Přeskočit na obsah

Antony Blinken

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antony Blinken
Antony Blinken (9. února 2021)
Antony Blinken (9. února 2021)
71. ministr zahraničí USA
Úřadující
Ve funkci od:
26. ledna 2021
PrezidentJoe Biden
PředchůdceMike Pompeo
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická strana

Narození16. dubna 1962 (62 let)
New York, USAUSA USA
ChoťEvan Ryanová (od 2002)
RodičeDonald Blinken
Dětidvě
PříbuzníAlan Blinken (strýc)
Meir Blinken (děd)
Samuel Pisar (otčím)
SídloPaříž (Desetiletí od 1970) a Upper East Side
Alma materHarvardova univerzita
Zaměstnánípolitik
Profesediplomat, advokát, novinář a managing partner
Náboženstvíjudaismus
OceněníŘád knížete Jaroslava Moudrého 2. třídy (2022)
velkokříž Řádu za zásluhy o Litvu (2023)
komandér velkokříže Řádu polární hvězdy (2024)
CommonsAntony Blinken
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antony John Blinken (* 16. dubna 1962 New York) je americký demokratický politik a právník, od ledna 2021 ministr zahraničních věcí Spojených států amerických v Bidenově vládě. V letech 2015–2017 pracoval jako náměstek ministra zahraničí Johna Kerryho v Obamově kabinetu.

Původ a mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině ekonoma a bankéře Donalda M. Blinkena (* 1925) a jeho manželky Judith, roz. Frehmové. Otec byl v letech 1978–1990 předsedou správní rady State University of New York a 1994–1998 pracoval jako americký velvyslanec v Maďarsku. Dědeček z otcovy strany pocházel z Kyjeva (Ukrajina), babička měla židovské kořeny v Německu.[1] Po rozvodu rodičů žil Tony Blinken od roku 1971 s matkou a jejím novým manželem Samuelem PisaremPaříži. Samuel Pisar (1929–2015) byl americký právník, původem z polského Bělostoku, který přežil holocaust včetně věznění v sedmi koncentračních táborech a nucené práce v Německu od 12 let věku. Na konci války se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti. Jeho rodiče a sestra během holocaustu zahynuli.

Vzdělání a právnická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Antony Blinken studoval na Harvardově a Kolumbijské univerzitě. Po roce 1988, kdy se stal právníkem, vykonával advokátní praxi v New Yorku a Paříži. Ve stejném roce také se svým otcem pomáhal při získávání financí na prezidentskou kampaň demokratického kandidáta Michaela Dukakise.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1994–2001 byl zvláštním asistentem prezidenta Billa Clintona. V období 2002–2008 pracoval jako předseda senátního výboru pro zahraniční vztahy. V roce 2003 podpořil americkou invazi do Iráku.[2]

V letech 2009–2013 byl poradcem pro národní bezpečnost viceprezidenta Joe Bidena. Podporoval vojenskou intervenci v Libyi v roce 2011[3] a vyzbrojování protivládních povstalců v občanské válce v Sýrii.[4] Je stoupencem Izraele a během války v Gaze pracoval společně s viceprezidentem Bidenem na zajištění dodávek amerických zbraní do Izraele.[5]

V letech 2015–2017 pracoval jako náměstek ministra zahraničí v Obamově administrativě. V dubnu 2015 podpořil Saúdskou Arábií vedenou vojenskou intervenci v Jemenu.[6] Prohlásil, že Spojené státy vytvořily společné operační centrum v Rijádu, jehož smyslem je koordinace a podpora vojenských operací v Jemenu.[7]

V prezidentské kampani Joa Bidena v roce 2020 pracoval jako poradce pro zahraniční politiku. V listopadu 2020 si Joe Biden vybral Blinkena za příštího ministra zahraničí.[8][9]

V roce 2002 se oženil s Evan Ryanovou (* 1971), která v letech 2013–2017 pracovala jako náměstkyně ministra zahraničí pro vzdělávání a kulturu. Předtím působila jako asistentka viceprezidenta Joea Bidena pro mezivládní záležitosti a styk s veřejností.

Evan Ryanová je irského původu a katolička. Manželé Blinkenovi mají dvě děti. Mladší dcera se narodila 26. února 2020.

