Besselovy funkce jsou řešení Besselovy rovnice
z
2
d
2
w
(
z
)
d
z
2
+
z
d
w
(
z
)
d
z
+
(
z
2
−
ν
2
)
w
(
z
)
=
0
{\displaystyle z^{2}{\frac {\mathrm {d} ^{2}w(z)}{\mathrm {d} z^{2}}}+z{\frac {\mathrm {d} w(z)}{\mathrm {d} z}}+(z^{2}-\nu ^{2})w(z)=0}
pro libovolné reálné číslo
ν
{\displaystyle \nu }
, které je označováno jako řád Besselovy funkce . Funkce jsou pojmenovány na počest německého matematika a fyzika Friedricha Wilhelma Bessela , který je poprvé popsal.
Cylindrickou funkcí se nazývá libovolné řešení Besselovy rovnice
Není-li
ν
{\displaystyle \nu }
celé číslo , pak lze obecné řešení Besselovy rovnice zapsat jako
w
(
z
)
=
c
1
J
ν
(
z
)
+
c
2
J
−
ν
(
z
)
{\displaystyle w(z)=c_{1}J_{\nu }(z)+c_{2}J_{-\nu }(z)}
,
kde
J
ν
(
z
)
{\displaystyle J_{\nu }(z)}
a
J
−
ν
(
z
)
{\displaystyle J_{-\nu }(z)}
jsou lineárně nezávislé Besselovy funkce a
c
1
,
c
2
{\displaystyle c_{1},c_{2}}
jsou libovolné konstanty .
Besselovy funkce bývají také nazývány Besselovými funkcemi prvního druhu .
Besselova funkce řádu
ν
{\displaystyle \nu }
je definována vztahem
J
ν
(
z
)
=
(
z
2
)
ν
∑
k
=
0
∞
(
−
1
)
k
k
!
Γ
(
ν
+
k
+
1
)
(
z
2
)
2
k
{\displaystyle J_{\nu }(z)={\left({\frac {z}{2}}\right)}^{\nu }\sum _{k=0}^{\infty }{\frac {{(-1)}^{k}}{{k!}\Gamma (\nu +k+1)}}{\left({\frac {z}{2}}\right)}^{2k}}
,
kde
Γ
(
x
)
{\displaystyle \Gamma (x)}
je gama funkce .
Je-li
ν
=
n
{\displaystyle \nu =n}
celé číslo, pak platí
J
−
n
(
z
)
=
(
−
1
)
n
J
n
(
z
)
{\displaystyle J_{-n}(z)={(-1)}^{n}J_{n}(z)}
,
výše uvedená řešení tedy nejsou v tomto případě nezávislá.
Pro
n
=
0
,
1
,
2
,
.
.
.
{\displaystyle n=0,1,2,...}
lze Besselovu funkci vyjádřit v integrálním tvaru
J
n
(
z
)
=
1
π
∫
0
π
cos
(
z
sin
θ
−
n
θ
)
d
θ
{\displaystyle J_{n}(z)={\frac {1}{\pi }}\int _{0}^{\pi }\cos(z\sin \theta -n\theta )\mathrm {d} \theta }
Platí následující rekurentní vztahy
2
ν
J
ν
(
z
)
=
z
J
ν
−
1
(
z
)
+
z
J
ν
+
1
(
z
)
{\displaystyle 2\nu J_{\nu }(z)=zJ_{\nu -1}(z)+zJ_{\nu +1}(z)}
2
J
ν
′
(
z
)
=
J
ν
−
1
(
z
)
−
J
ν
+
1
(
z
)
{\displaystyle 2J_{\nu }^{\prime }(z)=J_{\nu -1}(z)-J_{\nu +1}(z)}
z
J
ν
′
(
z
)
=
ν
J
ν
(
z
)
−
z
J
ν
+
1
(
z
)
{\displaystyle zJ_{\nu }^{\prime }(z)=\nu J_{\nu }(z)-zJ_{\nu +1}(z)}
z
J
ν
′
(
z
)
=
−
ν
J
ν
(
z
)
+
z
J
ν
−
1
(
z
)
{\displaystyle zJ_{\nu }^{\prime }(z)=-\nu J_{\nu }(z)+zJ_{\nu -1}(z)}
Je-li
ν
=
n
{\displaystyle \nu =n}
celé číslo , pak
J
n
(
z
)
{\displaystyle J_{n}(z)}
a
J
−
n
(
z
)
{\displaystyle J_{-n}(z)}
nejsou lineárně nezávislé . V takovém případě má obecný integrál tvar
w
(
z
)
=
c
1
J
n
(
z
)
+
c
2
N
n
(
z
)
{\displaystyle w(z)=c_{1}J_{n}(z)+c_{2}N_{n}(z)}
,
kde
N
n
(
z
)
{\displaystyle N_{n}(z)}
je tzv. Neumannova funkce (někdy též Weberova funkce ), které jsou také řešením Besselovy rovnice.
