Program Gemini
Program Gemini | |
---|---|
Logo | |
Základní popis | |
Stát | Spojené státy americké |
Organizace | NASA |
Cíle | Setkání orbital spaceflight výstup do vesmíru |
Historie | |
Trvání | 1961 – 1966 |
První start | 8. dubna 1964 |
Poslední start | 11. listopadu 1966 |
Úspěšné starty | 10 |
Součásti | Gemini 1 Gemini 2 Gemini 3 Gemini 4 Gemini 5 Gemini 7 Gemini 6A Gemini 8 Gemini 9 Gemini 10 Gemini 11 Gemini 12 |
Kosmodrom | Cape Canaveral Space Force Station |
Dopravní prostředky | |
Nosná raketa | Atlas-Agena Titan 2 GLV |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kosmická loď Gemini | ||
---|---|---|
Kosmická loď Gemini 6 | ||
Popis | ||
Výrobce: | McDonnell Aircraft Company, St. Louis, Missouri | |
Úloha: | Orbitální pilotovaný let | |
Posádka: | 2 astronauté | |
Rozměry | ||
Výška: | 5,67 m | |
Max. Průměr: | 3,05 m | |
Objem kabiny: | 2,55 m³ | |
Hmotnosti | ||
Návratový modul: | 1 983 kg | |
Brzdný modul: | 591 kg | |
Přístrojový modul: | 1 277 kg | |
Loď celkem: | 3 851 kg | |
Raketové motory | ||
Návratový (pevné palivo) x 4 | 11,12 kN | |
Oddělovací (pevné palivo) x 3 | 1,8 kN | |
RCS trysky (N2O4/MMH) x 16 | 111 N | |
Manévrovací OAMS trysky (rotace) (N2O4/MMH) x 2 | 378 N | |
Manévrovací OAMS trysky (posuv) (N2O4/MMH) x 6 | 445 N | |
Manévrovací OAMS trysky (pozice) (N2O4/MMH) x 8 | 111 N | |
Výkony | ||
Výdrž: | 14 dní (206 oběhů) | |
Apogeum: | 402 km | |
Perigeum: | 160 km | |
Manévrovací schopnost: | 222 m/s | |
Řez lodí Gemini | ||
Program Gemini (sonda Gemini) byl druhý americký pilotovaný kosmický projekt organizace NASA. Probíhal v letech 1962 až 1966, byl tedy zasazen mezi programy Mercury a Apollo.[1] Protože kosmická loď byla určena pro lety dvou astronautů, byl název programu i lodi odvozen z třetího znamení zvěrokruhu – Blíženci (lat. Gemini).
Jednalo se o prozatím jediný americký pilotovaný program který splnil veškeré cíle, které měl vytyčeny a to v rekordně krátké době při velice příznivých nákladech. Celkové náklady programu Gemini dosahovaly hodnoty $5,4 mld. Za ně bylo dosaženo hned několika významných prvenství – první americký výstup do vesmíru, první setkání a spojení dvou těles na oběžné dráze, dlouhodobý let dvoučlenné posádky, manévrování na oběžné dráze atd.
Cíle programu
[editovat | editovat zdroj]- Ověřit zda je možné úspěšně dokončit dlouhodobý, až čtrnáctidenní let lodi a posádky.
- Provést setkání dvou kosmických těles na oběžné dráze s jejich následným spojením. Vyzkoušet manévrování spojených těles s využitím pohonného systému cílového tělesa.
- Zlepšit metody vstupu do zemské atmosféry a přistání tak, aby bylo dosaženo přistání v předem vybrané oblasti na mořské hladině.
Kosmická loď
[editovat | editovat zdroj]Kosmická loď Gemini měla podobně jako loď Mercury tvar komolého kužele, byla však celkově větší, neboť musela poskytnout dostatek prostoru pro usazení dvou astronautů a umístění dodatečného vybavení pro uskutečnění dlouhodobého orbitálního letu.