Ministr zahraničí Spojených států

[editovat | editovat zdroj]
Blinken a saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán v Rijádu v červnu 2023
Blinken a izraelský prezident Jicchak Herzog v Tel Avivu 9. ledna 2024

Prezident Joe Biden jej po vítězství v prezidentských volbách 2020 navrhl do úřadu ministra zahraničí. Americký senát jeho nominaci potvrdil 26. ledna 2021 poměrem hlasů 78 : 22. Přísahu složil téhož dne a stal se 71. hlavou americké diplomacie.[10]

Vyjádřil podporu dohodě mezi Marokem a Izraelem o normalizaci vzájemných vztahů, v jejímž rámci Spojené státy souhlasily s uznáním marockých nároků na sporné území Západní Sahary, která byla Marokem nelegálně anektována v 70. letech.[11]

V březnu 2023 přivítal rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu (ICC) v Haagu vydat zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina pro obvinění z válečných zločinů během ruské invaze na Ukrajinu. Blinken vyzval členské státy ICC, aby se soudem spolupracovaly při zatčení a vydání Putina.[12]

Koncem dubna 2024 prohlásil, že Čína pokračuje v páchání genocidy a zločinů proti lidskosti na Ujgurech a dalších muslimských menšinách v západočínské provincii Sin-ťiang.[13]

Poskytoval diplomatickou podporu Izraeli po vypuknutí války Izraele s Hamásem a podpořil operace izraelské armády v Pásmu Gazy.[14][15] Během slyšení před výborem amerického Senátu v květnu 2024 byla jeho výpověď opakovaně přerušena propalestinskými demonstranty, kteří ho obviňovali ze spoluúčasti na izraelských válečných zločinech a na "genocidě" Palestinců v Gaze.[16] Blinken uvedl, že je ochoten spolupracovat s americkým Kongresem na vypracování sankcí proti Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) v Haagu poté, co prokurátor soudu požádal o vydání zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Joa’va Galanta.[17]

  1. BRIMAN, Shimon. Yiddish and the Ukrainian–Jewish roots of the new U.S. Secretary of State. Ukrainian Jewish Encounter [online]. UJE, 2020-11-30 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  2. FORDHAM, Evie. Biden secretary of state pick Blinken criticized over Iraq War, consulting work. Fox News. 23. listopadu 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23. listopadu 2020. 
  3. ALLEN, Jonathan. Tony Blinken's star turn. Politico. 16. září 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28. srpna 2020. (anglicky) 
  4. W.H. defends plan to arm Syrian rebels. edition.cnn.com. CNN, 18. září 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19. října 2017. 
  5. MAGID, Jacob. In tapping Blinken, Biden will be served by confidant with deep Jewish roots. The Times of Israel. 24. listopadu 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30. listopadu 2020. 
  6. Yemen conflict: US boosts arms supplies for Saudi-led coalition. BBC News. 7. dubna 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2. července 2018. 
  7. US steps up arms for Saudi campaign in Yemen. Al Jazeera. 8. dubna 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13. listopadu 2020. 
  8. PERLÍNOVÁ, Dominika. Návratilci z Obamovy administrativy. Biden oznámil první posty ve svém zahraničněpolitickém týmu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-11-2 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. 
  9. Biden se prý chystá jmenovat šéfem diplomacie Blinkena. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-11-23 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. 
  10. Senate confirms Antony Blinken as 71st secretary of state [online]. Associated Press, 2021-01-26 [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  11. RAVID, Barak. Biden won't reverse Trump's Western Sahara move, U.S. tells Morocco. Axios. 30. dubna 2021. Dostupné online. 
  12. U.S. top diplomat Blinken urges all ICC members to comply with Putin arrest warrant. Reuters [online]. 22. března 2023. Dostupné online. 
  13. Blinken says genocide in Xinjiang is ongoing in report ahead of China visit. Reuters [online]. 22. dubna 2024. Dostupné online. 
  14. Blinken na Blízkém východě kryje záda Izraeli. Při diplomatickém turné navštívil Rijád i Káhiru. Česká televize [online]. 15. října 2023. Dostupné online. 
  15. Přestaňte podporovat Izrael, vyzval Blinkena otec zabitého humanitárního pracovníka. Novinky.cz [online]. 9. dubna 2024. Dostupné online. 
  16. Blinken faces outcry over Israel’s war on Gaza during Senate testimonies. Al-Džazíra [online]. 22. května 2024. Dostupné online. 
  17. V USA se po žádosti o zatykač na Netanjahua jedná o uvalení sankcí na ICC. Novinky.cz [online]. 22. května 2024. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]