Bitva u Montgisardu

Bitva u Montgisardu
	konflikt: Křížové výpravy
	Bitva u Montgisardu od Charlese Philippe Larivière
Trvání	25. listopadu 1177
Místo	Montgisard, poblíž Ramly, Svatá země (dnešní Izrael)
Souřadnice	31°51′36″ s. š., 34°55′12″ v. d.
Výsledek	rozhodné vítězství křižáků zkáza Saladinovy armády; ztroskotání plánu dobýt Jeruzalém;
Strany
Jeruzalémské království; Řád templářů; Řád johanitů; Řád sv. Lazara	Ajjúbovský sultanát
Velitelé
Balduin IV.; Renaud de Châtillon; Odo ze Saint-Amandu; Reginald ze Sidonu; Roger de Moulins; Joscelin III. z Edessy; Balduin z Ibelinu; Balian z Ibelinu; biskup Aubert z Betléma	Saladin
Síla
3 000–4 500 mužů 375 rytířů; 80 templářských rytířů; asi 40 johanitských rytířů; asi 40 rytířů sv. Lazara; 2 500–4 000 pěšáků a střelců;	kolem 26 000 mužů
Ztráty
1 100 mrtvých, 750 zraněných	18 000–20 000 mrtvých či nezvěstných
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Montgisardu se odehrála 25. listopadu 1177 mezi armádami Ajjúbovců a království Jeruzalémského. Saladin v čele velkého vojska nečekaně vytáhl z Egypta a vyhnul se u Gazy templářům, kteří se ho tam pokoušeli zastavit, načež pokračoval dál na Askalon. Mladý šestnáctiletý král Balduin IV. stihl jen s pár sty rytíři svého dvora dorazit do Askalonu k jeho obraně, těsně před tím, než bylo město obklíčeno.

Saladin, ponechal část své obrovské armády na blokádu Askalonu a táhl na Jeruzalém s 26 000 muži. Cestu na Svaté město měl nyní zcela volnou. Odříznutý Balduin se však projevil jako nápaditý velitel. Nejdříve se mu podařilo tajně dopravit posla k templářům s příkazem, aby zaútočili na zadní řady muslimského vojska, které ho blokovalo. Jakmile to templáři provedli, okamžitě provedl výpad z Askalonu i Balduin a společnými silami muslimy rozprášili.

Následně se královské vojsko a rytířské řády pustily do úporného stíhání Saladinovy hlavní armády, která stále postupovala ve směru na Jeruzalém. Samotný Saladin pochyboval o tom, že by král Balduin IV. pokračoval v pronásledování se svou hrstkou vojáků. Myslel si, že mu nehrozí žádné nebezpečí a jeho značně roztažené vojsko pokračovalo ke svému cíli.

Ovšem 25. listopadu 1177 byla Saladinova armáda přepadena 500 královskými rytíři a templáři u Montgisard Ramla. Útok křesťanů byl nečekaný a zdrcující, když jejich těžká jízda rozrazila saracénský zadní voj, který postupoval příkrým úvalem. Pak se do boje zapojily další oddíly, které přispěchaly Balduinovi na pomoc a začala nelítostná řež až do západu slunce. V Saladinově armádě zavládl zmatek. Ze Saladinovy armády zůstala zhruba desetina. Saladinova osobní garda mamlúckých bojovníků byla celá pobita, když bránila svého velitele. Saladin nasedl na závodního velblouda a prchal zpět do Egypta. Balduin IV. jej pronásledoval až na Sinajský poloostrov, ale nepodařilo se mu ho dostihnout. Scénář bitvy u Montgisardu naplánoval velmi zkušený Renaud de Chattilon. Spíše než koordinací jeho maličkosti ale šťastnými okolnostmi, zaútočila bitevní formace templářů z jiného směru a o chvíli později, než hlavní útok jim řízený. Avšak tahle kombinace přispěla k ještě většímu chaosu v řadách zmatených muslimů. Bitva u Montgisardu se stala legendou, která ukončila slavnou éru Balduina IV. snad nejstatečnějšího hrdiny, jaký kdy nosil korunu Jeruzalémskou.^[zdroj?]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schlacht von Montgisard na německé Wikipedii.

Literatura

Steven Runciman: A History of the Crusades. Vol. II: The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East, 1100–1187. Cambridge University Press, 1952.
R. C. Smail: Crusading Warfare, 1097–1193. Cambridge University Press, 1956.
Bernard Hamilton: The Leper King and His Heirs. Baldwin IV and the Crusader Kingdom of Jerusalem. Cambridge University Press, 2000.
Malcolm Cameron Lyons / David Edward Pritchett Jackson: Saladin. The Politics of the Holy War. Cambridge University Press, 1982.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Montgisardu na Wikimedia Commons