Tadaridovití (Molossidae) je čeleď netopýrů, která obsahuje kolem 100 druhů v 18 rodech. Žijí ve Starém i Novém světě, především v teplých oblastech.

Jak číst taxoboxTadaridovití
alternativní popis obrázku chybí
Tadarida evropská
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádletouni (Chiroptera)
Podřádnetopýrotvaří (Yangochiroptera)
Čeleďtadaridovití (Molossidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tadarida evropská (Tadarida teniotis) dosahuje délky těla bez ocasu 8,2 až 8,7 cm a její hmotnost činí 20 až 50 g. Jde o robustní hmyzožravé netopýry, mezi jejichž typické znaky se řadí: široká, jakoby buldočí tlama (široký a příčně rozeklaný čenich, zřasené rty); velké a dopředu směřující ušní boltce s malým tragem; dlouhý ocas, jenž zpola vyčnívá z uropatagiální membrány; krátké, leč mohutné končetiny; a špičatá křídla. Zubní vzorec je v rámci jednotlivých druhů proměnlivý.[1][2]

Tadaridovití patří mezi nejlepší letce mezi netopýry: údajně dosahují maximální rychlosti až 160 km/h, létají vysoko a mají i vynikající manévrovací schopnosti. K tomu jim mj. napomáhají výrazné boltce, jež za letu přebírají funkci výškovky.[1][2]

Evoluce

editovat

Z hlediska fylogeneze je čeleď tadaridovitých stará alespoň 50 milionů let (eocén).[3] Moderní systematika letounů je považuje za zástupce podřádu Yangochiroptera a nadčeledi netopýrovci (Vespertilionoidea), která dále zahrnuje čeledi netopýrovití (Vespertilionidae), natalovití (Natalidae), létavcovití (Miniopteridae) a žlázokřídlecovití (Cistugidae). Tadaridovití zřejmě představují sesterský taxon vůči Vespertilionidae + Miniopteridae + Cistugidae, přičemž za bazální tadaridy je pokládán rod Cheiromeles. Vnitřní systematika tadaridovitých nicméně není plně ustálena a některé tradiční rody ani nemusí být monofyletické.[1]

Tadaridovití se v tradičních systémech dělí do dvou podčeledí: Tomopeatinae a Molossinae.

Reference

editovat
  1. a b c ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 298–299. 
  2. a b ANDĚRA, M. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat). S. 92. 
  3. VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat