Petteri Orpo

Petteri Orpo
Petteri Orpo
	Petteri Orpo (2023)
68. předseda vlády Finska
Úřadující
	Ve funkci od:; 20. června 2023
Prezident	Sauli Niinistö
Vicepremiérka	Riikka Purrová
Předchůdkyně	Sanna Marinová
Předseda Finského parlamentu
	Ve funkci:; 12. dubna 2023 – 20. června 2023
Předchůdce	Matti Vanhanen
Nástupce	Jussi Halla-aho
Stranická příslušnost
Členství	Národní koalice
Rodné jméno	Antti Petteri Orpo
Narození	3. listopadu 1969 (55 let); Köyliö
Choť	Niina Kanniainenová-Orpová
Sídlo	Turku
Alma mater	Univerzita v Turku (1990–2002)
Profese	politik
Ocenění	Záslužný kříž válečných invalidů (2014); velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky (2015); Medal for Military Merits (2016); komandér Řádu bílé růže (2016); Medal of Merit in silver, of the Finnish Sports (2022); … více na Wikidatech
Webová stránka	www.petteriorpo.fi
Commons	Petteri Orpo
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antti Petteri Orpo (* 3. listopadu 1969 Köyliö) je finský politik, od roku 2023 předseda vlády Finska. V letech 2014–2019 působil ve třech ministerských funkcích ve vládách Alexandra Stubba a Juhy Sipiläho. Od roku 2007 zasedá jako poslanec ve Finském parlamentu za obvod Varsinais-Suomi. V roce 2016 se stal předsedou Národní koalice.

Život a politická kariéra

Narodil se v tehdejší obci Köyliö (v roce 2016 byla včleněna do obce Säkylä) v jihozápadní finské provincii Satakunta. Maturoval na místní střední škole v Säkylä, pak absolvoval magisterské studium politologie na Univerzitě v Turku.^[1]

V období let 1998–2001 působil ve strukturách Národní koalice jako oblastní předseda pro oblast jihozápadního Finska, pak byl zvláštním poradcem na ministerstvu vnitra (2002–2003), zástupcem tajemníka své politické strany (2003–2005) a obchodním ředitelem v centru pro vzdělávání dospělých města Turku (2005–2007). V březnu 2007 se stal poslancem finského parlamentu, v jehož rámci pak dlouhá léta působil v mnoha výborech a dalších orgánech.^[1]

Po těsné výhře Národní koalice v parlamentních volbách v roce 2011 a odstoupení původního kabinetu Jyrkiho Katainena se stal v červnu 2014 ministrem zemědělství a lesnictví v nové vládě Alexandera Stubba. Po volbách v roce 2015 se stal v květnu téhož roku ministrem vnitra v nové koaliční vládě pod vedením Juhy Sipiläho ze strany Finský střed; v této funkci čelil kromě jiného migrační krizi, která tehdy zasáhla Evropskou unii. V červnu 2016 Orpo úspěšně kandidoval na předsedu své domovské strany proti Alexanderu Stubbovi a ve stejném měsíci pak Stubba nahradil také ve funkci ministra financí. V červnu 2017 se stal rovněž místopředsedou Sipiläho kabinetu. Ministrem i vicepremiérem pak zůstal až do konce volebního období v květnu 2019.

V parlamentních volbách v roce 2019 skončila Národní koalice pod jeho vedením až na třetím místě, takže během vlád Anttiho Rinneho a Sanny Marinové nepůsobil Orpo v žádné politické funkci.

