Wikipedie

Líska obecná

druh rostliny

Líska obecná (Corylus avellana) je keř z čeledi břízovité. Vyskytuje se v Evropě, v přilehlých oblastech Asie a v severní Africe. Je blízce příbuzná s habrem obecným, který býval dříve řazen také do čeledi lískovitých.

Jak číst taxoboxLíska obecná
alternativní popis obrázku chybí
Listy a plody lísky obecné
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbukotvaré (Fagales)
Čeleďbřízovité (Betulaceae)
Rodlíska (Corylus)
Binomické jméno
Corylus avellana
L., 1753
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Latinské druhové jméno (avellana) odkazuje na starobylé italské město Abella (v současnosti Avella), v provincii Avellino v Kampánii. Tento region je pěstováním lísky obecné znám od starověku.

Vzhled

editovat

Líska je rozložitý keř vysoký obvykle 3–4 m, ale může dorůstat až 8 m. Koruna může dosahovat až 10 m v průměru. Borka (kůra) je hnědošedá, relativně hladká, pouze ve stáří rozpraskaná. Maximální věk lísky je 80 až 100 let.

Listy jsou opadavé, střídavě postavené, mírně chlupaté, vejčité až kulaté s hrotem na konci. Okraj mají dvojitě pilovitý. Řapík je 1–2 cm dlouhý.

Kvete brzy od února do dubna ještě před vyrašením listů. Samčí květy jsou výrazné 3 až 7 cm dlouhé jehnědy, které se zakládají již na podzim. Samičí květenství jsou nenápadné pupence s malou vyčnívající fialovočervenou bliznou.

Plody jsou typické hnědé oříšky, které dozrávají koncem léta. Vyrůstají samostatně nebo častěji ve skupinách až po 5 kusech. Jsou kulovité s malým hrotem na konci a kryje je zvonkovitý zelený až hnědozelený obal tvořený srostlými listeny.

Výskyt

editovat

Oblast rozšíření lísky pokrývá velkou část Evropy, Malé Asie a Kavkazu. Na severu zasahuje areál rozšíření až na Orkneje a v Norsku až k polárnímu kruhu. Ve Švédsku je rozšířena do 64. stupně a ve Finsku do 63. stupně zeměpisné šířky.

Líska je v jižních oblastech rozšířena v podstatně vyšších nadmořských výškách než v severních oblastech. Horní hranice rozšíření v pohořích jako jsou Krušné hory nebo Vogézy je 800 metrů, v severních Alpách 1200 m, v Korutanech 1600 m a v Makedonii až 1500 m.

V ČR roste líska prakticky po celém území, od nížin do podhůří, nejčastěji na okrajích lesů, v křovinách, okolích cest i u vodních toků. Uchytí se na hlinitých a výživných spíše alkalických půdách s dostatkem vláhy.

Pěstování

editovat
 
Jehnědy - samčí květenství lísky

Často se vysazuje zejména pro své hospodářské využití, ale i pro okrasu. Existuje několik kultivarů, které se množí řízkováním nebo roubováním. Snáší i znečištěnější ovzduší.

Využití

editovat
 
Samičí květy

Oříšky

editovat

Hlavním využitím lísky jsou její plody. Obsahují kolem 60 % tuků a až 20 % cukrů. Používají se v potravinářství hlavně při výrobě čokolád a dalších cukrovinek. Olej z lisování oříšků se kromě potravinářství používá i v kosmetice a malířství. Většina v obchodní síti prodávaných ořechů však pochází z příbuzné lísky největší (Corylus maxima), jejich největším světovým producentem je černomořský region v Turecku.

Dřevo

editovat

Dřevo lísky je poměrně měkké, ale dobře ohebné. Používá se hlavně v řezbářství a košíkářství. Dříve se používalo i v nábytkářství; dnes tato oblast použití zůstává vyhrazena spíše pro lidové umění.

Kořenový systém

editovat

Líska obecná má velmi silně rozvětvený kořenový systém. Mimo hlavní kořen tvoří silné postranní kořeny, které se nacházejí nepříliš daleko, ale v blízkosti povrchu. Nejhustší síť kořenů je v hloubce 30–40 cm. Průměrná délka kořenů je tři až čtyři metry. Proto má líska negativní vliv na sousední plodiny. Tvoří ektomykorhizu např. s následujícími velkými houbami: lanýž černovýtrusý (Tuber melanosporum), lanýž letní (Tuber aestivum), lanýž zimní (Tuber brumale), také s muchomůrkou růžovkou (Amanita rubescens), hřibem smrkovým (Boletus edulis) a Cenococcum geophilum.

Léčitelství

editovat

Používají se zejména listy, které se sbírají v červenci. Obsahují silici, třísloviny, sacharidy, jim příbuzné glykosidy a další látky, které mají léčivý vliv zejména na trávicí soustavu – působí protiprůjmově, močopudně a svíravě (např. při zánětech střev). V dnešní době se však k těmto účelům příliš nevyužívá, zejména pro svůj relativně nízký účinek.

Líska obecná obsahuje množství antioxidantů a také vysokou koncentraci zdravých tuků, které mohou zvýšit antioxidační potenciál a snížit hladinu cholesterolu v krvi. Vysoký obsah mastných kyselin, vlákniny, antioxidantů, draslíku a hořčíku v lískových ořeších pomáhá také relativně normalizovat krevní tlak. [2]

Lidová kultura

editovat
 
Oříšek lísky ve skořápce a bez skořápky

Líska bývá spojována s moudrostí, bůh Hermés z ní má vyrobenu svojí hůl caduceus. Stejně tak nosí lískovou hůl Ódin a nosili ji keltští soudci. Je s ní také spojován Thór, jehož kladivo mělo topůrko právě z lísky a pruty byly zapichovány kolem Thingu.

Bývá také spojována s podsvětím. Keltové v době halštatské pokládali své mrtvé na lože z lískových větví a Alamani zapichovali lískové pruty do hrobů. V severní Evropě před příchodem křesťanství se mladíci převlékali během zimního slunovratu do kožešin a bičovali lidi a dobytek lískovými pruty. Měli ztělesňovat duchy mrtvých.

V lidové víře je to také keř chránící před škodlivou magií a přírodními katastrofami. Antroposofové vysazovali lísku jako ochranu kolem Goetheana.[3] Především však byla spojována s ochranou před hady, podle legendy sv. Patrik vyhnal hady z Irska pomocí lískové hole. Zároveň se však pod kořeny starých lísek napadených jmelím nachází haselwurm (lískový červ), had s bílou korunkou, jehož snědení dodá člověku zázračnou moudrost a moc.

Lískové pruty slouží také k přivolání deště, jak ukazují i inkviziční protokoly z 17. století, kde je napsáno: „Ďábel předal čarodějnici lískový prut a poručil jí, aby s ním mrskla o vodu v potoce. Poté nastala průtrž mračen.“[4] Zároveň sloužily i k uklidnění počasí.

Dále je líska spojována s plodností a sváděním. Lískový prut byl věšen nad postel manželům na léčení bezdětnosti a těhotné ženy nosily větvičku s oříšky. V němčině znamená „in die Haseln gehen“ tedy „jít do lískového keře“ jít souložit.[4]

Reference

editovat
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ FarmaZdravi.cz [online]. 2019-07-12 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ Müller-Ebelingová C., Rätsch Ch., Čarodějná medicína, Volvox Globator, Praha, 2000, s. 12.
  4. ↑ a b Müller-Ebelingová C., Rätsch Ch., Čarodějná medicína, Volvox Globator, Praha, 2000, s. 13.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Líska_obecná&oldid=24202471“