Přeskočit na obsah

Jomar Brun: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Vytváření článku překladem z EN Wikipedie: 3. část, pracuje se
Vytváření článku překladem z EN Wikipedie: 4. část, pracuje se
Řádek 11: Řádek 11:
[[File:Vemork_Hydroelectric_Plant_1935.jpg|thumb|[[Vemork]] 1935: vpředu nová továrna na [[těžká voda|těžkou vodu]], za ní hydroelektrárna a na svahu potrubí k turbínám.]]
[[File:Vemork_Hydroelectric_Plant_1935.jpg|thumb|[[Vemork]] 1935: vpředu nová továrna na [[těžká voda|těžkou vodu]], za ní hydroelektrárna a na svahu potrubí k turbínám.]]
[[File:VemorkHydroelectricPlant.jpg|thumb|[[Vemork]] 2003: již neexistující továrna byla před elektrárnou (na snímku plocha vlevo).]]
[[File:VemorkHydroelectricPlant.jpg|thumb|[[Vemork]] 2003: již neexistující továrna byla před elektrárnou (na snímku plocha vlevo).]]
V&nbsp;roce 1932 americký [[fyzikální chemie|fyzikální chemik]] [[Harold Urey]] společně s&nbsp;George M.&nbsp;Murphym a Ferdinandem Brickweddem publikovali v&nbsp;prestižním časopise Physical Review<ref name="Physical Review" /> své poznatky o&nbsp;[[těžká voda|těžké vodě]] a nově objeveném [[izotop]]u vodíku, který byl později nazván [[deuterium]] (k&nbsp;lepšímu pochopení izotopů přispěl britský fyzik [[James Chadwick]], který rovněž v&nbsp;roce 1932 objevil [[neutron]]). Harold Urey za výzkumy těžké vody a deuteria v&nbsp;roce 1934 získal [[Nobelova cena za chemii|Nobelovu cena za chemii]].
V&nbsp;roce 1932 americký [[fyzikální chemie|fyzikální chemik]] [[Harold Urey]] společně s&nbsp;Georgem M.&nbsp;Murphym a Ferdinandem Brickweddem publikovali v&nbsp;prestižním časopise Physical Review<ref name="Physical Review" /> své poznatky o&nbsp;[[těžká voda|těžké vodě]] a nově objeveném [[izotop]]u vodíku, který byl později nazván [[deuterium]] (k&nbsp;lepšímu pochopení izotopů přispěl také britský fyzik [[James Chadwick]], který rovněž v&nbsp;roce 1932 objevil [[neutron]]). Harold Urey za výzkumy těžké vody a deuteria v&nbsp;roce 1934 získal [[Nobelova cena za chemii|Nobelovu cena za chemii]].


Těžká voda se se přirozeně vyskytuje v&nbsp;normální vodě, ale ve velice malé koncentraci. Zvýšení koncentrace se dosahuje její
Těžká voda se se přirozeně vyskytuje v&nbsp;normální vodě, ale ve velice malé koncentraci. Zvýšení koncentrace se dosahuje její
separací z&nbsp;normální vody. Toho lze dosáhnout více způsoby (ale všechny jsou energeticky velmi náročné), jedním z&nbsp;nich je [[elektrolýza]] vody, kterou je nutné mnohonásobně opakovat. V&nbsp;roce 1933 vytvořili Jomar Brun (v&nbsp;té době již byl ředitelem hydroelektrárny [[Vemork]] u&nbsp;města [[Rjukan]], patřící společnosti [[Norsk Hydro]]) a [[Leif Tronstad]] (v&nbsp;té době akademik, který současně pracoval pro Norsk Hydro jako konzultant) plán na výrobu těžké vody v&nbsp;průmyslovém měřítku.<ref name="ntnu" />
separací z&nbsp;normální vody. Toho lze dosáhnout více způsoby (ale všechny jsou energeticky velmi náročné), jedním z&nbsp;nich je [[elektrolýza]] vody, kterou je nutné mnohonásobně opakovat. V&nbsp;roce 1933 vytvořili Jomar Brun (v&nbsp;té době již byl ředitelem vodní elektrárny [[Vemork]] u&nbsp;města [[Rjukan]], patřící společnosti [[Norsk Hydro]]) a [[Leif Tronstad]] (v&nbsp;té době akademik, který současně pracoval pro Norsk Hydro jako konzultant) plán na výrobu těžké vody v&nbsp;průmyslovém měřítku.<ref name="ntnu" />