Loď o celkové délce 5,67 m byla rozdělena na 2 základní části, na návratovou kabinu o délce 3,35 m a maximálním průměru 2,32 m a adaptér o maximálním průměru 3,05 m a délce 2,32 m. Návratová kabina byla vyrobena stejnou technologií a ze stejných materiálů jako kabina lodi Mercury. Měla dvojité stěny mezi nimiž byla umístěna většina přístrojového vybavení jako jsou navigační a komunikační zařízení, počítač, zařízení pro zajištění životních podmínek apod. Díky tomu mohl být vlastní interiér kabiny velice přehledně zařízen. Přesto však v kabině bylo jen 1,6 m3 volného prostoru, tedy prostoru srovnatelného s přední částí osobního automobilu.
Adaptér se dělil na dva hlavní bloky. Jednak blok se 4 návratovými raketami na tuhé palivo (délka 92 cm), zabezpečujícími snížení oběžné rychlosti pro zahájení návratu na Zemi a dále na blok nesoucí zásoby pohonných látek a raketové trysky pro orbitální manévry (délka 140 cm). V adaptéru byl rovněž umístěn hlavní energetický zdroj lodi. Pro krátkodobé lety se jednalo o stříbrozinkové články. Pro dlouhodobé lety pak o dvojici kyslíko-vodíkových palivových článků. Průměrná elektrická spotřeba činila 2,16 kW při celkové kapacitě energetického systému 151 kWh.
Na špici návratové kabiny byl dále umístěn radiolokátor a aktivní spojovací uzel, využívaný pro připojování lodi k pasivnímu spojovacímu tělesu Agena.
Při startu, přistání a většině orbitálních činností měli astronauté oblečeny skafandry. V těch byla, podobně jako v návratové kabině, čistě kyslíková atmosféra o tlaku 0,35 atmosféry a teplotě 18 °C. Ve skafandrech bylo možné vystoupit z kabiny přímo do kosmického prostoru. K tomuto účelu byla kabina vybavena dvojicí širokých vstupních dveří. Ty byly hlavním a jediným vstupem do kabiny a v případě havárie nosné rakety by sloužily jako otvor pro katapultáž astronautů s využitím katapultovacích křesel. U lodi Gemini totiž nebylo využito záchranného raketového systému, jaký byl u lodí Mercury a Apollo.
Na Zemi se vracela pouze kabina s kosmonauty. Ta byla na svém tupém dně chráněna tepelným štítem z fenolové pryskyřice a během sestupu atmosférou využívala aerodynamického vztlaku. Bylo tak možné v určitých mezích ovlivňovat místo přistání. Počítalo se pouze s měkkým přistáním na vodu. To zabezpečoval přistávací padákový systém složený ze stabilizačního padáku o průměru 5,5 m a z hlavního padáku o průměru 25,6 m. Maximální rychlost přistání mohla být až 9 m/s.
Mise programu Gemini
[editovat | editovat zdroj]V rámci programu Gemini bylo vykonáno celkem 12 misí. První dvě byly nepilotovanými lety sloužícími k ověření technologií a vlastností lodi, následujících 10 pilotovaných bylo zaměřeno na plnění základních bodů programu. Všechny lodě vynesla nosná raketa Titan 2 GLV z Mysu Canaveral na Floridě.[1]
Nepilotované lety
[editovat | editovat zdroj]Označení mise | Sériové označení | Datum mise | Čas startu | Doba letu | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|
Gemini 1 | GLV-1 12556 | 8. – 12. dubna 1964 | 16:01 UTC | 3d 23h | První testovací let lodi Gemini |
Gemini 2 | GLV-2 12557 | 19. ledna 1965 | 14:03 UTC | 18m 16s | Suborbitální let pro ověření tepelného štítu |
Pilotované lety
