Přeskočit na obsah

Mendelevium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Mendelevium
  [Rn] 5f13 7s2
(258) Md
101
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo Mendelevium, Md, 101
Cizojazyčné názvy lat. Mendelevium
Skupina, perioda, blok 7. perioda, blok f
Chemická skupina Aktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 258,10
Iontový poloměr Md2+: 114 pm,
Md3+: 96 pm,
Md4+: 84 pm
Elektronová konfigurace [Rn] 5f13 7s2
Oxidační čísla II, III
Elektronegativita (Paulingova stupnice) 1,3
Ionizační energie
První 6,4 eV
Druhá 12 eV
Třetí 23 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenství pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání 827 °C (1 100,15 K)
Bezpečnost
Radioaktivní
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P

{{{izotopy}}}

Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Tm
Fermium Md Nobelium

Mendelevium či mendělevium[1] nebo mendělejevium[2] (chemická značka Md) je třináctým členem z řady aktinoidů, devátým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle (v přírodě se nevyskytuje) ozařováním jader einsteinia.

Fyzikálně-chemické vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Mendelevium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální vlastnosti.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů, proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo. Předpokládá se, že nejstabilnější mocenství mendelevia je Md+3 a sloučeniny Md+2 jsou málo stálé.

Dmitrij Ivanovič Mendělejev

Mendelevium bylo poprvé připraveno na počátku roku 1955 v laboratořích kalifornské university v Berkeley za pomoci cyklotronu bombardováním jader einsteinia 253Es částicemi alfa. Za jeho objevitele jsou pokládáni Albert Ghiorso jako vedoucí výzkumného týmu a dále Glenn T. Seaborg, Bernard Harvey a Greg Choppin, kteří prvku vyrobili pouhých 17 atomů. Prvek byl pojmenován na počest ruského chemika Dmitrije Mendělejeva.

 253
99
 Es +  4
2
 He →  256
101
 Md +  1
0
 n

Je známo celkem sedmnáct izotopů mendelevia,[3] z nichž je nejstabilnější (z těch, u nichž je poločas přeměny znám) jsou 258Md s poločasem přeměny 51,5 dne, 260Md s poločasem 31,8 dne a 257Md s poločasem 5,52 hodin. Zbývající izotopy mají poločas rozpadu kratší než 100 minut.

  1. Nový akademický slovník cizích slov, A-Ž. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1351-2. Heslo mendělevium. 
  2. Slovník spisovného jazyka českého - mendělejevium
  3. Introducing a new isotope: Mendelevium-244. phys.org [online]. [cit. 2020-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]