Antoine Arnauld
| Antoine Arnauld | |
|---|---|
 Antoine Arnauld | |
| Narození | 6. únor 1612 Paříž, Francouzské království |
| Úmrtí | 8. srpen 1694 (ve věku 82 let) Brusel, Španělské Nizozemí |
| Národnost | francouzská |
| Povolání |  |
| Nábož. vyznání | římskokatolické |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antoine Arnauld (6. únor 1612 – 8. srpen 1694) byl francouzský teolog, filozof a matematik, představitel tzv. jansenismu. Působil v klášteře Port-Royal v Paříži. Nejvíce uznávány byly jeho příspěvky k logice. Proslul i svými polemikami s jezuity, před jejichž útoky bránil jansenistický myšlenkový směr. Byl kvůli těmto sporům, v nichž měli jezuité mocensky navrch, i pronásledován a dlouhá léta působil v jakési ilegalitě. Nakonec musel opustit i Francii. Jeho přítelem byl matematik a filozof Blaise Pascal, jehož svým dílem silně ovlivnil. Byl považován za neortodoxního myslitele, v závěru života se přiblížil tomismu, přijal i učení René Descarta.
Katolická církev zařadila 17 jeho spisů na Index zakázaných knih.[1]
Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě pařížské radnice.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- De la fréquente communion où Les sentimens des pères, des papes et des Conciles, touchant l'usage des sacremens de pénitence et d'Eucharistie, sont fidèlement exposez.
- Grammaire générale et raisonnée : contenant les fondemens de l'art de parler, expliqués d'une manière claire et naturelle
- La logique ou L'art de penser: contenant outre les règles communes, plusieurs observations nouvelles, propres à former le jugement
- Nouveaux éléments de géométrie
- Des vraies et des fausses idées
- Défense de M. Arnauld
- Réflexions sur le nouveau système de la Nature et de la Grâce
- Lettres Leibniz-Arnauld
- Correspondance Malebranche-Arnauld
- Règles du bon sens
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz s. 14–15; je uveden jako Arnaldus (Arnauld), Antonius (filius) – dodatkem „filius“ je odlišen od svého otce stejného jména (1560–1619), jehož 2 práce byly též zařazeny na Index (u jeho jména je dodatek „pater“).]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Aloyse-Raymond Ndiaye, La philosophie d'Antoine Arnauld, Paris, Librairie philosophique J. Vrin, 1991.
- Francesco Paolo Adorno, Arnauld, Les Belles Lettres, Paris, 2005 (ISBN 978-2-251-76052-0)
- Alain Corneille Towou, Antoine et Arnauld et la logique des idées. Sens et perspectives dans La Logique ou l'art de penser, ANRT, 2009, (ISBN 978-2729579012)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Galerie Antoine Arnauld na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoine Arnauld na Wikimedia Commons
- Heslo ve Stanford Encyclopedia of Philosophy
- Heslo v Internet Encyclopedia of Philosophy