Protože společnost Norsk Hydro vyráběla [[amoniak]] (čpavek) pro dusíkatá hnojiva, Tronstad a Brun si uvědomili, že je k&nbsp;dispozici velké množství již elektrolyzované vody a hydroelektrárna Vermork (do roku 1913 nejvýkonnější na světě) poskytovala dostatek elektřiny pro mnohonásobné opakování elektrolýzy.<ref name="ntnu" /> Továrnu bylo třeba umístit co nejblíže, protože elektrolýza vyžaduje [[stejnosměrný proud]], jehož přenos na delší vzdálenost má velké ztráty. Jejich plán byl ihned realizován a již v&nbsp;roce 1934 byla v&nbsp;těsném sousedství elektrárny otevřena první továrna na těžkou vodu, o&nbsp;kterou projevili zájem francouzští i&nbsp;němečtí vědci.<ref name="hio3" />
Protože společnost Norsk Hydro vyráběla [[amoniak]] (čpavek) pro dusíkatá hnojiva, Leif Tronstad a Jomar Brun si uvědomili, že k&nbsp;dispozici je velké množství již elektrolyzované vody a hydroelektrárna Vermork (do roku 1913 byla nejvýkonnější na světě) poskytovala relativně levně dostatek elektřiny pro mnohonásobné opakování elektrolýzy.<ref name="ntnu" /> Navrhli proto metodu kaskádové elektrolýzy, kde se koncentrace těžké vody postupně zvyšuje. Továrnu bylo třeba umístit co nejblíže k&nbsp;vodní elektrárně, protože elektrolýza vyžaduje [[stejnosměrný proud]], jehož přenos na delší vzdálenost má velké ztráty. Jejich plán byl ihned realizován a již v&nbsp;roce 1934 byla v&nbsp;těsném sousedství elektrárny otevřena první továrna na těžkou vodu, o&nbsp;kterou projevili zájem francouzští i&nbsp;němečtí vědci.<ref name="hio3" />


=== Během války ===
=== Během války ===
Řádek 25: Řádek 25:
Jomar Brun a Leif Tronstad zpočátku neznali přesnou příčinu enormního zájmu Němců o&nbsp;těžkou vodu a souvislosti s&nbsp;německým jaderným programem a případnou konstrukcí atomové bomby.<ref name="hio3" /> V&nbsp;podstatě to ani vědět nemohli: teprve v&nbsp;roce 1939 Němci objevili [[Štěpná jaderná reakce|jaderné štěpení]] uranu, nový prvek [[plutonium]] byl objeven až v&nbsp;roce 1940 a v&nbsp;roce 1941 byl stále k&nbsp;dispozici jen v&nbsp;miligramových množstvích. Relativně ucelenou představu o&nbsp;souvislostech a možných důsledcích všech nových objevů měla jen velmi malá skupina nejpřednějších vědců.
Jomar Brun a Leif Tronstad zpočátku neznali přesnou příčinu enormního zájmu Němců o&nbsp;těžkou vodu a souvislosti s&nbsp;německým jaderným programem a případnou konstrukcí atomové bomby.<ref name="hio3" /> V&nbsp;podstatě to ani vědět nemohli: teprve v&nbsp;roce 1939 Němci objevili [[Štěpná jaderná reakce|jaderné štěpení]] uranu, nový prvek [[plutonium]] byl objeven až v&nbsp;roce 1940 a v&nbsp;roce 1941 byl stále k&nbsp;dispozici jen v&nbsp;miligramových množstvích. Relativně ucelenou představu o&nbsp;souvislostech a možných důsledcích všech nových objevů měla jen velmi malá skupina nejpřednějších vědců.


