Blanka Kastilská
| Blanka Kastilská | |
|---|---|
| francouzská královna | |
 Blanka Kastilská jako vdova (Bible svatého Ludvíka) | |
| Korunovace | 6. srpna 1223 |
| Narození | 4. března 1188 Palencia |
| Úmrtí | 27. listopadu 1252 Melun |
| Pohřbena | klášter Maubuisson a klášter Lys |
| Manžel | Ludvík VIII. Francouzský |
| Potomci | Filip Ludvík IX. Francouzský Robert I. z Artois Jan Francouzský Alfons z Poitiers Filip Alžběta Francouzská Štěpán Karel I. z Anjou |
| Dynastie | Burgundsko-ivrejská dynastie |
| Otec | Alfons VIII. Kastilský |
| Matka | Eleonora Anglická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Blanka Kastilská, zvaná Bílá královna (španělsky Blanca de Castilla, francouzsky Blanche de Castille, 4. března 1188 Palencia – 27. listopadu 1252 Melun), byla francouzská královna, manželka Ludvíka VIII. Po jeho smrti byla regentkou nezletilému synovi Ludvíkovi IX., pro něhož uhájila království před vzpurnou šlechtou. Byla štědrou donátorkou, zakladatelkou klášterů, objednatelkou vitraží a četných rukopisů. Na většině uměleckých děl spjatých s její osobou jsou vyobrazeny zlaté kastilské hrady na červeném pozadí.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Blanka byla třetí dcerou Alfonse VIII., kastilského krále, a Eleonory, dcery anglického krále Jindřicha II. a Eleonory Akvitánské. Na základě smlouvy mezi králi Filipem Augustem a Janem byla za pomoci své osmdesátileté babičky Eleonory Akvitánské, s velkou slávou a za účasti obou králů provdána dne 22. května 1200 za prince Ludvíka. Francouzi jí kvůli tmavým vlasům nazývali Kastilka[2] a spolu s ní přišla na francouzský dvůr kultura trubadúrů. Na dvoře mladého páru byli vítáni nejen trubadúři, ale také duchovní a tak kromě milostných písní se na královském dvoře často konaly i plamenné filosofické disputace.[3]
.jpg)
Své vladařské schopnosti poprvé prokázala v roce 1216, když si Ludvík chtěl po Janově smrti přisvojit anglickou korunu a při invazi do Anglie narazil na jednotný odpor. Filip II. August odmítl syna podporovat, a tak Blanka sama organizovala podpůrné flotily do Anglie, i když bez konečného úspěchu.
Ludvík zemřel po tříletém panování[4] na úplavici již v listopadu 1226 při návratu z jižní Francie, kde byl na papežovo naléhání potírat přívržence katarského hnutí a prosazovat přísné severofrancouzské lenní právo. Blanka se stala díky manželově závěti regentkou a opatrovnicí svých dětí. Následníkovi Ludvíkovi IX. bylo teprve 12 let. Své finance svěřovala do opatrovnictví templářům, kteří jí pravidelně předkládali vyúčtování[5] a roku 1236 je také pověřila financováním výstavby klášterní fundace v Maubuissonu.[6]
Po králově smrti se všechna Kapetovci získaná území zdála být ztracena, což království přivedlo do kritické situace. Blanka však dokázala potlačit jak povstání baronů (1226), tak i anglický útok (1230). Šlechta byla buď zastrašena, nebo získána na stranu Bílé královny. Královnini nepřátelé mluvili o jejím milostném poměru s papežským vyslancem Romanem Frangipanem a Theobaldem, hrabětem ze Champagne,[7] který jí skládal milostné verše.[8] Za podpory papežského legáta se ji podařilo v království udržet stabilitu a také odrazit útoky anglického krále Jindřicha III.
I po převzetí vlády Ludvíkem byl patrný Blančin vliv, protože svému synovi vyhledala vhodnou nevěstu. Roku 1234 se po získání papežského dispenzu oženil s Markétou, dcerou provensálského hraběte Ramona Berenguera V. a Beatrix Savojské. Blanka Kastilská byla prohlášena královnou matkou. Celý nevěstin doprovod – savojští strýčci, chůva, dvorní dámy, byli ihned po sňatku posláni zpět domů.
| „ | Královna Blanka zacházela s královnou Markétou tak nevlídně, že, pokud to bylo jen trochu možné, znemožňovala svému synovi pobývat ve společnosti jeho ženy... | “ |
| — Jean de Joinville[9]
| ||
Po Ludvíkově odchodu na křížovou výpravu, od níž ho odrazovala, znovu zastavala pozici regentky království a svého syna podporovala všemi dosažitelnými prostředky a vojskem. Po úrazu ji došly síly a v listopadu roku 1252 zemřela.
