Přeskočit na obsah

František Němec (herec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
František Němec
František Němec (2013)
František Němec (2013)
Narození9. srpna 1943 (81 let)
Sezimovo Ústí
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma materAMU v Praze
Aktivní roky1961–současnost
Významné roleLuboš – Jak dostat tatínka do polepšovny, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Hamlet
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Němec (* 9. srpna 1943 Sezimovo Ústí) je český herec a divadelní pedagog.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na gymnáziu studoval na pražské DAMU (1960 až 1964),[1] po jejím absolutoriu působil až do roku 1982 v Městských divadlech pražských; od srpna roku 1982 je členem činohry Národního divadla v Praze. Je také úspěšným televizním, rozhlasovým a filmovým hercem. Mezi jeho dnes již legendární herecké úlohy patří role plukovníka Žitného v seriálu 30 případů majora Zemana či Luboše Rychmana v televizních filmech Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, kde si zahrál s Janou Preissovou a Tomášem Holým.

Věnuje se rovněž dabingu a práci v rozhlase. Mezi postavy, jež daboval, patří například Randall v britském seriálu Randall a Hopkirk (nadaboval 18 dílů, i když původně se odvysílalo jen 17 dílů), Sir Humphrey Appleby ze seriálů Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére.[2] V rozhlase zvítězil v posluchačské anketě Neviditelný herec (2000).

Od roku 1982 působí jako pedagog na pražské DAMU.[3]

V roce 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Za roli dirigenta Wilhelma Furtwänglera ve Harwoodově hře Na miskách vah získal Cenu Thálie za rok 1998.[4][5] V roce 2021 mu v Přelouči byla udělena Cena Františka Filipovského za dlouhodobé herecké mistrovství v dabingu.[6]

Je ženatý, s manželkou má dvě dcery. V roce 1972 měli s manželkou Ivanou dvojitou svatbu s Petrem Kostkou a Carmen Mayerovou.[7]

