Mesozom

Typ mesozomu v bakteriální buňce připravený chemickou fixací, kryofixací (bez výskytu mesozomů) a chemickou fixací po zmražení pro pozorování pod elektronovým mikroskopem,

Mesozom je zvláštní typ vchlípeniny z cytoplazmatické membrány bakterií. Má klubíčkovitý tvar a vybíhá do cytoplazmy. Mesozomy se vyskytují hlavně poblíž oblasti, kde se při dělení buňky tvoří přepážka. Ačkoliv v 60. letech dvacátého století jim bylo předpovídáno mnoho funkcí, v 70. letech se ukázalo, že mesozomy jsou artefakty, vznikají jako produkty činností člověka při přípravě preparátu chemickou fixaci a nejsou tedy součástí normální struktury bakteriální buňky.

Počáteční pozorování

Tyto vychlípeniny byly pozorovány na preparátu (který byl připraven chemickou fixací) grampozitivní bakterie pod elektronovým mikroskopem. První pozorování provedli George B. Chapman and James Hillier v roce 1953, kteří tyto struktury pojmenovali jako "periferní tělíska" ("peripheral bodies"). Termín "mesozomy" použil roku 1959 J. D. Robertson. Zpočátku se myslelo, že mesozomy mohou hrát roli v několika buněčných procesech (např. při stavbě buněčné stěny během dělení buňky, replikaci chromozomů, nebo že jsou místem oxidativní fosforylace).

Vyvrácení hypotéz

V 70. letech dvacátého století se staly mesozomy předmětem zkoumání. S postupným shromážděním informací o nich ale vyšlo najevo, že mesozomy vznikají lidskou činností během chemické fixace, kdy dochází k poškození cytoplazmatické membrány. V buňkách, které nebyly chemicky fixovány, se mesozomy nevyskytovaly. Na konci 80. let nové postupy při tvorbě preparátů pro elektronové mikroskopy (především mrazová fixace - kryofixace) jasně prokázaly, že se mesozomy v žijící buňce nevyskytují. Nicméně několik studií argumentuje, že je tento důkaz nepřesvědčivý a mesozomy nemohou být výtvorem člověka ve všech buňkách.

V roce 2000 byly pozorovány mesozomům podobné vychlípeniny u bakterií, které byly vystavené antibakteriálním peptidům (defensinům). V roce 2007 pak u bakterií vystavených určitým třídám antibiotik. Tento objev mesozomům podobných struktur může být výsledkem chemického poškození cytoplazmatické membrány či buněčné stěny.

Případ přijetí a následného vyvrácení mesozomální hypotézy by se mohl diskutovat z mnoha hledisek filosofie vědy. Například jako zkouška vědecké komunity při analýze a plnění testovacího procesu, kdy vědecká idea může být falešná a hypotézy následně vědecky vyvráceny. Hodnou diskuze je také skutečnost, že mesozom jako reálná struktura bakteriální buňky se dosud běžně vykládá v hodinách středoškolské biologie a lze se s ním setkat i ve vysokoškolských skriptech 21. století.