Ale nakonec jim to bylo jasné, zejména po návštěvě [[Harold Urey|Harolda Ureyho]] ve Velké Británii v&nbsp;listopadu 1941. Jomar Brun později komunikoval s&nbsp;Londýnem prostřednictvím odbojáře Einara Skinnarlanda, tajného agenta [[Special Operations Executive|SOE]], který pocházel z&nbsp;Rjukanu. V&nbsp;říjnu 1942 byl Jomar Brun převezen také do Spojeného království (rok po útěku Leifa Tronstada z&nbsp;Norska), údajně na přímou žádost Winstona Churchilla.<ref name="ntnu" />
Ale nakonec jim to bylo jasné, zejména po návštěvě amerického fyzikálního chemika [[Harold Urey|Harolda Ureyho]] ve Velké Británii v&nbsp;listopadu 1941. Jomar Brun později udržoval kontakt s&nbsp;Londýnem prostřednictvím odbojáře Einara Skinnarlanda, tajného agenta [[Special Operations Executive|SOE]], který pocházel z&nbsp;Rjukanu. V&nbsp;říjnu 1942 byl Jomar Brun také převezen do Spojeného království (rok po útěku Leifa Tronstada z&nbsp;Norska), údajně na přímou žádost Winstona Churchilla.<ref name="ntnu" />


Jomar Brun vedle Leifa Tronstada také pomáhal s&nbsp;přípravou [[operace Telemark]], tedy se sérií sabotážních operací Spojenců, který měly za cíl zničit uskladněné zásoby těžké vody a vyřadit z&nbsp;provozu zařízení na její výrobu u&nbsp;hydroelektrárny Vermork. Nejprve to byly dvě na sebe navazující neúspěšné operace ''Grouse'' a ''Freshman'' z&nbsp;roku 1942, poté úspěšná operace ''Gunnerside'' z&nbsp;roku 1943.<ref name="ulstein-ETvol2" /><ref name="njstd2012" />
Jomar Brun vedle Leifa Tronstada také pomáhal s&nbsp;přípravou [[operace Telemark]], tedy se sérií sabotážních operací Spojenců, který měly za cíl zničit uskladněné zásoby těžké vody a vyřadit z&nbsp;provozu zařízení na její výrobu u&nbsp;hydroelektrárny Vermork. Nejprve to byly dvě na sebe navazující neúspěšné operace ''Grouse'' a ''Freshman'' z&nbsp;roku 1942, poté úspěšná operace ''Gunnerside'' z&nbsp;roku 1943.<ref name="ulstein-ETvol2" /><ref name="njstd2012" />


Členy malé úspěšné skupiny byli výhradně Norové, kteří prošli tvrdým výcvikem, navíc jim Leif Tronstad a Jomar Brun poskytli detailní znalosti o&nbsp;zařízení na těžkou vodu a sabotáž trénovali na maketě, kterou jim Britové postavili. Úspěšnou skupinu ''Gunnerside'' vedl [[Joachim Rønneberg]], jeho zástupce [[Knut Haukelid]] o&nbsp;akci v&nbsp;roce 1947 napsal knihu, pozdější upravené vydání bylo přeloženo do angličtiny.<ref name="Skis: 1. vyd" />
Členy malé úspěšné skupiny byli výhradně Norové, kteří prošli tvrdým výcvikem, navíc jim Leif Tronstad a Jomar Brun poskytli detailní znalosti o&nbsp;zařízení na těžkou vodu a sabotáž trénovali na maketě, kterou jim Britové postavili. Úspěšnou skupinu ''Gunnerside'' vedl [[Joachim Rønneberg]], jeho zástupce [[Knut Haukelid]] o&nbsp;akci v&nbsp;roce 1947 napsal knihu, pozdější upravené vydání bylo přeloženo do dalších jazyků včetně angličtiny.<ref name="Skis: 1. vyd" />