Tělo královny vdovy bylo pohřbeno v klášteře Maubuisson[10] u Pontoise a srdce v klášteře Notre-Dame v Dammarie-les-Lys u Melunu, které sama založila.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]| Raymond Burgundský | ||||||||||||
| Alfons VII. Kastilský | ||||||||||||
| Urraca Kastilská | ||||||||||||
| Sancho III. Kastilský | ||||||||||||
| Ramon Berenguer III. Barcelonský | ||||||||||||
| Berenguela Barcelonská | ||||||||||||
| Dulce Provensálská | ||||||||||||
| Alfons VIII. Kastilský | ||||||||||||
| Ramiro Sánchez | ||||||||||||
| García VI. Navarrský | ||||||||||||
| Cristina Rodríguez | ||||||||||||
| Blanka Navarrská | ||||||||||||
| Gilbert de l'Aigle | ||||||||||||
| Markéta z Aigle | ||||||||||||
| Juliana du Perche | ||||||||||||
| 'Blanka Kastilská' | ||||||||||||
| Fulko V. z Anjou | ||||||||||||
| Geoffroy V. z Anjou | ||||||||||||
| Ermengarda z Maine | ||||||||||||
| Jindřich II. Plantagenet | ||||||||||||
| Jindřich I. Anglický | ||||||||||||
| Matylda Anglická | ||||||||||||
| Matylda Skotská | ||||||||||||
| Eleonora Anglická | ||||||||||||
| Vilém IX. Akvitánský | ||||||||||||
| Vilém X. Akvitánský | ||||||||||||
| Filipa z Toulouse | ||||||||||||
| Eleonora Akvitánská | ||||||||||||
| Aimery I. z Rochefoucauldu | ||||||||||||
| Eleonora ze Châtelleraultu | ||||||||||||
| Dangereuse z Isle-Bouchaardu | ||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KOVÁČ, Peter. Katedrála v Remeši: Chrám pro korunovace francouzských králů. Praha: Ars Auro prior, 2018. 720 s. ISBN 978-80-904298-5-7. S. 678. Dále jen Katedrála v Remeši.
- ↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 476. Dále jen Svatý Ludvík.
- ↑ Katedrála v Remeši, str. 650
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de. www.mittelalter-genealogie.de [online]. [cit. 15-07-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-11-2007.
- ↑ BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 295. Dále jen Noví rytíři.
- ↑ Noví rytíři, str. 300
- ↑ Svatý Ludvík, str. 476
- ↑ http://epistolae.ccnmtl.columbia.edu. epistolae.ccnmtl.columbia.edu [online]. [cit. 2009-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-01.
- ↑ BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0819-5. S. 198.
- ↑ www.fmg.ac
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jean de Joinville: La vie de Saint Louis
- Elie Berger: Histoire de Blanche de Castille, reine de France, in Bibliothèque des écoles françaises d’Athènes et de Rome, Band LXX, Paris 1895
- Louis-Sébastien Le Nain de Tillemont: Vie de Saint Louis, hg. von J. de Gaulle für die Société de l’histoire de France (6 Bände, 1847–1851);
- Paulin Paris: Nouvelles recherches sur les mteurs de la reine Blanche et de Thibaud, in: Cabinet historique, 1858.
- Régine Pernoud: Herrscherin in bewegter Zeit. Blanca von Kastilien, Königin von Frankreich, Neuausgabe 1995
- Philippe Delorme: Blanche de Castille, Histoire des Reines de France, Ed. Pygmalion, 2002.
- LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Blanka Kastilská na Wikimedia Commons - (anglicky) Životopis a korespondence
- (anglicky) (francouzsky) Verše Theobalda Navarrského věnované Blance Kastilské
- Socha Blanky Kastilské v Lucemburských zahradách
| Francouzská královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Ingeborg Dánská |
1223–1226 Blanka Kastilská |
Nástupce: Markéta Provensálská |