Pro Neumannovy funkce se používá označení Besselovy funkce druhého druhu .
Neumannovy funkce jsou pro celočíselná
ν
=
n
{\displaystyle \nu =n}
definovány vztahem
N
n
(
z
)
=
lim
ν
→
n
J
ν
(
z
)
cos
ν
π
−
J
−
ν
(
z
)
sin
ν
π
{\displaystyle N_{n}(z)=\lim _{\nu \to n}{\frac {J_{\nu }(z)\cos \nu \pi -J_{-\nu }(z)}{\sin \nu \pi }}}
Pro
ν
{\displaystyle \nu }
různé od celého čísla je pak Neumannova funkce definována vztahem
N
ν
(
z
)
=
J
ν
(
z
)
cos
ν
π
−
J
−
ν
(
z
)
sin
ν
π
{\displaystyle N_{\nu }(z)={\frac {J_{\nu }(z)\cos \nu \pi -J_{-\nu }(z)}{\sin \nu \pi }}}
Je-li
ν
=
n
{\displaystyle \nu =n}
celé číslo, pak platí
N
−
n
(
z
)
=
(
−
1
)
n
N
n
(
z
)
{\displaystyle N_{-n}(z)={(-1)}^{n}N_{n}(z)}
Mezi Besselovými a Neumannovými funkcemi platí vztah
J
ν
(
z
)
N
ν
+
1
(
z
)
−
J
ν
+
1
(
z
)
N
ν
(
z
)
=
−
2
π
z
{\displaystyle J_{\nu }(z)N_{\nu +1}(z)-J_{\nu +1}(z)N_{\nu }(z)=-{\frac {2}{\pi z}}}
Platí následující rekurentní vztahy
2
ν
N
ν
(
z
)
=
z
N
ν
−
1
(
z
)
+
z
N
ν
+
1
(
z
)
{\displaystyle 2\nu N_{\nu }(z)=zN_{\nu -1}(z)+zN_{\nu +1}(z)}
2
N
ν
′
(
z
)
=
N
ν
−
1
(
z
)
−
N
ν
+
1
(
z
)
{\displaystyle 2N_{\nu }^{\prime }(z)=N_{\nu -1}(z)-N_{\nu +1}(z)}
z
N
ν
′
(
z
)
=
ν
N
ν
(
z
)
−
z
N
ν
+
1
(
z
)
{\displaystyle zN_{\nu }^{\prime }(z)=\nu N_{\nu }(z)-zN_{\nu +1}(z)}
z
N
ν
′
(
z
)
=
−
ν
N
ν
(
z
)
+
z
N
ν
−
1
(
z
)
{\displaystyle zN_{\nu }^{\prime }(z)=-\nu N_{\nu }(z)+zN_{\nu -1}(z)}
Důležitými cylindrickými funkcemi jsou tzv. Hankelovy funkce
H
ν
(
1
)
(
z
)
{\displaystyle H_{\nu }^{(1)}(z)}
a
H
ν
(
2
)
(
z
)
{\displaystyle H_{\nu }^{(2)}(z)}
, které jsou definovány jako
H
ν
(
1
)
(
z
)
=
J
ν
(
z
)
+
i
N
ν
(
z
)
{\displaystyle H_{\nu }^{(1)}(z)=J_{\nu }(z)+\mathrm {i} N_{\nu }(z)}
H
ν
(
2
)
(
z
)
=
J
ν
(
z
)
−
i
N
ν
(
z
)
{\displaystyle H_{\nu }^{(2)}(z)=J_{\nu }(z)-\mathrm {i} N_{\nu }(z)}
Hankelova funkce bývá také označována jako Besselova funkce třetího druhu .