Ve volbách v roce 2023 jeho strana skončila vítězně (dosáhla dokonce historicky třetí nejvyšší počet křesel v parlamentu). Orpo byl v dubnu zvolen dočasným předsedou parlamentu (do dokončení povolebních vyjednávání), kterým zůstal až do vyjmenování koaliční vlády pod jeho vedením dne 20. června 2023; kabinet kromě Národní koalice tvoří Praví Finové, Švédská lidová strana a Finští křesťanští demokraté.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Petteri Orpo [online]. Finský parlament [cit. 2023-07-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Finsko má novou vládu, je „nejpravicovější“ v dějinách. ČT24.cz [online]. Česká televize, 2023-06-20 [cit. 2023-07-24]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Petteri Orpo na Wikimedia Commons

[parlament-1] Petteri Orpo [online]. Finský parlament [cit. 2023-07-24]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Finsko má novou vládu, je „nejpravicovější“ v dějinách. ČT24.cz [online]. Česká televize, 2023-06-20 [cit. 2023-07-24]. Dostupné online.

[1]

[2]

Evropská rada

Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)

Alexander De Croo (Belgie) • Dimitar Glavčev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kristen Michal (Estonsko) • Petteri Orpo (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Simon Harris (Irsko) • Giorgia Meloniová (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Evika Siliňová (Lotyšsko) • Luc Frieden (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Dick Schoof (Nizozemsko) • Donald Tusk (Polsko) • Luís Montenegro (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Robert Fico (Slovensko) • Robert Golob (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Ulf Kristersson (Švédsko)		Znak Evropské rady

Premiéři Finska

	Pehr Evind Svinhufvud (1917–1918) • Juho Kusti Paasikivi (1918) • Lauri Ingman (1918–1919) • Kaarlo Castrén (1919) • Juho Vennola (1919–1920) • Rafael Erich (1920–1921) • Juho Vennola (1921–1922) • Aimo Cajander (1922) • Kyösti Kallio (1922–1924) • Aimo Cajander (1924) • Lauri Ingman (1924–1925) • Antti Tulenheimo (1925) • Kyösti Kallio (1925–1926) • Väinö Tanner (1926–1927) • Juho Sunila (1927–1928) • Oskari Mantere (1928–1929) • Kyösti Kallio (1929–1930) • Pehr Evind Svinhufvud (1930–1931) • Juho Sunila (1931–1932) • Toivo Mikael Kivimäki (1932–1936) • Kyösti Kallio (1936–1937) • Aimo Cajander (1937–1939) • Risto Ryti (1939–1940) • Johan Wilhelm Rangell (1941–1943) • Edwin Linkomies (1943–1944) • Antti Hackzell (1944) • Urho Castrén (1944) • Juho Kusti Paasikivi (1944–1946) • Mauno Pekkala (1946–1948) • Karl-August Fagerholm (1948–1950) • Urho Kaleva Kekkonen (1950–1953) • Sakari Tuomioja (1953–1954) • Ralf Törngren (1954) • Urho Kaleva Kekkonen (1954–1956) • Karl-August Fagerholm (1956–1957) • Vieno Johannes Sukselainen (1957) • Rainer von Fieandt (1957–1958) • Reino Kuuskoski (1958) • Karl-August Fagerholm (1958–1959) • Vieno Johannes Sukselainen (1959–1961) • Martti Miettunen (1961–1962) • Ahti Karjalainen (1962–1963) • Reino Ragnar Lehto (1963–1964) • Johannes Virolainen (1964–1966) • Rafael Paasio (1966–1968) • Mauno Koivisto (1968–1970) • Teuvo Aura (1970) • Ahti Karjalainen (1970–1971) • Teuvo Aura (1971–1972) • Rafael Paasio (1972) • Kalevi Sorsa (1972–1975) • Keijo Liinamaa (1975) • Martti Miettunen (1975–1977) • Kalevi Sorsa (1977–1979) • Mauno Koivisto (1979–1982) • Kalevi Sorsa (1982–1987) • Harri Holkeri (1987–1991) • Esko Aho (1991–1995) • Paavo Lipponen (1995–2003) • Anneli Jäätteenmäkiová (2003) • Matti Vanhanen (2003–2010) • Mari Kiviniemiová (2010–2011) • Jyrki Katainen (2011–2014) • Alexander Stubb (2014–2015) • Juha Sipilä (2015–2019) • Antti Rinne (2019) • Sanna Marinová (2019–2023) • Petteri Orpo (od 2023)		Státní znak Finska