenství, jež předjímá děsivé události 20. století. Z vegetariána se Engelhardt stává kanibalem, ze zachránce světa antisemitou a ze zdravého askety fyzickou troskou.

Po vydání Impéria čelil Kracht nařčením z plagiátorství, neboť krátce před vydáním románu spatřila světlo světa jiná beletristická kniha o Augustu Engelhardtovi. Kracht však kategoricky jakoukoliv inspiraci tímto románem popírá: „Když má knížka později vyšla, chtěl mě ten druhý autor dokonce žalovat, že jsem se dopustil plagiátu. To samozřejmě není pravda. Četli jsme jen stejné zdroje, z čehož nutně pramenily některé podobnosti.“[4]

Výrazně na sebe autor upozornil i následujícím románem Die Toten, za nějž roku 2016 získal Švýcarskou knižní cenu. Děj knihy čtenáře zavádí do Berlína a Tokia 30. let 20. století a sleduje zejména osudy dvojice protagonistů, švýcarského filmového režiséra Emila Nägeliho a japonského ministerského úředníka Masahika Amakasua. Kromě nich v knize v menších rolích vystupují též Charlie Chaplin, Siegfried Kracauer či Heinz Rühmann. Navzdory ocenění se románu dostalo velmi kolísavého přijetí. Kritik týdeníku Spiegel Sebastian Hammelehle mj. na adresu knihy uvedl následující: „Kulisy (…) tvoří filmová branže, počínající evropský fašismus a nacionální socialismus a jejich pakt s autoritářsky ovládaným Japonskem. Jako kdyby měl v hlavě větu Milana Kundery, podle níž román není automobilovým závodem se startem a cílem, nevypráví Kracht svůj příběh ve stylu klasického románu, nýbrž ho staví jako obrazový oblouk. Jednotlivé úseky jsou uzavřené samy do sebe, sekvence dlouhé pouze několik stran, jako by šlo o krátké filmy, které tu rachotí v projektoru.“[5]

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

Krachtovo dílo bylo přeloženo do angličtiny, arabštiny, bulharštiny, češtiny, dánštiny, estonštiny, francouzštiny, hebrejštiny, nizozemštiny, chorvatštiny, italštiny, japonštiny, korejštiny, litevštiny, lotyštiny, norštiny, maďarštiny, polštiny, rumunštiny, ruštiny, španělštiny, švédštiny, turečtiny, ukrajinštiny a vietnamštiny.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1993: Cena Axela Springera pro mladé novináře
  • 2009: Cena za fantastiku města Wetzlaru (Phantastik-Preis)
  • 2012: Literární cena bernského kantonu
  • 2012: Literární cena Wilhelma Raabeho za román Impérium
  • 2016: Literární cena Hermanna Hesseho[6]
  • 2016: Švýcarská knižní cena za román Die Toten[7][8]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k nevelkému rozsahu díla Christiana Krachta je česká bibliografie začleněna přímo do popisu jeho děl a jmenujeme tu i práce, které dosud nebyly přeloženy do češtiny. Překlad titulu je pak uveden tučně v lomené závorce /Takto/. Zejména u nepřeložených knih se stává, že je k nim odkazováno pod různými českými jmény, bibliografie se snaží zaznamenat všechna známá.

Romány

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KRACHT, C.; WOODARD, D. Cefalù oder der Geist der Goldenen Dämmerung [PDF online]. Bilder und Zeiten. FAZ. Frankfurter Allgemeine Zeitung GmbH, 24. března 2007 [cit. 2021-03-28]. (německy)
  2. ↑ KULLMANN, Katja. Unser Mann in Übersee. Kultur. derFreitag.de [online]. der Freitag Mediengesellschaft mbH, 2015-07-30 [cit. 2021-03-28]. V článku se píše, že Kracht byl pozván do rozhlasové show, která „je vysílána z Los Angeles, kde Kracht aktuálně žije“. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ MANGOLD, Ijoma. Christian Kracht: "Ich bin ein schlimmer Nostalgiker". Kultur. Zeit Online [online]. Zeitverlag Gerd Bucerius GmbH & Co. KG, 2016-10-11 [cit. 2021-03-28]. Placený obsah. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ a b c EHRENBERGER, Jakub. Das Buch 2014: Z Berlína až na okraj fantazie. Kultur. iLiteratura.cz [online]. Sdružení pro iliteraturu, 2014-05-27 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. ISSN 1214-309X. 
  5. ↑ HAMMELEHLE, Sebastian. Knihy, o nichž se mluví: Christian Kracht - Die Toten [online]. Goethe-Institut [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ DPA. Autor Christian Kracht ausgezeichnet. Feuilleton. Neue Zürcher Zeitung [online]. 2016-10-10 [cit. 2021-03-28]. Plný obsah vyžaduje registraci. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ NEŠPOROVÁ, Jitka. Švýcarská knižní cena 2016. iLiteratura.cz [online]. Sdružení pro iliteraturu, 2016-11-16 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. ISSN 1214-309X. 
  8. ↑ BUCHELI, Roman. Christian Kracht erhält den Schweizer Buchpreis. Feuilleton. Neue Zürcher Zeitung. 2016-11-13. Plný obsah vyžaduje registraci. Dostupné online [cit. 2021-03-28]. ISSN 0376-6829. (německy) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Recenze

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Christian_Kracht&oldid=23961529“