Sférickou cylindrickou funkcí nazveme každé řešení rovnice
z
2
d
2
w
(
z
)
d
z
2
+
2
z
d
w
(
z
)
d
z
+
[
z
2
−
l
(
l
+
1
)
]
w
(
z
)
=
0
{\displaystyle z^{2}{\frac {\mathrm {d} ^{2}w(z)}{\mathrm {d} z^{2}}}+2z{\frac {\mathrm {d} w(z)}{\mathrm {d} z}}+\left[z^{2}-l(l+1)\right]w(z)=0}
pro celá nezáporná
l
{\displaystyle l}
.
Za dvě nezávislá řešení lze zvolit sférickou Besselovu funkci
j
l
(
z
)
=
π
2
z
J
l
+
1
2
(
z
)
{\displaystyle j_{l}(z)={\sqrt {\frac {\pi }{2z}}}J_{l+{\frac {1}{2}}}(z)}
a sférickou Neumannovu funkci
n
l
(
z
)
=
π
2
z
N
l
+
1
2
(
z
)
=
(
−
1
)
l
+
1
π
2
z
J
−
l
−
1
2
(
z
)
{\displaystyle n_{l}(z)={\sqrt {\frac {\pi }{2z}}}N_{l+{\frac {1}{2}}}(z)={(-1)}^{l+1}{\sqrt {\frac {\pi }{2z}}}J_{-l-{\frac {1}{2}}}(z)}
,
kde
J
n
{\displaystyle J_{n}}
jsou Besselovy funkce a
N
n
{\displaystyle N_{n}}
jsou Neumannovy funkce.
Mezi sférickými Besselovými a sférickými Neumannovými funkcemi platí vztah
j
l
(
z
)
n
l
+
1
(
z
)
−
j
l
+
1
(
z
)
n
l
(
z
)
=
−
z
−
2
{\displaystyle j_{l}(z)n_{l+1}(z)-j_{l+1}(z)n_{l}(z)=-z^{-2}}
Jinou dvojicí nezávislých řešení jsou sférické Hankelovy funkce
h
l
(
1
)
(
z
)
=
j
l
(
z
)
+
i
n
l
(
z
)
{\displaystyle h_{l}^{(1)}(z)=j_{l}(z)+\mathrm {i} n_{l}(z)}
h
l
(
2
)
(
z
)
=
j
l
(
z
)
−
i
n
l
(
z
)
{\displaystyle h_{l}^{(2)}(z)=j_{l}(z)-\mathrm {i} n_{l}(z)}
Sférické cylindrické funkce lze vyjádřit následujícími vztahy
j
l
(
z
)
=
(
−
z
)
l
(
d
z
d
z
)
l
sin
z
z
{\displaystyle j_{l}(z)={(-z)}^{l}{\left({\frac {\mathrm {d} }{z\mathrm {d} z}}\right)}^{l}{\frac {\sin z}{z}}}
n
l
(
z
)
=
−
(
−
z
)
l
(
d
z
d
z
)
l
cos
z
z
{\displaystyle n_{l}(z)=-{(-z)}^{l}{\left({\frac {\mathrm {d} }{z\mathrm {d} z}}\right)}^{l}{\frac {\cos z}{z}}}
h
l
(
1
)
(
z
)
=
−
i
(
−
z
)
l
(
d
z
d
z
)
l
e
i
z
z
{\displaystyle h_{l}^{(1)}(z)=-\mathrm {i} {(-z)}^{l}{\left({\frac {\mathrm {d} }{z\mathrm {d} z}}\right)}^{l}{\frac {\mathrm {e} ^{\mathrm {i} z}}{z}}}
Lze ukázat, že platí
j
l
(
−
z
)
=
(
−
1
)
l
j
l
(
z
)
{\displaystyle j_{l}(-z)={(-1)}^{l}j_{l}(z)}
n
l
(
−
z
)
=
(
−
1
)
l
+
1
n
l
(
z
)
{\displaystyle n_{l}(-z)={(-1)}^{l+1}n_{l}(z)}
h
l
(
1
)
(
−
z
)
=
(
−
1
)
l
h
l
(
2
)
(
z
)
{\displaystyle h_{l}^{(1)}(-z)={(-1)}^{l}h_{l}^{(2)}(z)}
h
l
(
2
)
(
−
z
)
=
(
−
1
)
l
h
l
(
1
)
(
z
)
{\displaystyle h_{l}^{(2)}(-z)={(-1)}^{l}h_{l}^{(1)}(z)}
