Čtyři základní tělesné šťávy

Podle starořeckých lékařů a filosofů obsahovalo lidské tělo čtyři základní tělesné šťávy: žlutou žluč, černou žluč, krev a hlen. Toto rozdělení dobře zapadalo do tehdejšího chápání světa. Čtvery tělesné šťávy se propojovaly se čtveřicí elementů: oheň, země, vzduch a voda. Byla spojována i se čtveřicí ročních období: jaro, léto, podzim a zima. Ve starověku, ve středověku a ještě i na počátku novověku byla v různém rozsahu přijímána teorie, že narušení rovnováhy mezi těmito čtyřmi tekutinami je příčinou chorob. Tuto teorii o nerovnováze tělesných šťáv popsal Hippokratés ve svých textech.^[1] Od teorie vycházející z existence těchto čtyř základních šťáv se odvozuje teorie čtyř temperamentů (cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik). Dnes má tato teorie už pouze historický význam.

Spojení tělesné šťávy s dalšími elementy dle Empedokla
Tělesná tekutina	Období	Věk	Element	Orgán	Prostředí	Temperament
krev	jaro	dětství	vzduch	játra	teplo a vlhko	sangvinik
žluč	léto	mládí	oheň	žlučník	teplo a sucho	cholerik
černá žluč	podzim	dospělost	země	slezina	chlad a sucho	melancholik
hlen	zima	stáří	voda	mozek / plíce	chlad a vlhko	flegmatik

Možnou inspirací tohoto členění je staroindická ájurvéda, která je založena na podobném systému tří složek zvaných vata či váju (dosl. vzduch, ale v širším smyslu prána), pitta (žluč) a kapha (hlen). Ty jsou vyjádřením tří gun, základních charakteristik hmotného světa. Vata představuje radžas, pitta sattvu a kapha tamas.

Funkce čtyř tělesných šťáv

Žlutá žluč byla považovaná za škodlivou šťávu. Tělo se jí při nadbytku zbavovalo zvracením a byla pozorována při úplavici.
Černé žluči přisuzoval Hippokratés škodlivost i přesto, že se v těle nevyskytovala. Její výskyt byl v těle přisuzován tmavé barvě zaschlé krve.
Krev, spolu s mízou byla považovaná za životadárnou tekutinu a její nadbytek, obzvlášť v jarních měsících, škodil organismu. Na základě této chybné domněnky vzniklo tzv. pouštění žilou.
Hlen byl, v malém množství, v těle přítomen a v zimním období, při jeho nadbytku, způsoboval nachlazení.

Odkazy

Reference

↑ TRONNER, Pavel. Hippokrates: Příběh prvního skutečného lékaře [online]. Vtm.zive.cz, 2017-10-10 [cit. 2019-01-05]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu čtyři základní tělesné šťávy na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] TRONNER, Pavel. Hippokrates: Příběh prvního skutečného lékaře [online]. Vtm.zive.cz, 2017-10-10 [cit. 2019-01-05]. Dostupné online.

[1]