kova

finština

výslovnost

• IPA: [ˈkoʋɑ]

dělení

• ko-va

přídavné jméno

skloňování

skloňování podle vzoru koira
Substantivum	singulár	plurál
nominativ	kova	kovat
genitiv	kovan	kovien (kovain)
akuzativ	kovan kova	kovat
partitiv	kovaa	kovia
essiv	kovana	kovina
translativ	kovaksi	koviksi
inessiv	kovassa	kovissa
elativ	kovasta	kovista
illativ	kovaan	koviin
adessiv	kovalla	kovilla
ablativ	kovalta	kovilta
allativ	kovalle	koville
abessiv	kovatta	kovitta
komitativ	—	kovine
instruktiv	—	kovin

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	kova
komparativ	kovempi
superlativ	kovin

význam

1. tvrdý, pevný, silný
   • Teräs on kova materiaali. – Ocel je tvrdý materiál.
2. (o počasí) tvrdý, silný
   • Innokkaat kalastajat poraavat jäähän reiän ja viettävät vapaapäivänsä pilkkiongella kovallakin pakkasella. – Náruživí rybáři vyvrtávají do ledu díry a volné dny tráví i v silném mrazu chytáním ryb na udici.
3. těžký, obtížný
   • Olipa kova tentti. – To byla ale těžká zkouška.
4. přísný
   • Virtanen on kova ja ankara ihminen. – Virtanen je přísný člověk.
5. silný, velký
   • Minulla on kova jano. – Mám strašnou žízeň.
6. hlasitý, hlasitě
   • Älä soita niin kovaa! – Nehraj tak hlasitě!
   • Radio on liian kovalla. – Rádio hraje až moc hlasitě.

synonyma

1. —
2. —
3. vaikea
4. ankara
5. ankara
6. äännekäs

související

• kovasti
• kovaa