Erik Braniborský
Erik Braniborský (kolem 1245 – 21. prosince 1295) byl magdeburský arcibiskup z jánské větvě rodu Askánců.
| Erik Braniborský | |
|---|---|
| Narození | 1245 |
| Úmrtí | 21. prosince 1295 (ve věku 49–50 let) Grabow |
| Povolání | katolický kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Jan I. Braniborský[1] a Sofie Dánská[1] |
| Rod | braniborští Askánci |
| Příbuzní | Anežka Braniborská, Konrád I. Braniborský, Jan II. Braniborský, Jindřich I. Braniborský a Ota IV. Braniborský (sourozenci) |
| Funkce | katolický arcibiskup (od 1283) arcibiskup |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodil se kolem roku 1245 jako syn braniborského markraběte Jana I. a dánské princezny Žofie, dcery dánského krále Valdemara II. Už od svého narození byl Erik otcem předurčen na církevní dráhu.[2] V roce 1264 se s podporou papeže Urbana IV. neúspěšně ucházel o místo magdeburského kanovníka.[3] Mezi lety 1264 a 1273 působil jako kanovník v Halberstadtu, kde se v roce 1267 stal proboštem kapituly. V roce 1277 je zmiňován také jako kaplan římskoněmeckého krále a roku 1283 jako kaplan samotného papeže. Průběžně se uvádí rovněž jako kanovník v Kolíně nad Rýnem.[2]
Erikovi starší bratři Jan II., Ota IV. a Konrád I. se ho dlouho snažili dosadit na magdeburský arcibiskupský stolec. Naskytla se k tomu příležitost v roce 1277, kdy se stolec uprázdnil smrtí arcibiskupa Konráda. Magdeburská kapitula se při volbě nového arcibiskupa rozdělila na dvě části. Zatímco první arcibiskupem zvolila Erika, druhá se vyslovila pro Burcharda z Querfurtu. Blížící se válku mezi oběma stranami nakonec odvrátila mírová dohoda, podle níž se arcibiskupem stal Günther z Schwalenbergu. Mír ale netrval dlouho – mezi novým magdeburským arcibiskupem a Erikovým bratrem Otou IV. brzy vypukly další boje. V roce 1278 byl Ota IV. Güntherem poražen a zajat, ale ani to jej neodradilo, aby ve válce pokračoval. Až v roce 1283 se Otovi podařilo Erika dosadit na magdeburský stolec.[3]
Erik se na začátku svého působení v Magdeburku dostával do sporů s magdeburskými měšťany, kteří Askánce považovali za nebezpečné. Brzy se jejich vztahy s novým arcibiskupem ale vylepšily, což dokládá skutečnost, že když byl roku 1284 Erik při obléhání hradu Harlingsbergu v Brunšvicku zajat, měšťané ho ze zajetí vykoupili. Tuto pevnost se Erikovi ve spojení s měšťany, hildscheimským biskupem Siegfiredem II. a jinými říšskými knížaty, s nimiž uzavřel spojeneckou dohodu na říšském sněmu v Erfurtu, podařilo pokořit až o sedm let později. Ještě před tím roku 1284 Erik s pomocí bratra Oty IV. na svých arcibiskupských majetcích čelil vzpouře ministeriálů.[3]
Magdeburští měšťané usilující o osamostatnění na arcibiskupství si od Erika zakoupili mnoho významných privilegií. Mezi lety 1293 a 1295 Erik musel řešit táhlé spory mezi nimi a šlechtou. Erik během svého působení na magdeburském stolci aktivně podporoval kláštery a nechával razit mince. Zemřel v roce 1295.[3]
Vývod z předků
editovat| Albrecht I. Medvěd | ||||||||||||
| Oto I. Braniborský | ||||||||||||
| Žofie z Winzenburgu | ||||||||||||
| Albrecht II. Braniborský | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
| Adelheid | ||||||||||||
| ? | ||||||||||||
| Jan I. Braniborský | ||||||||||||
| Dedo III. Lužický | ||||||||||||
| Konrád II. Lužický | ||||||||||||
| Matylda z Heinsbergu | ||||||||||||
| Matylda Lužická | ||||||||||||
| Měšek III. Starý | ||||||||||||
| Eliška Polská | ||||||||||||
| Alžběta Uherská | ||||||||||||
| Erik Braniborský | ||||||||||||
| Knut Lavard | ||||||||||||
| Valdemar I. Veliký | ||||||||||||
| Ingeborg Kyjevská | ||||||||||||
| Valdemar II. Vítězný | ||||||||||||
| Volodar Minský | ||||||||||||
| Sofie z Novgorodu | ||||||||||||
| Richenza Polská | ||||||||||||
| Žofie Dánská | ||||||||||||
| Alfons I. Portugalský | ||||||||||||
| Sancho I. Portugalský | ||||||||||||
| Matylda Savojská | ||||||||||||
| Berengarie Portugalská | ||||||||||||
| Ramon Berenguer IV. Barcelonský | ||||||||||||
| Dulce Aragonská | ||||||||||||
| Petronila Aragonská | ||||||||||||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b SCHWINEKÖPER, Berent. Erich, Markgraf von Brandenburg. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 1959. Dostupné online. ISBN 3-428-00200-8. Svazek 4. S. 586. (německy)
- ↑ a b c d JANICKE, Karl. Erich. In: Allgemeine Deutsche Biographie. Leipzig: Duncker & Humblot, 1877. Dostupné online. Svazek 6. S. 205–206. (německy)