=== Po válce ===
=== Po válce ===
Po skončení druhé světové války se Jomar Brun vrátil ze Spojeného království zpět do Norska společně se svou ženou (rodné jméno Tomy Johanne Svingjom), se kterou se oženil během války. Znovu působil jako hlavní inženýr ve Vemorku a začal také vyučovat na své alma mater, Norském technologickém institutu v&nbsp;Trondheimu. V&nbsp;roce 1951 byl jmenován profesorem elektrochemie a na univerzitě zůstal až do svého odchodu do důchodu v&nbsp;roce 1974. Svými rozsáhlými zkušenostmi také zásadně pomohl indické vládě při výstavbě a uvedení do provozu továrny na těžkou vodu v&nbsp;Nangalu (1954).<ref name="heh-1973" />
Po skončení druhé světové války se Jomar Brun vrátil ze Spojeného království zpět do Norska společně se svou ženou (rodné jméno Tomy Johanne Svingjom), se kterou se oženil během války. Znovu působil jako hlavní inženýr ve Vemorku a začal také vyučovat na své alma mater, Norském technologickém institutu v&nbsp;Trondheimu. V&nbsp;roce 1951 byl jmenován profesorem elektrochemie a na univerzitě zůstal až do svého odchodu do důchodu v&nbsp;roce 1974. Svými rozsáhlými zkušenostmi také zásadně pomohl indické vládě při výstavbě a uvedení do provozu továrny na těžkou vodu v&nbsp;Nangalu (1954).<ref name="heh-1973" />


Za svou činnost během druhé světové války obdržel několik vyznamenání, především [[Řád britského impéria]], třída MBE (Member of the Order of the British Empire), nejvyšší francouzské státní vyznamenání [[Řád čestné legie]] (francouzsky Ordre national de la Légion d'honneur) a dále francouzský [[Válečný kříž 1939–1945]] (Croix de guerre 1939–1945).
Za svou činnost během druhé světové války obdržel několik vyznamenání, především [[Řád britského impéria]], třída MBE (Member of the Order of the British Empire), nejvyšší francouzské státní vyznamenání [[Řád čestné legie]] (francouzsky Ordre national de la Légion d'honneur) a dále francouzský [[Válečný kříž 1939–1945]] (Croix de guerre 1939–1945).<ref name="heh-1973" />


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádek 158: Řádek 158:


</references>
</references>

=== Literatura ===
*{{Citace monografie
| příjmení = Haukelid
| jméno = Knut
| titul = Skis Against the Atom: The Exciting, First Hand Account of Heroism and Daring Sabotage During the Nazi Occupation of Norway
| vydavatel = North American Heritage Press
| místo = Minot, North Dakota
| rok vydání = 1989
| vydání = 2
| typ vydání = přepracované
| počet stran = viii&nbsp;+&nbsp;244
| isbn = 0-942323-07-6
| oclc = 20704559
| jazyk = angličtina: překlad z&nbsp;norštiny
}}
*{{Citace monografie
| příjmení = Rhodes
| jméno = Richard
| titul = The Making of the Atomic Bomb
| vydavatel = Simon & Schuster
| místo = New York
| rok vydání = 1986
| vydání = 1
| počet stran = 886&nbsp;+&nbsp;42
| isbn = 978-0-671-44133-3
| oclc = 883475036
| jazyk = angličtina
}}. Kniha je dostupná v&nbsp;řadě českých knihoven (i&nbsp;jiná vydání). Primárně se věnuje [[projekt Manhattan|projektu Manhattan]], ale vzhledem k&nbsp;rozsahu okolo 900&nbsp;stran se poměrně detailně zabývá také evropskými událostmi včetně operace Telemark.
* {{Citace monografie
| příjmení = Bascomb
| jméno = Neal
| překladatelé = Tomáš Jeník
| titul = Zimní pevnost: někdo musí Hitlera zastavit, aby nezískal atomovou bombu
| vydavatel = Práh
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| vydání = 1
| počet stran = 327&nbsp;+&nbsp;16
| isbn = 978-80-7252-693-2
| jazyk = čeština
}} Pokrývá všechny operace odboje v&nbsp;Norsku, které souvisely s&nbsp;těžkou vodou.


