Antony Blinken
Antony Blinken | |
---|---|
Antony Blinken (9. února 2021) | |
71. ministr zahraničí USA | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 26. ledna 2021 | |
Prezident | Joe Biden |
Předchůdce | Mike Pompeo |
Stranická příslušnost | |
Členství | Demokratická strana |
Narození | 16. dubna 1962 (62 let) New York, USA |
Choť | Evan Ryanová (od 2002) |
Rodiče | Donald Blinken |
Děti | dvě |
Příbuzní | Alan Blinken (strýc) Meir Blinken (děd) Samuel Pisar (otčím) |
Sídlo | Paříž (Desetiletí od 1970) a Upper East Side |
Alma mater | Harvardova univerzita |
Zaměstnání | politik |
Profese | diplomat, advokát, novinář a managing partner |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | Řád knížete Jaroslava Moudrého 2. třídy (2022) velkokříž Řádu za zásluhy o Litvu (2023) komandér velkokříže Řádu polární hvězdy (2024) |
Commons | Antony Blinken |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antony John Blinken (* 16. dubna 1962 New York) je americký demokratický politik a právník, od ledna 2021 ministr zahraničních věcí Spojených států amerických v Bidenově vládě. V letech 2015–2017 pracoval jako náměstek ministra zahraničí Johna Kerryho v Obamově kabinetu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Původ a mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v židovské rodině ekonoma a bankéře Donalda M. Blinkena (* 1925) a jeho manželky Judith, roz. Frehmové. Otec byl v letech 1978–1990 předsedou správní rady State University of New York a 1994–1998 pracoval jako americký velvyslanec v Maďarsku. Dědeček z otcovy strany pocházel z Kyjeva (Ukrajina), babička měla židovské kořeny v Německu.[1] Po rozvodu rodičů žil Tony Blinken od roku 1971 s matkou a jejím novým manželem Samuelem Pisarem v Paříži. Samuel Pisar (1929–2015) byl americký právník, původem z polského Bělostoku, který přežil holocaust včetně věznění v sedmi koncentračních táborech a nucené práce v Německu od 12 let věku. Na konci války se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti. Jeho rodiče a sestra během holocaustu zahynuli.
Vzdělání a právnická činnost
[editovat | editovat zdroj]Antony Blinken studoval na Harvardově a Kolumbijské univerzitě. Po roce 1988, kdy se stal právníkem, vykonával advokátní praxi v New Yorku a Paříži. Ve stejném roce také se svým otcem pomáhal při získávání financí na prezidentskou kampaň demokratického kandidáta Michaela Dukakise.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]V letech 1994–2001 byl zvláštním asistentem prezidenta Billa Clintona. V období 2002–2008 pracoval jako předseda senátního výboru pro zahraniční vztahy. V roce 2003 podpořil americkou invazi do Iráku.[2]
V letech 2009–2013 byl poradcem pro národní bezpečnost viceprezidenta Joe Bidena. Podporoval vojenskou intervenci v Libyi v roce 2011[3] a vyzbrojování protivládních povstalců v občanské válce v Sýrii.[4] Je stoupencem Izraele a během války v Gaze pracoval společně s viceprezidentem Bidenem na zajištění dodávek amerických zbraní do Izraele.[5]
V letech 2015–2017 pracoval jako náměstek ministra zahraničí v Obamově administrativě. V dubnu 2015 podpořil Saúdskou Arábií vedenou vojenskou intervenci v Jemenu.[6] Prohlásil, že Spojené státy vytvořily společné operační centrum v Rijádu, jehož smyslem je koordinace a podpora vojenských operací v Jemenu.[7]
V prezidentské kampani Joa Bidena v roce 2020 pracoval jako poradce pro zahraniční politiku. V listopadu 2020 si Joe Biden vybral Blinkena za příštího ministra zahraničí.[8][9]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 2002 se oženil s Evan Ryanovou (* 1971), která v letech 2013–2017 pracovala jako náměstkyně ministra zahraničí pro vzdělávání a kulturu. Předtím působila jako asistentka viceprezidenta Joea Bidena pro mezivládní záležitosti a styk s veřejností.
Evan Ryanová je irského původu a katolička. Manželé Blinkenovi mají dvě děti. Mladší dcera se narodila 26. února 2020.
