Přeskočit na obsah

Bremer Vulkan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bremer Vulkan
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení23. října 1893
Datum zániku1997
Adresa sídlaVegesack, Německo
Souřadnice sídla
Charakteristika firmy
Oblast činnostiloďařství, stavba lodí a plavidel a vehicle construction
ProduktyU 292, U 293, U 73, U 74 a U 75
Dceřiná společnostSchichau Seebeckwerft
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bremer Vulkan byla německá loděnice sídlící na řece Vezeře v Brémách. Stavěla civilní i vojenská plavidla. Vznikla na základě loděnice fungující ve Vegesacku od roku 1805. V letech 1893–1984 nesla název Bremer Vulkan AG Schiffbau und Maschinenfabrik in Vegesack a v letech 1984–1997 pak název Bremer Vulkan Verbund AG. Roku 1997 společnost zanikla. Během své existence měla několik poboček, například v Bremerhavenu, Rostocku a Wilhelmshavenu. Postavila více než 1000 plavidel.[1]

Loděnice Bremer Vulkan v roce 1910
Loděnice Bremer Vulkan v roce 1974

Historie loděnice sahá do roku 1805. V lednu tohoto roku začal Johann Lange stavět plavidla ve Vegesacku na předměstí Brém. Jím založená společnost byla roku 1893 přeměněna na Bremer Vulkan AG Schiffbau und Maschinenfabrik in Vegesack. V letech 1896 a 1899 loděnice získala objednávky od rejdařství Norddeutscher Lloyd a Hamburg America Line (HAPAG). V souvislosti s nimi byla loděnice do roku 1902 významně rozšířena a modernizována.[2] Do roku 1908 postavila 506 plavidel, včetně velkých poštovních, pasažérských a nákladních plavidel (např. pro Norddeutscher Lloyd, Hamburg America Line, DDG Hansa) i menších parníků (např. pro Woermann-Linie, Deutsche Ost-Afrika Linie). Roku 1908 měla šest skluzů pro stabu velkých plavidel.[3] Roku 1913 loděnice zaměstnávala 3600 osob. Roku 1914 v ní byla na vodu spuštěna velká pasažérská loď SS Zeppelin.[2]

Za první světové války německému námořnictvu dodala jedenáct minolovek a zapojila se i do stavby ponorek třídy U 93. Roku 1928 na vodu spustila tehdejší největší tanker C. O. Stillman.[2] Za druhé světové války byla významným dodavatelem německých ponorek. Prováděla i jejich opravy. Postaveno v ní bylo 74 ponorek Typu VII.[1] Využívala přitom i práce vězňů z německých koncentračních táborů.[2] Pro ochranu před bombardováním v ní byl rozestavěn ponorkový bunk Valentin, zůstal však nedokončen. Za války byla loděnice vážně poškozena bombardováním. Provoz v ní byl obnoven roku 1949.[1]

Roku 1972 se loděnice stala součástí společnosti Thyssen-Bornemisza-Group NV. Stala se hlavním dodavatelem raketových fregat třídy Bremen (F122). Roku 1984 se loděnice Bremer Vulkan sloučila s loděnicí Lloyd-Werft. Získala název Bremer Vulkan Verbund AG. Po sjednocení Německa expandovala do někdejšího Východního Německa. Postupem času se Bremer Vulkan přeměnil v největší německou loděnici a významný průmyslový koncern. V roce 1994 měla společnost osmdesát poboček. Stavba lodí tehdy zajišťovala 44% příjmů koncernu.[3] Roku 1996 společnost vyhlásila bankrot a roku 1997 loděnice ukončila činnost.[1]

Vybrané projekty

[editovat | editovat zdroj]

Vojenská plavidla

[editovat | editovat zdroj]

Civilní plavidla

[editovat | editovat zdroj]
  • SS Zeppelin – pasažérská loď
  • SS Hannover – obchodní loď zajatá Brity a přestavěna na eskortní letadlovou loď HMS Audacity.
  • SS Berlin – pasažérská loď
  1. a b c d Bremer Vulkan AG [1893-1984] [online]. Válka.cz [cit. 2022-07-18]. Dostupné online. 
  2. a b c d Bremer Vulkan AG [online]. World War II Database [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Bremer-Vulkan Schiftbau und Maschinenfabrik, Vegesack, Bremen [online]. Globalsecurity.org [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bremer Vulkan na Wikimedia Commons
  • WOLF, Johanna. 3. Bremer Vulkan. A case study of the West German shipbuilding industry and its narratives in the second half of the twentieth century. In: Shipbuilding and Ship Repair Workers around the World: Case Studies 1950-2010. Amsterdam: Amsterdam University Press, 2017. Dostupné online. S. 117–142. (anglicky)