Elementál

Elementál, též elementár, elementární či přírodní duch, je v západním esoterismu duch tvořený jedním z klasických živlů, podle kterých jsou rozlišovány tyto čtyři druhy:^[1]

gnómové, duchové země
salamandři, duchové ohně
sylfové či sylfy, duchové vzduchu
undiny či nymfy, duchové vody

Náznaky konceptu elementálů lze nalézt již ve středověkých zdrojích, ale ve své klasické podobě se objevují až v Paracelsově díle Ex Libro de Nymphis, Sylvanis, Pygmaeis, Salamandris et Gigantibus etc. vydaném v roce 1566. Od té doby se počali objevovat v esoterické literatuře, přičemž velký vliv mělo dílo Comte de Gabalis vydané v roce 1670, které přes svůj satirický charakter bylo mnohými okultisty 18. a 19. století bráno zcela vážně. Ústředním motivem této knihy jsou sexuální styky s těmito bytostmi.

V magii 20. století jsou elementálové chápáni jako inteligentní bytosti obývající svůj živel, které jsou k dispozici mágům, kteří mistrovsky ovládají daný element. Jako jejich králové jsou označováni Paralda (vzduch), Džin (oheň), Nichsa (voda) a Ghob (země). Jejich jednostranná povaha zapříčiňuje, že dlouhodobý kontakt s nimi může způsobit nežádoucí změny v chování. Podle některých podání jsou na lidech závislí ve svém duchovním rozvoji, a proto se je aktivně snaží kontaktovat.^[2] Podle jiných podání se lidí spíše straní, zjevují se ale někdy dětem, a znají různá tajemství přírody, která se z nich mágové snaží vyzvědět. Mohou mít lidskou podobu či kombinovat lidské a zvířecí znaky, ale zpravidla jsou vysocí jen několik centimetrů, a žijí podobně jako lidé: rodí se, umírají, konzumují potravu a baví se. Už u Paracelsa se také objevilo podání o touze elementálů, především vodních, po manželství s člověkem,^[1] což ovlivnilo pohádkovou novelu Undine a následně díla jako Malá mořská víla nebo Rusalka.

Někdy jsou elementálové a elementárové chápáni jako dva rozdílené druhy bytostí. Podle Milana Nakonečného se živloví duchové správně označují jako elementárové, zatímco elementálové jsou nejnižší druh astrálních bytostí – larvové, produkované prolitou krví, semenem a hnutími lidské mysli. Takové druhy bytostí se mohou skládat z více živlů a mohou být stvořeny uměle, příkladem mají být jidam vadžrajánového buddhismu.^[1] John Michael Greer naopak uvádí, že v případě že jsou elementálové a elementárové rozlišováni, tak elementárové (elementary spirits) se skládají z více živlů a může se jednat i o duchy zemřelých.^[2]

Milan Nakonečný ztotožňuje elementární bytosti s různými mytickými bytostmi předkřesťanských náboženství, folklóru i literatury. Jako duchy země tak uvádí šotky, permoníky, pygmeje a trolly, jako duchy ohně draky, saně, ohnivé muže, bludičky a bazilišky, k duchům vzduchu řadí Ariela a Oberona z Shakespearových her, k duchům vody pak víly, rusalky, vodníky, mořské panny, sirény nebo najády. Dále k nim pak také počítá elfy, kentaury a lesní sylvány, za jejichž vůdce označuje řeckého boha Pana. Mimo západní kontext k nim pak řadí perské dévy, arabské ifrít a indické bhuty.^[1]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu elementál na Wikimedia Commons

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0134-8. S. 118–120.
↑ ^a ^b GREER, John Michael. The New Encyclopedia of the Occult. [s.l.]: Llewellyn Publications, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1567183368.

[Lexikon-1] NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon magie. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0134-8. S. 118–120.

[Greer-2] GREER, John Michael. The New Encyclopedia of the Occult. [s.l.]: Llewellyn Publications, 2003. Dostupné online. ISBN 978-1567183368.

[1]

[2]