Anton Raphael Mengs
| Anton Raphael Mengs | |
|---|---|
 Autoportrét, cca 1775 | |
| Narození | 22. března 1728 nebo 12. března 1728 Ústí nad Labem  České království |
| Úmrtí | 29. června 1779 (ve věku 51 let) Řím  Itálie |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Řím Anton Raphael Mengs' grave Church of Santi Michele e Magno |
| Povolání | malíř a historik umění |
| Rodiče | Ismael Israel Mengs |
| Děti | Anna Maria Mengs |
| Příbuzní | Theresa Concordia Mengsová[1] a Julia Charlotte Mengsová (sourozenci) |
| Významná díla | François, baron z Hallebergu Portrét Isabely Parreño y Arce Portrét Julie Carlotty Mengsové |
| Mecenáš | José Nicolás de Azara |
| Ocenění | Řád zlaté ostruhy |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anton Raphael Mengs (12. března 1728, Ústí nad Labem[2] – 29. června 1779, Řím, Itálie) byl německý malíř raného klasicismu, malíř mytologických scén, náboženských obrazů a portrétů.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako syn původem dánského malíře Ismaela Mengse, v době kdy byl otec saským dvorním malířem a rodina bydlela v Ústí nad Labem. První malířské školení získával spolu s bratrem Moritzem a sestrami Theresií Concordií a Julií Carlottou v ateliéru svého otce. S otcem také v letech 1741 - 1744 podnikl první studijní cestu do Říma, kde se rodina na čas usadila a Anton Rafael dále studoval v ateliéru Antona Marona, oženil se s jeho dcerou. Na Akademii v Římě rovněž vyučoval malbu. Při pobytu tam vyzdobil freskami chrám sv. Eusebia na Esquilinu a Vatikánskou knihovnu. Papež Klement XIII. jej za zásluhy jmenoval rytířem Řádu zlaté ostruhy.
Roku 1751 byl jmenován vrchním dvorním malířem saského kurfiřta. Fridricha Augusta II. a jeho manželku v Drážďanech rovněž portrétoval. Dále namaloval Nanebevstoupení Páně pro hlavní oltář, a Navštívení Panny Marie a Josefův sen na postranní oltáře, novostavby Dvorního chrámu Nejsvětější Trojice (Katholische Hofkirche der heiligsten Trinität). Roku 1759 pobýval na královském dvoře v Neapoli, kde vytvořil královské portréty a fresky v královském paláci.
Dvakrát pobýval ve Španělsku. V letech 1761 - 1769 vytvořil portrét krále Karla III., podle antických předloh z Herculanea pak nástropní fresky v Palacio Real v Madridu a podobizny šlechticů. Stal se ředitelem Španělské královské akademie, na níž např. v roce 1770 vyučoval Francisca Goyu. Pro španělskou královskou kapli v Aranjuez vytvořil svůj poslední oltářní obraz Zvěstování P. Marie z roku 1779. Pro anglický královský dvůr namaloval obraz Perseus osvobozuje Andromedu. Mengsovým poslední nedokončeným dílem byla kresba ruky s lilií Archanděla Gabriela. Po smrti byl se všemi poctami pohřben v Panteonu v Římě.
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Proslul jako portrétista, malíř náboženských obrazů monumentálních rozměrů a nástěnných maleb. Myšlenkově vycházel z osvícenství. Stýkal se s mnoha intelektuály (např. bavorskou markraběnkou Vilemínou), vědci, výtvarnými umělci a literáty. Pobýval na malířských akademiích v Římě, Florencii, Benátkách, Bologni či Augsburgu. Ve svých memoárech o něm píše Giacomo Casanova. Následoval společnost Johanna Joachima Winckelmanna a čerpal z jeho díla Myšlenky o nápodobě řeckých děl v malířství a sochařství. Původně byl evangelík, ale roku 1756 pod vlivem Říma konvertoval ke katolicismu a s tolerancí se pohyboval v prostředí různých konfesí (v luteránském Sasku i v katolickém Římě a Španělsku). Prostřednictvím námětů z antické mytologie i z křesťanství, často alegorických scén monumentálního měřítka, prosazoval myšlenky kosmopolitní osvícenské kultury. V portrétní malbě se snažil o realistické vystižení charakteru osob.