Ministr zahraničí Spojených států
[editovat | editovat zdroj]Prezident Joe Biden jej po vítězství v prezidentských volbách 2020 navrhl do úřadu ministra zahraničí. Americký senát jeho nominaci potvrdil 26. ledna 2021 poměrem hlasů 78 : 22. Přísahu složil téhož dne a stal se 71. hlavou americké diplomacie.[10]
Vyjádřil podporu dohodě mezi Marokem a Izraelem o normalizaci vzájemných vztahů, v jejímž rámci Spojené státy souhlasily s uznáním marockých nároků na sporné území Západní Sahary, která byla Marokem nelegálně anektována v 70. letech.[11]
V březnu 2023 přivítal rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (ICC) v Haagu vydat zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina pro obvinění z válečných zločinů během ruské invaze na Ukrajinu. Blinken vyzval členské státy ICC, aby se soudem spolupracovaly při zatčení a vydání Putina.[12]
Koncem dubna 2024 prohlásil, že Čína pokračuje v páchání genocidy a zločinů proti lidskosti na Ujgurech a dalších muslimských menšinách v západočínské provincii Sin-ťiang.[13]
Poskytoval diplomatickou podporu Izraeli po vypuknutí války Izraele s Hamásem a podpořil operace izraelské armády v Pásmu Gazy.[14][15] Během slyšení před výborem amerického Senátu v květnu 2024 byla jeho výpověď opakovaně přerušena propalestinskými demonstranty, kteří ho obviňovali ze spoluúčasti na izraelských válečných zločinech a na "genocidě" Palestinců v Gaze.[16] Blinken uvedl, že je ochoten spolupracovat s americkým Kongresem na vypracování sankcí proti Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) v Haagu poté, co prokurátor soudu požádal o vydání zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Joa’va Galanta.[17]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BRIMAN, Shimon. Yiddish and the Ukrainian–Jewish roots of the new U.S. Secretary of State. Ukrainian Jewish Encounter [online]. UJE, 2020-11-30 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online.
- ↑ FORDHAM, Evie. Biden secretary of state pick Blinken criticized over Iraq War, consulting work. Fox News. 23. listopadu 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23. listopadu 2020.
- ↑ ALLEN, Jonathan. Tony Blinken's star turn. Politico. 16. září 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28. srpna 2020. (anglicky)
- ↑ W.H. defends plan to arm Syrian rebels. edition.cnn.com. CNN, 18. září 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19. října 2017.
- ↑ MAGID, Jacob. In tapping Blinken, Biden will be served by confidant with deep Jewish roots. The Times of Israel. 24. listopadu 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30. listopadu 2020.
- ↑ Yemen conflict: US boosts arms supplies for Saudi-led coalition. BBC News. 7. dubna 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2. července 2018.
- ↑ US steps up arms for Saudi campaign in Yemen. Al Jazeera. 8. dubna 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13. listopadu 2020.
- ↑ PERLÍNOVÁ, Dominika. Návratilci z Obamovy administrativy. Biden oznámil první posty ve svém zahraničněpolitickém týmu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-11-2 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online.
- ↑ Biden se prý chystá jmenovat šéfem diplomacie Blinkena. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-11-23 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online.
- ↑ Senate confirms Antony Blinken as 71st secretary of state [online]. Associated Press, 2021-01-26 [cit. 2021-01-26]. Dostupné online.
- ↑ RAVID, Barak. Biden won't reverse Trump's Western Sahara move, U.S. tells Morocco. Axios. 30. dubna 2021. Dostupné online.
- ↑ U.S. top diplomat Blinken urges all ICC members to comply with Putin arrest warrant. Reuters [online]. 22. března 2023. Dostupné online.
- ↑ Blinken says genocide in Xinjiang is ongoing in report ahead of China visit. Reuters [online]. 22. dubna 2024. Dostupné online.
- ↑ Blinken na Blízkém východě kryje záda Izraeli. Při diplomatickém turné navštívil Rijád i Káhiru. Česká televize [online]. 15. října 2023. Dostupné online.
- ↑ Přestaňte podporovat Izrael, vyzval Blinkena otec zabitého humanitárního pracovníka. Novinky.cz [online]. 9. dubna 2024. Dostupné online.
- ↑ Blinken faces outcry over Israel’s war on Gaza during Senate testimonies. Al-Džazíra [online]. 22. května 2024. Dostupné online.
- ↑ V USA se po žádosti o zatykač na Netanjahua jedná o uvalení sankcí na ICC. Novinky.cz [online]. 22. května 2024. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antony Blinken na Wikimedia Commons