=== Související články ===
=== Související články ===
Řádek 165: Řádek 207:
* [[Operace Telemark]]
* [[Operace Telemark]]
* [[Leif Tronstad]]
* [[Leif Tronstad]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [https://www.arkivportalen.no/entity/no-NTNU_arkiv000000051729 Archív Jomara Bruna]: Dorabiblioteket, NTNU (Norská univerzita vědy a technologie)
* [https://www.ntnu.no/blogger/ub-spesialsamlinger/2016/12/20/jomar-hagen-brun-professor-i-teknisk-elektrokjemi-just-for-the-fun-of-it/ Článek s fotografiemi na stránkách NTNU] (norsky)


{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
Řádek 170: Řádek 217:


{{DEFAULTSORT: Brun, Jomar}}
{{DEFAULTSORT: Brun, Jomar}}
[[Kategorie:Nositelé Řádu britského impéria]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu čestné legie]]
[[Kategorie:Norští vědci]]
[[Kategorie:Norští vědci]]
[[Kategorie:Norští vynálezci]]
[[Kategorie:Norští vynálezci]]

Verze z 13. 7. 2024, 15:55

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
Jomar Brun
Narození18. června 1904
Trondheim
Úmrtí26. srpna 1993 (ve věku 89 let)
Alma materNorges tekniske høgskole
Povoláníinženýr
ZaměstnavateléNorges tekniske høgskole
Norsk Hydro
Oceněníčlen Řádu britského impéria
Válečný kříž 1939–1945
Funkceprofesor (1951–1974)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jomar Hagen Brun (18. června 1904 Trondheim, Norsko – 26. srpna 1993 ) byl norský chemický inženýr a profesor. Spolu s Leifem Tronstadem vybudoval v roce 1934 u hydroelektrárny Vemork továrnu na těžkou vodu (jedinou v Evropě). Zapojil se do odboje, později se v Londýně podílel na plánování operace Telemark proti této továrně, za což obdržel několik vyznamenání. Po válce znovu působil ve Vemorku a jako profesor na Norském technologickém institutu v Trondheimu.

Život a kariéra

Mládí a studia

Jomar Brun se narodil 18. června 1904 v Trondheimu ve středním Norsku. Jeho rodiči byli Lorentz H. Brun a Ingrid Lysholmová, jeho otec pracoval v Trondheimu jako ředitel celnice. Jomar Brun v letech 1922–1926 vystudoval chemické inženýrství na NTH: Norský technologický institut v Trondheimu (norsky Norges tekniske høgskole; v roce 1996 se NTH sloučil s dalšími školami a vznikla Norská univerzita vědy a technologie). Po absolvování vysoké školy na NTH v letech 1926 až 1929 pracoval jako výzkumný asistent, v roce 1929 nastoupil do společnosti Norsk Hydro.[1]

Továrna na těžkou vodu

Vemork 1935: vpředu nová továrna na těžkou vodu, za ní hydroelektrárna a na svahu potrubí k turbínám.
Vemork 2003: již neexistující továrna byla před elektrárnou (na snímku plocha vlevo).

V roce 1932 americký fyzikální chemik Harold Urey společně s Georgem M. Murphym a Ferdinandem Brickweddem publikovali v prestižním časopise Physical Review[2] své poznatky o těžké vodě a nově objeveném izotopu vodíku, který byl později nazván deuterium (k lepšímu pochopení izotopů přispěl také britský fyzik James Chadwick, který rovněž v roce 1932 objevil neutron). Harold Urey za výzkumy těžké vody a deuteria v roce 1934 získal Nobelovu cena za chemii.