Sám sebe považoval za proroka nového umění a tvrdil, že jeho úlohou je vdechnout skomírajícímu a pokleslému umění nový život. Ve freskové malbě kritizoval jako úpadek dílo pozdně barokního Benátčana Giovanniho Battisty Tiepola, který působil ve Španělsku a v Neapoli současně s Mengsem. Věřil v nápravu společnosti skrze umění. Zejména se věnoval olejomalbě, nástěnné malbě, kresbě pastelem a grafickým technikám. K jeho grafickým návrhům patří medaile papeže Klementa XIV.. Malbami je zastoupen především v mnoha kostelech, palácích a galeriích v Evropě, zejména v Drážďanech (32 děl), v Římě, ve Španělsku v Madridu, v USA v New Yorku nebo v Bostonu.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Autoportréty - patřily k jeho oblíbeným námětům, vytvořil nejméně čtyři (1744, 1770, 1774, 1777)
- Portrét sestry Julie Carlotty, kolem 1746
- Paridův soud (1756), Ermitáž, Sankt Petěrburg
- Nanebevstoupení Krista, olejomalba na hlavním oltáři, dva obrazy na postranních oltářích (1856), Dvorní kostel Nejsvětější Trojice (Hofkirche der Heiligste Trinität), Drážďany
- Portrét saského krále Augusta III. (1745), Gemäldegalerie, Drážďany
- Portrét papeže Klementa XIII. (1758), Pinacoteca, Bologna
- Portrét Johann Joachim Winckelmann, 1758-1762, Metropolitní muzeum umění, New York
- Parnas (1760-1761) nástropní freska, Villa Albani v Římě
- Portrét princezny Marie Luisy Parmské, (1765), Louvre Paříž
- Portrét prince z Asturie, nástupce Karla IV. Španělského, kolem 1765
- Bůh Helios jako personifikace poledne, kolem 1765
- Bohyně Diana jako personifikace noci, kolem 1765
- Sv. Jan Křtitel káže na poušti, olejomalba
- Perseus a Andromeda
- Bůh Jupiter líbá Ganymeda, olejomalba; Řím, dala podnět k historce o vztahu J. J. Winckelmanna k A. R. Mengsovi
- Noli me tangere, Kristus se zjevuje Marii Magdaléně, olejomalba
- Alegorie Pravdy, olejomalba, Museum of Fine Arts, Boston
- nástropní malba Nanebevzetí sv. Eusebia v chrámu Sant'Eusebio all'Esquilino v Římě
- nástropní freska Historie vítězí nad časem - alegorie Musea Clementina, nástropní freska v Camera dei Papiri, Vatikánská knihovna
- Portrét malíře Giovanniho Casanovy, Giacomova bratra
- Georg Clavering de Nassau, lord z Fordwiche, 1770-73; umělecké sbírky spořitelny, Florencie
- Kristus na hoře Olibvetské, 1769, Královský palác Madrid
- Klanění pastýřů (1770), Madrid, Prado
- Kristus klesá pod křížem cestou na Golgotu
- Panna Maria Bolestná, oltářní obrázek v děkanském chrámu v Ústí nad Labem
- Portrét Johanna Joachima Winckelmanna, Metropolitní Muzeum, New York, 1777
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Nanebevstoupení Krista, Drážďany -
Princ z Asturie, kolem 1765 -
Marie Luisa Španělská -
Helios jako personifikace poledne -
Hesperus jako personifikace večera -
Diana jako personifikace noci -
Sv. Jan Křtitel káže na poušti -
Kristus na hoře Olivetské -
Markýza de Llano -
Madona s dítětem -
-
Triumf Historie nad Časem -
Mengs Parnas -
Perseus osvobozuje Andromedu, Ermitáž -
George Clavering of Nassau, lord Fordwich, 1770-73 -
Josefův sen, 1774 -
Jupiter líbá Ganymeda -
Potěšení -
Portrét Williama Burtona Conynghama (1733–1796) -
Autoportrét, 1774 -
-
Sedící muž, Metropolitní muzeum, New York
_-_02.jpg)
,_Gemahlin_von_Leopold_II.jpg)
,_ceiling_fresco_in_the_Camera_dei_Papiri,_Vatican_Library,_1772_-_M0tty.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Union List of Artist Names. 5. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Constantin von Wurzbach: Mengs, Raphael Anton. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 17. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1867, s.347–357; dostupné online [1]
- Dějiny českého výtvarného umění (1780-1890), díl III/1, Academia Praha 2001, s. 83, 220.
- BALEKA, Jan, Výtvarné umění - výkladový slovník, Praha, 2002, s. 170-171.
- PELZEL, Thomas: Winckelmann, Mengs and Casanova: A Reappraisal of a Famous Eighteenth-Century Forgery, The Art Bulletin, roč. 54, 3. září 1972, s. 300-315.
- ROHAN, Bedřich, Ústecký šoulet. Město Ústí nad Labem, 2000. ISBN 80-902856-1-9
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Galerie Anton Raphael Mengs na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton Raphael Mengs na Wikimedia Commons