[editovat | editovat zdroj]Označení mise | Sériové označení | Kapitán | Pilot | Datum mise | Čas startu | Doba letu | |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Gemini 3 | GLV-3 12558 | Grissom | Young | 23. března 1965 | 14:24 UTC | 4h 52m 31s | |
První pilotovaný let, 3 oběhy. | |||||||
Gemini 4 | GLV-4 12559 | McDivitt | White | 3.–7. června 1965 | 15:15 UTC | 4d 1h 56m 12s | |
První americký výstup do kosmického prostoru (White) v celkové době trvání 22 minut. | |||||||
Gemini 5 | GLV-5 12560 | Cooper | Conrad | 21.–29. srpna 1965 | 13:59 UTC | 7d 22h 55m 14s | |
První dlouhodobý kosmický let (týden, 120 oběhů). První mise využívající palivové články pro dodávku elektrické energie. Ověření navigačního systému pro budoucí spojení na oběžné dráze. | |||||||
Gemini 7 | GLV-7 12562 | Borman | Lovell | 4.–18. prosince 1965 | 19:30 UTC | 13d 18h 35m 01s | |
Dlouhodobý let (14 dní) pro ověření schopností lidského organismu přežití ve stavu beztíže. Protože došlo k závadě na bezpilotním raketovém stupni Agena, posloužila loď jako pasivní cíl pro spojení s kosmickou lodí Gemini 6A. | |||||||
Gemini 6A | GLV-6 12561 | Schirra | Stafford | 15.–16. prosince 1965 | 13:37 UTC | 1d 1h 51m 24s | |
První setkání dvou kosmických těles na oběžné dráze s lodí Gemini 7. S tou byl po dobu 5 hodin ve společném letu ve formaci. Vzdálenost 0,3–90 m. | |||||||
Gemini 8 | GLV-8 12563 | Armstrong | Scott | 16. března 1966 | 16:41 UTC | 10h 41m 26s | |
První spojení dvou kosmických těles na oběžné dráze s bezpilotním raketovým stupněm Agena. V důsledku závady na orbitálním orientačním systému lodi Gemini (zaseknutý ventil trysky č.8) došlo k nekontrolovatelnému roztočení obou těles. Po odpojení lodi od stupně Agena došlo k nouzovému přistání, prvnímu v americké historii kosmických letů. | |||||||
Gemini 9 | GLV-9 12564 | Stafford | Cernan | 3.–6. června 1966 | 13:39 UTC | 3d 0h 21m 50s | |
Pro poruchu na pasivním cílovém tělesu Agena byly provedeny celkem 3 různé přibližovací manévry bez konečného spojení. V průběhu letu byl proveden dvouhodinový výstup do kosmického prostoru. | |||||||
Gemini 10 | GLV-10 12565 | Young | Collins | 18.–21. července 1966 | 22:20 UTC | 2d 22h 46m 39s | |
Po spojení lodi Gemini s cílovým tělesem Agena byl využit motor Ageny pro zvýšení oběžné dráhy komplexu. V průběhu letu byl na dobu 49 minut otevřen průlez kosmické lodi, čehož Collins využil k vykonání 39minutového experimentu na povrchu tělesa Agena, tedy ve volném kosmickém prostoru. | |||||||
Gemini 11 | GLV-11 12566 | Conrad | Gordon | 12.–15. září 1966 | 14:42 UTC | 2d 23h 17m 08s | |
Po spojení s cílovým tělesem Agena byl využit motor Ageny pro zvýšení oběžné dráhy komplexu na rekordní výšku 1189 km. V rámci 2hodinového otevření průlezu kosmické lodi provedl Gordon 33-minutový výstup do volného kosmického prostoru. | |||||||
Gemini 12 | GLV-12 12567 | Lovell | Aldrin | 11.–15. listopadu 1966 | 20:46 UTC | 3d 22h 34m 31s | |
Závěrečný let programu. Po spojení s cílovým tělesem Agena vykonal Aldrin rekordní výstup do kosmického prostoru v trvání 5 hodin. |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Program Gemini na Wikimedia Commons
- Galerie Program Gemini na Wikimedia Commons
- (anglicky) John F. Kennedy Space Center - Program Gemini
- (anglicky) NASA - stránka věnovaná Programu Gemini Archivováno 4. 6. 2011 na Wayback Machine.
- (česky) Program Gemini v Malé encyklopedii kosmonautiky