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1976; Městská divadla pražská; Stalo se v Chamonix (Daniel Corban); režie Ladislav Vymětal
  • 1976; Městská divadla pražská; Urfaust (Student); režie František Miška
  • 1977; Městská divadla pražská; Zahradníkův pes (Teodor); režie Zdeněk Buchvaldek
  • 1977; Městská divadla pražská; Malované na skle (Mazaný zbojník); režie Richard Mihula
  • 1978; Městská divadla pražská; Sekyra na studánky (Luboš Mádl); režie František Miška
  • 1978; Městská divadla pražská; Hlava XXII (Yossarian); režie Ladislav Vymětal
  • 1979; Městská divadla pražská; Chicago (Billy Flynn); režie Richard Mihula
  • 1980; Městská divadla pražská; Ruy Blas (Ruy Blas); režie František Miška
  • 1980; Městská divadla pražská; Maškaráda (Neznámý); režie Antonín Moskalyk
  • 1981; Národní divadlo; Faust (Faust); režie Václav Hudeček
  • 1981; Městská divadla pražská; Dům U Dvou vražd (Doktor Morelle); režie Ladislav Vymětal
  • 1981; Městská divadla pražská; Champignolem proti své vůli (Saint Florimond); režie František Miška
  • 1982; Národní divadlo; Hamlet (Hamlet); režie Miroslav Macháček
  • 1982; Národní divadlo; Kočka na rozpálené plechové střeše (Brick); režie Ladislav Vymětal
  • 1982; Národní divadlo; Aristokrati (Kosťa); režie Václav Hudeček
  • 1983; Národní divadlo; Stará historie (Lionato); režie Jaromír Pleskot
  • 1983; Národní divadlo; Noc pastýřů (Jakub Ryba); režie Václav Hudeček
  • 1983; Národní divadlo; Lucerna (Mlynář); režie František Laurin
  • 1984; Národní divadlo; Višňový sad (Lopachin); režie Ľubomír Vajdička
  • 1984; Národní divadlo; Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři (Hynek); režie Václav Hudeček
  • 1985; Národní divadlo; Kremelský orloj (Lenin); režie J. R. Venjaminovič
  • 1986; Národní divadlo; Misantrop (Alcest); režie Ľubomír Vajdička
  • 1986; Národní divadlo; Naše městečko (Režisér); režie Ladislav Vymětal
  • 1987; Národní divadlo; Fidlovačka (Hvězdeleský); režie Václav Hudeček
  • 1987; Národní divadlo; Vy jste Jan (Štěpán Páleč); režie Václav Hudeček
  • 1987; Národní divadlo; Král Jindřich IV. (Jindřich Percy); režie Alois Hajda
  • 1988; Národní divadlo; Modrý pavilon (Albert); režie Stanislav Moša
  • 1988; Národní divadlo; Nebezpečné vztahy (Vikomt de Valmont); režie Ladislav Smoček
  • 1989; Národní divadlo; Dantonova smrt (Robespierre); režie Vladimír Strnisko
  • 1990; Národní divadlo; Zahrada (Profesor); režie Stanislav Moša
  • 1990; Národní divadlo; Zahradní slavnost (Likvidační tajemník); režie Vladimír Strnisko
  • 1990; Národní divadlo; Pekař Jan Marhoul (Rudda); režie Jan Kačer
  • 1991; Národní divadlo; Král Lear (Hrabě z Kentu); režie Barry Kyle
  • 1991; Národní divadlo; Sbohem, Sókrate (Ludvík); režie Jan Kačer
  • 1992; Národní divadlo; Pygmalion (Henry Higgins); režie Rudolf Hrušínský
  • 1992; Národní divadlo; Falkenštejn (Biskup pražský Dobeš z Bechyně); režie Ivan Rajmont
  • 1993; Národní divadlo; Saténový střevíček (Číňan); režie Roman Polák
  • 1993; Národní divadlo; Britannicus (Burrus); režie Ľubomír Vajdička
  • 1993; Východočeské divadlo Pardubice; Pygmalion (Henry Higgins); režie František Laurin
  • 1994; Národní divadlo; Ženitba (Kočkarev); režie Miroslav Krobot
  • 1995; Národní divadlo; Dva skakespearovští herci (W. Ch. Macready); režie Ladislav Smoček
  • 1996; Národní divadlo; Oidipús vladař (Kreon); režie Miroslav Krobot
  • 1997; Národní divadlo; Faust (Wagner); režie Otomar Krejča
  • 1998; Národní divadlo; Na miskách vah (Wilhelm Furtwängler); režie Ivo Krobot
  • 1998; Národní divadlo; Pašije aneb Theatrum passionale (Levas); režie Zbyněk Srba
  • 1998; Národní divadlo; John Gabriel Borkman (Vilém Foldal); režie Ľubomír Vajdička
  • 1999; Národní divadlo; Mistr a Markétka (Berlioz a Stravinský); režie Oxana Smilková
  • 2000; Národní divadlo; Marie Stuartovna (William Cecil); režie Ľubomír Vajdička
  • 2001; Národní divadlo; Portrét umělce jako starého muže (Minetti); režie Otomar Krejča
  • 2002; Národní divadlo; Markéta Lazarová (Hrabě); režie Jan Antonín Pitínský
  • 2002; Národní divadlo; Oresteia (Pyladés a Apollon); režie Ivan Rajmont
  • 2003; Národní divadlo; Romeo a Julie (Kníže Eskalus); režie Vladimír Morávek
  • 2004; Národní divadlo; Lakomec (Anselm); režie Michal Dočekal
  • 2004; Národní divadlo; Pokoušení (Primář); režie Charles Marowitz
  • 2004; Národní divadlo; Eldorádo (Aschenbrenner); režie Jan Willem van de Bosch
  • 2005; Národní divadlo; Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové (Sigibert); režie Jiří Pokorný
  • 2005; Národní divadlo; Na ústupu (Edward); režie Michal Dočekal
  • 2006; Divadlo na Vinohradech; Jistě, pane ministře (Humhrey Appleby); režie Martin Stropnický
  • 2006; Národní divadlo; Arkádie (Kapitán Brice); režie Radovan Lipus
  • 2006; Národní divadlo; Revizor (Školní inspektor); režie Michal Dočekal
  • 2007; Národní divadlo; David a Goliáš (Šebrle); režie Ladislav Smoček
  • 2007; Národní divadlo; Malá hudba moci (Recepční); režie Michal Dočekal
  • 2007; Divadlo Ungelt; Ledňáček (Cecil); režie Ladislav Smoček
  • 2008; Divadlo na Vinohradech; Na krásné vyhlídce (Emanuel von Stetten); režie Michal Dočekal
  • 2008; Národní divadlo; Lucerna (Vodník Ivan); režie Vladimír Morávek
  • 2009; Národní divadlo; Srpen v zemi indiánů (Charlie Aiken); režie Michal Dočekal
  • 2010; Národní divadlo; Čaj u pana senátora (Baltazar Slíva); režie Ladislav Smoček
  • 2010; Národní divadlo; Dogville (Otec Grace); režie Miroslav Krobot
  • 2011; Národní divadlo; Racek (Sorin); režie Michal Dočekal
  • 2011; Národní divadlo; Deváté srdce (Astrolog Aldobrandini); režie Juraj Herz
  • 2012; Divadlo Ungelt; Největší démant světa (); režie Ladislav Smoček
  • 2012; Národní divadlo; Troilus a Kressida (Agamemnon); režie David Radok
  • 2019; Národní divadlo; Karel Jaromír Erben: Kytice (Poutník, Stařec, Otec), režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský)
  • 2022; Národní divadlo; František Hrubín: Kráska a zvíře (Kouzelník), režie Daniel Špinar
  • 2023; Národní divadlo/Stavovské divadlo; Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti (Hrabě de Gercourt), režie SKUTR
  • 2024 Národní divadlo/Stavovské divadlo; Kateřina Tučková: Bílá Voda (Daniel Felix, biskup tajné katolické církve), režie Michal Vajdička