Těžká voda se se přirozeně vyskytuje v normální vodě, ale ve velice malé koncentraci. Zvýšení koncentrace se dosahuje její separací z normální vody. Toho lze dosáhnout více způsoby (ale všechny jsou energeticky velmi náročné), jedním z nich je elektrolýza vody, kterou je nutné mnohonásobně opakovat. V roce 1933 vytvořili Jomar Brun (v té době již byl ředitelem vodní elektrárny Vemork u města Rjukan, patřící společnosti Norsk Hydro) a Leif Tronstad (v té době akademik, který současně pracoval pro Norsk Hydro jako konzultant) plán na výrobu těžké vody v průmyslovém měřítku.[3]

Protože společnost Norsk Hydro vyráběla amoniak (čpavek) pro dusíkatá hnojiva, Leif Tronstad a Jomar Brun si uvědomili, že k dispozici je velké množství již elektrolyzované vody a hydroelektrárna Vermork (do roku 1913 byla nejvýkonnější na světě) poskytovala relativně levně dostatek elektřiny pro mnohonásobné opakování elektrolýzy.[3] Navrhli proto metodu kaskádové elektrolýzy, kde se koncentrace těžké vody postupně zvyšuje. Továrnu bylo třeba umístit co nejblíže k vodní elektrárně, protože elektrolýza vyžaduje stejnosměrný proud, jehož přenos na delší vzdálenost má velké ztráty. Jejich plán byl ihned realizován a již v roce 1934 byla v těsném sousedství elektrárny otevřena první továrna na těžkou vodu, o kterou projevili zájem francouzští i němečtí vědci.[4]

Během války

V roce 1940 nacistické Německo v rámci Operace Weserübung uskutečnilo invazi do Dánska a Norska, kde byla ustavena loutková vláda v čele s kolaborantem Vidkunem Quislingem. Ale zatímco rovinaté Dánsko bylo obsazeno za jediný den, v hornatém Norsku i po mnoha měsících zůstávaly silné norské odbojové skupiny.[5]

Od odbojové skupiny Skylark B (se kterou spolupracoval také Leif Tronstad) dostávala britská výzvědná služba od ledna 1941 pravidelně informace, mimo jiné varování, že Němci nařídili několikanásobně zvýšit výrobu těžké vody.[6] Tato informace pocházela právě od Jomara Bruna, který také pomáhal lidem uprchnout ze země po moři přes pobřeží Møre og Romsdal v západním Norsku.[4] V září 1941 byla odbojová skupina odhalena, Leif Tronstad byl naštěstí varován den předtím, než ho přišlo zatknout gestapo. Na poslední chvíli utekl nejprve do Švédska, odtud v říjnu 1941 do Spojeného království.[4]

Jomar Brun a Leif Tronstad zpočátku neznali přesnou příčinu enormního zájmu Němců o těžkou vodu a souvislosti s německým jaderným programem a případnou konstrukcí atomové bomby.[4] V podstatě to ani vědět nemohli: teprve v roce 1939 Němci objevili jaderné štěpení uranu, nový prvek plutonium byl objeven až v roce 1940 a v roce 1941 byl stále k dispozici jen v miligramových množstvích. Relativně ucelenou představu o souvislostech a možných důsledcích všech nových objevů měla jen velmi malá skupina nejpřednějších vědců.

Ale nakonec jim to bylo jasné, zejména po návštěvě amerického fyzikálního chemika Harolda Ureyho ve Velké Británii v listopadu 1941. Jomar Brun později udržoval kontakt s Londýnem prostřednictvím odbojáře Einara Skinnarlanda, tajného agenta SOE, který pocházel z Rjukanu. V říjnu 1942 byl Jomar Brun také převezen do Spojeného království (rok po útěku Leifa Tronstada z Norska), údajně na přímou žádost Winstona Churchilla.[3]

Jomar Brun vedle Leifa Tronstada také pomáhal s přípravou operace Telemark, tedy se sérií sabotážních operací Spojenců, který měly za cíl zničit uskladněné zásoby těžké vody a vyřadit z provozu zařízení na její výrobu u hydroelektrárny Vermork. Nejprve to byly dvě na sebe navazující neúspěšné operace Grouse a Freshman z roku 1942, poté úspěšná operace Gunnerside z roku 1943.[7][8]

Členy malé úspěšné skupiny byli výhradně Norové, kteří prošli tvrdým výcvikem, navíc jim Leif Tronstad a Jomar Brun poskytli detailní znalosti o zařízení na těžkou vodu a sabotáž trénovali na maketě, kterou jim Britové postavili. Úspěšnou skupinu Gunnerside vedl Joachim Rønneberg, jeho zástupce Knut Haukelid o akci v roce 1947 napsal knihu, pozdější upravené vydání bylo přeloženo do dalších jazyků včetně angličtiny.[9]