Modifikované Besselovy funkce jsou řešením modifikované Besselovy rovnice
z
2
d
2
w
(
z
)
d
z
2
+
z
d
w
(
z
)
d
z
−
(
z
2
+
ν
2
)
w
(
z
)
=
0
{\displaystyle z^{2}{\frac {\mathrm {d} ^{2}w(z)}{\mathrm {d} z^{2}}}+z{\frac {\mathrm {d} w(z)}{\mathrm {d} z}}-(z^{2}+\nu ^{2})w(z)=0}
Není-li
ν
{\displaystyle \nu }
celé číslo, pak má řešení modifikované Besselovy rovnice tvar
w
(
z
)
=
c
1
I
ν
(
z
)
+
c
2
I
−
ν
(
z
)
{\displaystyle w(z)=c_{1}I_{\nu }(z)+c_{2}I_{-\nu }(z)}
,
kde
I
ν
(
z
)
{\displaystyle I_{\nu }(z)}
je modifikovaná Besselova funkce prvního druhu , která je definována vztahem
I
ν
(
z
)
=
(
z
2
)
ν
∑
k
=
0
∞
1
K
!
Γ
(
ν
+
k
+
1
)
(
z
2
)
2
k
{\displaystyle I_{\nu }(z)={\left({\frac {z}{2}}\right)}^{\nu }\sum _{k=0}^{\infty }{\frac {1}{{K!}\Gamma (\nu +k+1)}}{\left({\frac {z}{2}}\right)}^{2k}}
Modifikovanou Besselovu funkci lze vyjádřit pomocí Besselovy funkce jako
I
ν
(
z
)
=
i
−
ν
J
ν
(
i
z
)
{\displaystyle I_{\nu }(z)=\mathrm {i} ^{-\nu }J_{\nu }(\mathrm {i} z)}
Pro celá
ν
=
n
{\displaystyle \nu =n}
platí
I
−
n
(
z
)
=
I
n
(
z
)
{\displaystyle I_{-n}(z)=I_{n}(z)}
Pro celá
n
{\displaystyle n}
tedy nejsou
I
n
(
z
)
{\displaystyle I_{n}(z)}
a
I
−
n
(
z
)
{\displaystyle I_{-n}(z)}
lineárně nezávislé funkce a obecné řešení modifikované Besselovy rovnice je nutné vyjádřit ve tvaru
w
(
z
)
=
c
1
I
n
(
z
)
+
c
2
K
n
(
z
)
{\displaystyle w(z)=c_{1}I_{n}(z)+c_{2}K_{n}(z)}
,
kde
K
n
(
z
)
{\displaystyle K_{n}(z)}
je modifikovaná Besselova funkce druhého druhu (označovaná též jako MacDonaldova funkce ).
Pro necelé
ν
{\displaystyle \nu }
je definováno
K
ν
(
z
)
=
π
2
I
−
ν
(
z
)
−
I
ν
(
z
)
sin
ν
π
{\displaystyle K_{\nu }(z)={\frac {\pi }{2}}{\frac {I_{-\nu }(z)-I_{\nu }(z)}{\sin \nu \pi }}}
Pro celá
ν
=
n
{\displaystyle \nu =n}
pak platí
K
n
(
z
)
=
lim
ν
→
n
π
2
I
−
ν
(
z
)
−
I
ν
(
z
)
sin
ν
π
{\displaystyle K_{n}(z)=\lim _{\nu \to n}{\frac {\pi }{2}}{\frac {I_{-\nu }(z)-I_{\nu }(z)}{\sin \nu \pi }}}
Důležitým příkladem použití Besselových funkcí je Fresnelův ohyb světla na hraně .
Ohyb světla na přímé hraně. V případě osvětlení monochromatickým světlem dochází při ohybu na hraně ke vzniku ohybových proužků, které jsou rovnoběžné s přímou hranou. V horní části je zobrazen pozorovaný jev, a ve spodní části je rozdělení intenzity světla .