Klitorie
Klitorie[1] (Clitoria) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to keře, byliny i liány nejčastěji s trojčetnými listy a nápadnými otočenými květy s velkou okrouhlou pavézou. Vyskytují se v počtu asi 60 druhů především v tropech a subtropech. Některé druhy se pěstují jako okrasné rostliny, jiné mají využití v medicíně nebo zemědělství.
 Klitorie | |
|---|---|
 Klitorie Clitoria ternatea | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Faboideae |
| Tribus | Phaseoleae |
| Rod | klitorie (Clitoria) L., 1753 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovatKlitorie jsou keře, liány, vytrvalé byliny a polokeře, řidčeji i nevelké stromy (např. Clitoria dendrina z jihoamerických savan). Listy jsou střídavé, buď trojlisté a řapíkaté až téměř přisedlé nebo přisedlé jednolisté. Palisty na bázi listů i lístků jsou obvykle vytrvalé. Květenství jsou úžlabní, vrcholová nebo vyrůstají přímo ze starších větví (kauliflorie), některých druhů jsou květy jednotlivé. Někdy se objevují kleistogamní květy. Květy jsou otočené o 180 stupňů (resupinátní), velké, nápadné, obvykle růžové, modré nebo fialové, řidčeji bílé, nažloutlé nebo červené. Kalich je trubkovitý až nálevkovitý, dvoupyský, zakončený 5 zuby, za plodu vytrvalý. Horní dva zuby jsou téměř srostlé, spodní pysk je trojzubý se středním zubem nejdelším. Pavéza je velká, na vrcholu vykrojená, s tmavším žilkováním, mnohem delší než křídla a člunek. Křídla jsou podlouhle srpovitá, v polovině připojená ke člunku. Člunek je kratší než křídla, prohnutý a špičatý. Tyčinek je 10 a jsou dvoubratré. Semeník je stopkatý, s mnoha vajíčky a prohnutou čnělkou. Lusky jsou stopkaté, podlouhlé, pukající 2 chlopněmi, poněkud ztlustlé na horním nebo na obou švech, uvnitř s měkkou dření a bez přehrádek.[2][3][4]
Rozšíření
editovatRod klitorie zahrnuje asi 60 až 70 druhů. Je rozšířen v tropech a subtropech, některé druhy přesahují i do teplých oblastí mírného pásu. Největší druhové bohatství je v tropické Americe.[2] Některé druhy, zejména Clitoria ternatea, C. laurifolia a C. falcata, jsou dnes zavlečené z míst původu do tropů celého světa.[3]
Taxonomie
editovatRod Clitoria je v současné taxonomii bobovitých řazen do tribu Phaseoleae.
Význam
editovatKlitorie mají často nápadné květy a jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Nejrozšířenější je Clitoria ternatea, krátkověká popínavá rostlina původem z Afriky. Je pěstována v tropech celého světa jako okrasná rostlina vyznačující se nápadnými kobaltově modrými květy. V mírném pásu ji lze pěstovat jako jednoletku.[5] Z dalších druhů se jako okrasné rostliny pěstují zejména Clitoria mariana, C. rubiginosa a stromovitý druh Clitoria fairchildiana.[4]
Na terasovitých políčkách s čajem je v Asii pěstována C. laurifolia, která zabraňuje erozi půdy. Tento druh je také pěstován jako půdopokryvná rostlina na teakových plantážích.[4] Některé druhy jsou v tropech pěstovány jako zelené hnojení a ke zlepšování půdy. Náleží mezi ně např. Clitoria ternatea a Clitoria laurifolia. Asijská Clitoria hanceana je využívána v medicíně.[3] Clitoria ternatea je využívána v indické medicíně proti překyselení trávicího traktu, jako tonikum, diuretikum a při chronické bronchitidě.[6] Listy a lusky slouží jako krmivo pro dobytek a nezralé lusky jsou místně používány jako zelenina. Z modrých květů je získáváno barvivo, podobné vlastnostmi lakmusu a použitelné jako acido-bazický indikátor. V Malajsii se s ním obarvují rohože.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1.
- ↑ a b c SA, Ren; GILBERT, Michael G. Flora of China: Clitoria [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.
- ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3.
- ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.