Filmografie, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Filmy

[editovat | editovat zdroj]

Televize, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Dabing, výběr

[editovat | editovat zdroj]

František Němec daboval mimo jiné následující filmy a seriály:[2]

Práce pro rozhlas (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ PROCHÁZKA, Vladimír, a kol. Národní divadlo a jeho předchůdci: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 332. 
  2. ↑ a b argenson [Vlach Pavel]. František Němec. Filmová databáze [online]. [2019] [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ FIKEJZ, Miloš a kol. Český film: herci a herečky. II. díl: L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-331-2. S. 288. 
  4. ↑ toy. Ceny Thálie 98 jsou rozdány. iDNES.cz [online]. 1999-03-28 [cit. 20.3.2024]. Dostupné online. 
  5. ↑ CASTIELLOVÁ, Marina. Ceny Thálie získali Iva Janžurová a František Němec. Lidové noviny. 1999, roč. 12, č. 74, s. 11. ISSN 0862-5921.
  6. ↑ KOMZA. Ceny Františka Filipovského 2021. DabingForum.cz [online]. 2021-08-27 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ ČESKÝ ROZHLAS DVOJKA. Mluvte spolu! Nenechte v sobě nic zamrznout, radí dvojicím Petr Kostka a Carmen Mayerová. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura a LEDVINKOVÁ, Václava. A pak že nejsou hastrmani. Humorná pohádka Jana Drdy o vodnickém čarování a vodnících všeho druhu. Český rozhlas [online]. 6. červen 2021 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. Bratři Karamazovovi. Vrcholné dílo F. M. Dostojevského se skvělými herci. Český rozhlas [online]. Český rozhlas, 27. listopad 2021 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. Ulrika. Dramatizace osudové lásky stárnoucího Goetha k mladičké dívce. Český rozhlas [online]. 19. březen 2022 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. Cyril Gely: Diplomacie. František Němec a Miroslav Táborský svádí boj o Hitlerův rozkaz zničit Paříž. Český rozhlas [online]. 8. květen 2022 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ HLAVICA, Lukáš; VENCLOVÁ, Renata. Alois Jirásek: Lucerna. Pohádková hra z českého podzámčí o poddanství, strachu z vrchnosti a odvaze postavit se za svá práva. Český rozhlas [online]. 14. březen 2020 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ COBURN, Donald L. Gin Game [online]. Praha: Český rozhlas, únor 2024 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 265, 327.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. II. díl, L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 285–288. 
  • Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 446. 
  • Národní divadlo a jeho předchůdci. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 623 s., s. 332–333.
  • TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. II. díl, K–P. V Praze: Paseka, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 438. 

Příspěvky v periodikách

[editovat | editovat zdroj]
  • BOHATOVÁ, Milena. František Němec miluje ticho. Večerník Praha. 2005, roč. 15, č. 237 (10. 10. 2005), s. 16. ISSN 1210-1117.
  • CASTIELLOVÁ, Marina. Ceny Thálie získali Iva Janžurová a František Němec. Lidové noviny. 1999, roč. 12, č. 74, s. 11. ISSN 0862-5921.
  • DVOŘÁK, Luboš. Malý František Němec chodil zvonit umíráček: populární herec, který se narodil za druhé světové války v Sezimově Ústí v okrese Tábor, se právě dnes dožívá sedmdesáti let. Českobudějovický deník. 2013, roč. 184, s. 12. ISSN 1802-0798.
  • NĚMEC, František a BRAUNOVÁ, Dana. František Němec je zastáncem disciplíny. Magazín Práva. 2008, [roč. 14], s. 4–7. [Právo ISSN 1211-2119.]
  • JENÍKOVÁ, Eva. Otomar Krejča a František Němec hledají absolutno. Pražské Slovo. 2001, roč. 93, č. 274, s. 24. ISSN 1213-5283.
  • vh. František Němec – 50. Haló noviny. 1993, roč. 3, č. 184, s. 5. ISSN 1210-1494.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Němec_(herec)&oldid=24473688“