Po válce

Po skončení druhé světové války se Jomar Brun vrátil ze Spojeného království zpět do Norska společně se svou ženou (rodné jméno Tomy Johanne Svingjom), se kterou se oženil během války. Znovu působil jako hlavní inženýr ve Vemorku a začal také vyučovat na své alma mater, Norském technologickém institutu v Trondheimu. V roce 1951 byl jmenován profesorem elektrochemie a na univerzitě zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1974. Svými rozsáhlými zkušenostmi také zásadně pomohl indické vládě při výstavbě a uvedení do provozu továrny na těžkou vodu v Nangalu (1954).[1]

Za svou činnost během druhé světové války obdržel několik vyznamenání, především Řád britského impéria, třída MBE (Member of the Order of the British Empire), nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie (francouzsky Ordre national de la Légion d'honneur) a dále francouzský Válečný kříž 1939–1945 (Croix de guerre 1939–1945).[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jomar Brun na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c STEENSTRUP, Bjørn (ed.). Hvem er hvem?. Brun, Jomar. Oslo: Aschehoug, 1973. Dostupné online. S. 85. (norsky) 
  2. ↑ UREY, H.; BRICKWEDDE, F.; MURPHY, G. A Hydrogen Isotope of Mass 2. Physical Review. 1932, s. 164–165. DOI 10.1103/PhysRev.39.164. Bibcode 1932PhRv...39..164U. 
  3. ↑ a b c Leif Tronstad [online]. Norwegian University of Science and Technology [cit. 2009-02-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d UTTERSRUD, Ulf. Etterretningsoffiser og militær organisator [online]. Oslo University College [cit. 2009-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-11-15. (norsky) 
  5. ↑ RISTE, Olav; NØKLEBY, Berit. Norway 1940–45: The Resistance Movement. Oslo: Tano, 1970. ISBN 82-518-0164-8. 
  6. ↑ OKKENHAUG, Knut. NTH-professoren som snøt Hitler for atombomben [online]. 2008-03-14 [cit. 2009-02-15]. Dostupné online. (norsky) 
  7. ↑ ULSTEIN, Ragnar. Harde år. Oslo: Cappelen, 1990. (Etterretningstjenesten i Norge 1940–1945; sv. 2). S. 193. (norsky) 
  8. ↑ NJØLSTAD, Olav. Professor Tronstads krig. Oslo: Aschehoug, 2012. ISBN 978-82-03-29307-8. S. 158–161. (norsky) 
  9. ↑ HAUKELID, Knut. Skis Against the Atom. 1. vyd. London: William Kimber, 1954. 201 s. OCLC 753136594 (angličtina: překlad z norštiny) 

Literatura

  • HAUKELID, Knut. Skis Against the Atom: The Exciting, First Hand Account of Heroism and Daring Sabotage During the Nazi Occupation of Norway. 2., přepracované vyd. Minot, North Dakota: North American Heritage Press, 1989. viii + 244 s. ISBN 0-942323-07-6. OCLC 20704559 (angličtina: překlad z norštiny) 
  • RHODES, Richard. The Making of the Atomic Bomb. 1. vyd. New York: Simon & Schuster, 1986. 886 + 42 s. ISBN 978-0-671-44133-3. OCLC 883475036 (angličtina) . Kniha je dostupná v řadě českých knihoven (i jiná vydání). Primárně se věnuje projektu Manhattan, ale vzhledem k rozsahu okolo 900 stran se poměrně detailně zabývá také evropskými událostmi včetně operace Telemark.
  • BASCOMB, Neal. Zimní pevnost: někdo musí Hitlera zastavit, aby nezískal atomovou bombu. Překlad Tomáš Jeník. 1. vyd. Praha: Práh, 2017. 327 + 16 s. ISBN 978-80-7252-693-2.  Pokrývá všechny operace odboje v Norsku, které souvisely s těžkou vodou.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jomar_Brun&oldid=24084169“