Domenichino
Domenichino (vyslov [domenykino]), vlastním jménem Domenico Zampieri (21. říjen 1581, Bologna, Itálie – 6. duben 1641, Neapol) byl italský malíř raného baroka a klasicismu.
| Domenichino | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. října 1581 Bologna |
| Úmrtí | 6. dubna 1641 Neapol |
| Povolání | malíř |
| Hnutí | baroko, klasicismus |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Narodil se jako syn ševce v Bologni. Zprvu studoval humanitní vědy, gramatiku a rétoriku. Malířství studoval u Denyse Colaerta, dále se svým starším bratrem nastoupil na malířskou Akademii degli Incamminati, jeho spolužáky byli Guido Reni a Francesco Albani, s nimiž nadále udržoval přátelské styky. Stal se typickým pokračovatelem boloňské školy Annibale Carracciho a jeho bratrů. Zdrobnělinu svého jména Domenico na Domenichino získal od kolegů pro svůj malý vzrůst. Svá stěžejní díla maloval v Římě a po roce 1630 v Neapoli, kam přesídlil.
Dílo
editovatByl velmi oblíbeným a všestranným malířem a designérem interiérů. Od počátku kariéry jej v Římě podporoval Giovanni Battista Agucchi, majordomus kardinála Aldebrandiniho, zajišťoval mu prestižní církevní zakázky. Podílel se na výzdobě vil, domů, kostelů a kaplí v Římě a v širším okolí papežského státu Lazio. Do Neapole přesídlil na pozvání k výzdobě tamního dómu. Vymaloval kapli klenotnice a kupoli scénami zázraků ze života sv. Januaria. Jeho figurální předlohy sloužily jeho následovníkům, ale i malířům porcelánu a dalším dekoratérům.
Jeho působení spadá především do období baroka, nejvíce ceněny zůstávají jeho chrámové fresky a portréty. Strnulými postavami na olejomalbách se řadí také k římskému klasicismu.
Kritika
editovatTvorbu malířů boloňské školy tvrdě kritizoval John Ruskin (1840) jako bezduchá schémata eklekticismu, jejichž špatný vzor ovlivnil malíře akademismu 19. století. Jeho teorii vyvrátil historik umění John Pope–Hennessy[1] .
- Portréty – dochovaly se dvě desítky, vyznačuje je carraciovský realismus podání tváří v ostrém osvětlením. Vynikají podobizny jeho přátel (Giovanni Battista Agucchi) a kolegů (Guido Reni, Vincenzo Scamozzi). V Římě portrétoval kardinála Girolama Agucchiho a Lanfranca Margottiho, pro něž navrhl také kamenné epitafy.
- Mytologie antické cykly scén, fresky např. Ilias pro Palác Giustiniani-Odescalchi v Bassanu Romanu,
- Biblické scény – vrcholem barokního iluzionismu je jeho výzdoba chrámu Sant’Andrea della Valle v Římě a kupole katedrály San Gennaro v Neapoli.
- Oltářní obrazy – olejomalby
- Kresby – podle jeho návrhových kreseb byla vytvořena řada grafických listů, které byly dlouho kopírovány.
Galerie
editovat-
Giovanni Battista Agucchi, 1602 -
Klanění pastýřů, 1607–1610 -
Dianin lov, 1617 -
Smrt sv. Pavla z Verony, 1626 -
Abrahámova oběť, 1628 -
Flétnista, 1629 -
Adam a Eva, 1633 -
Kupole katedrály v Neapoli
,_The_Adoration_of_the_Shepherds,_c._1607-10,_Oil_on_canvas,_143_x_115cm,_National_Gallery_of_Scotland.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ John Pope-Hennessy: The Drawings of Domenichino in the Collection of His Majesty the King at Windsor Castle. London 1948
Literatura
editovat- Anna Coliva: Domenichino. Giunti Editore : Firenze 1996, ISBN 978-8809762251
- John Pope-Hennessy: The Drawings of Domenichino in the Collection of His Majesty the King at Windsor Castle. London 1948.
- Luigi Serra: Domenico Zampieri detto il Domenichino. Rom 1909.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Domenichino na Wikimedia Commons
