Měl být podnikatelem
Jan Skopeček se narodil v roce 1925 v Litoměřicích a už jako malého chlapce ho jeho maminka brávala každou neděli do cirkusu nebo na představení vojenského loutkového divadla.
Pozitivní vztah k tomuto řemeslu měl už odmalička, ale otec, který se živil jako podnikatel, si pro něj představoval jinou práci než herectví. Doufal, že Jan převezme rodinný podnik, kterým byla před válkou živnost na výrobu potítek do podpaží.
Jenže přišla druhá světová válka. Jan Skopeček byl jako šestnáctiletý mladík v roce 1941 totálně nasazen jako soustružník. Obchodní školu, kterou mu vybral tatínek, ale dodělal.
Následné přijímačky na konzervatoř mu ale nevyšly. V roce 1943 byl půl roku nasazený v Německu a následně pracoval jako pomocný dělník ve Waltrově továrně.
Dva koncentrační tábory
V roce 1944 byl ovšem Jan Skopeček, jakožto syn maminky židovského původu, poslán do koncentračního tábora Klein Stein. Tam byl jako pracovní síla využíván od října do ledna, kdy tábor rozpustili.
Domů se musel Skopeček dostat stejně jako ostatní po vlastní ose. Místo radosti ho tam ale čekalo další předvolání, tentokrát do koncentračního tábora Osterode. Naštěstí v něm musel strávit jen několik týdnů.
V dubnu se totiž Američané dostali příliš blízko, a tak byl i tento tábor narychlo zrušen. Po návratu domů se Skopeček dozvěděl, že jeho tatínek už nežije. Zemřel dva dny před synovým příjezdem.
Plnění hereckého snu
Po válce si Jan Skopeček konečně začal plnit svůj herecký sen a postupně vystřídal několik oblastních divadelních scén. V Jihlavě, kde podle svých slov pro Paměť národa strávil nejkrásnější dva roky svého života, se seznámil s herečkou Věrou Tichánkovou a byla z toho velká láska.
V roce 1949 se vzali a následně spolu odešli do Prahy, kde stáli u zrodu Městského a oblastního divadla Žižkov, na které následně navázalo Divadlo S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou).
Tomuto divadlu zůstal věrný v podstatě až do své smrti. I po odchodu do důchodu vystupoval v některých inscenacích jako host. Divadelních rolí, které během své dlouhé kariéry ztvárnil, bylo opravdu mnoho. Zahrál si mimo jiné v Shakespearových hrách, ve Sluhovi dvou pánů nebo ve Fidlovačce.
Jedna role za druhou
Talentovanému herci samozřejmě nezůstaly zavřené dveře ani do filmového a televizního světa. Jeho debutem bylo drama Únos v roce 1952. Následovaly desítky a desítky dalších snímků. Konkrétně například Dobrý voják Švejk, Romeo, Julie a tma, Spanilá jízda nebo Honza málem králem. Z novějším potom Kameňák, Bobule či Peklo s princeznou.
Opomenout ale nemůžeme jeho zřejmě nejvýraznější roli – otce Potůčka v seriálu Tři chlapi v chalupě z roku 1963. Zajímavé je, že přestože Skopečkova manželka Věra Tichánková byla také vynikající a často obsazovanou herečkou, co se týče filmů, sešli se akorát při natáčení Kameňáku. Společně sice účinkovali v divadle, ale před kamerou jim štěstí nějak nepřálo.
VIDEO: Poslechněte si, jak Jan Skopeček vzpomíná na Tři chlapy v chalupě.
Vnučku mu vzala zákeřná nemoc
Z dlouholetého manželství vzešla dcera Marie, která ovšem žije ve Francii. V dětství byli oba její rodiče velmi pracovně vytížení, a tak se o Marii hodně starala i její babička, maminka Věry Tichánkové, která se k mladé rodině nastěhovala do bytu, aby pomohla s chodem domácnosti.
Před lety musela celá rodina čelit velké ráně. V roce 2009 totiž Mariině dceři a Skopečkově vnučce Natálii našli nádor na mozku a diagnóza pro ni byla fatální. V pouhých sedmatřiceti letech zemřela a zůstaly po ní dvě děti.
Smrt manželky ho zdrtila
Když v roce 2014 Věra Tichánková zemřela na zápal plic, byla to pro jejího manžela obrovská rána. A není divu, když spolu prožili sedmdesát společných let. Jan Skopeček potom prý žil už jen ze vzpomínek.
Svou manželku nakonec přežil o šest let, zemřel 27. července 2020 ve Fakultní nemocnici na Bulovce. Bylo mu úctyhodných 94 let.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, pametnaroda.cz, mujrozhlas.cz, databazeknih.cz, prazska.drbna.cz
