První procházka v novém roce

Přišla sice trošku se zpožděním, dnes máme už 4. ledna. Dokud žila Nelinka, tak jsme vždy na Nový rok vyrážely na delší procházku, kolem naší malé vesničky střediskové. Dokud mohla milovala dlouhé procházky. Jenže teď mě nikdo nenutí jít ven, tak procházky zanedbávám. Od nového roku se vymlouvám, že fouká a je zima a pořád kašlu. Dnešní plány vypadaly podobně, žádná procházka. Jenže ráno jsem si dala kávu s chlupatými mazlíky v ZZ a po kávě začaly sluneční paprsky nakukovat do ZZ a zlákaly mě k malé procházce po zahradě. Objevila jsem, že už kvete kalina, jasmín nahokvětý je samé poupě a i když je venku zima, tak se sněženky klubou ze země. V jednom místě už vykukují malé bílé kousky budoucích květů. Rychle jsem vyžehlila pár kousků prádla, maso dala do trouby a vyrazila za sluníčkem. Šla jsem jen svou oblíbenou trasou. Vítr byl sice místy nepříjemný, ale sluníčko dělalo divy. Měla jsem radost, když jsem na nedaleké větvičce uviděla stehlíčka. Zatím jsou jen v polích, na krmítko zatím nedošli, ale za pár týdnů snad krmítkem nepohrdnou. Nad hlavou mi pískala káňata. Srnky jsem tentokrát nepotkala. Pokaždé, když je sluníčko a jasná blankytná obloha, nemůžu se vynadívat na stříbřitou kůru topolů v pozadí s modrou oblohou. Nevím, čím to je, ale pokaždé mi ta nádhera vyrazí dech. Až na ten vítr, bylo venku nádherně a neskutečné ticho. Předsevzetí si nedávám, ale letos bych ráda chodila na procházky častěji. Snad se mi to podaří. Přeji krásný začátek prvního pracovního týdne v novém roce. Rija

První letošní úplněk - vlčí úplněk

Nový rok jsme začali krásně. Po dlouhých měsících, kdy se nám málokdy podařilo pozorovat vesmírné jevy na obloze, jsme měli dnes štěstí. I když jak se to vezme. Zima byla jak v ruském filmu. Vyrazili jsme do vedlejší vesnice na naše oblíbené pozorovací stanoviště. I když bylo ještě světlo, Měsíc už zářil. Mám ráda tyto okamžiky, kdy na jedné straně oblohy odchází den - zapadá slunce a na druhé straně přichází noc - vychází Měsíc. Bylo ještě dostatek světla a díky čistému obzoru byly krásné vidět Pálavské vrchy, Mikulov. Dokonce byla tak krásná viditelnost, že na vzdálenějších kopcích Brněnské vrchoviny byl vidět poprašek sněhu:-). Měsíc stoupal vzhůru moc rychle, tak jsem byla ráda, že jsem stihla udělat pár obrázků. Po nějaké době jsme se dočkali. Pod Měsícem se objevil Jupiter. Bohužel se mi s foťákem nedaří fotit za tmy, tak jen jedna nakonec byla jakž takž povedená. Doufám, že nezůstane jen u jednoho pozorování. Loni jsem měla pocit, že u nás bylo snad každou chvíli pod mrakem. Budu doufat, že letošní rok se s pozorováním bude dařit lépe. Rija

První v novém roce

Původní záměr byl, napsat první příspěvek v novém roce už včera, ale nějak mi to nevyšlo:-). Přestože jsme šli, na nás nezvykle, pozdě spát. Byly skoro čtyři, tak v osm jsem byla vzhůru. Každé ráno si vychutnávám posezení s kávou a chlupatými mazlíky v ZZ. Pořídili jsme tam topný panel (sice má spotřebu jak malá elektrárna). Nevytopí ZZ na moc vysokou teplotu, ale konečně našel využití krásný hřejivý pytel z ovčí vlny, který mi nadělil Ježíšek před pár lety, kdy mi bylo pořád zima. Posezení v něm je velmi příjemné a i při 14 stupních se cítím příjemně. Je to taková moje víkendová ranní pohoda. Někdy se miláčci nechají přesvědčit, že i mazlení je příjemná věc. Umí se mazlit, ale většinou po ránu jsou ledové sfingy. U ranní kávy si dělám plány nadcházející den, či spřádám své tajné sny, co bych chtěla vylepšit , co by bylo potřeba a podobně. Včera jsem přemýšlela nad tradicemi, co se smí a nesmí na Nový rok. Ne že bych se nějak striktně držela tradic a pranostik, ale občas nějakou dodržuji. Podle starých zvyků se má na Nový rok vařit čočka, což dodržujeme a odpočívat. Tentokrát jsem doporučení dodržela na sto procent. Ráno jsem se dočetla, že by se nemělo ani šít, no co už. Šicí stroj jsem otestovala na Silvestra. Vypadla z něj nákupní taška, kterých doma rapidně ubylo. Sáhla jsem tedy v knihovně do poličky nepřečtených knih (nějak se mi tam začínají hromadit) a řekla si, že je nejvyšší čas zmenšit zásobu nepřečtených knih. Ruka sáhla po románu mé oblíbené autorky Anne Jacobsové Atelier Rosen. Po chvíli mě čtení tak uchvátilo, že jsem se ztratila v čase a hltala stránky. Je to příběh mladé modistky v devatenáctém stolení. Dopadlo to tak, že jsem knihu odložila dnes ráno před jednou hodinou, přečtenou. Skoro na jeden nádech jsem slupla 375 stran. Takové správné novoroční odpočinkové čtení. Druhý díl si nechám na pozdější dobu. Občas je potřeba i v domácnosti udělat nějaké věci :-). Kromě jiného mám dnes v plánu další seznamování s mazlíkem. Šije se s ním báječně. Je to poslední volný den, který mám, než se vrátím od reality běžného dne a do pracovního procesu. Musím si den užít podle svých představ:-). Jen novoroční procházku jsem nedala. Stihla jsem se pokochat krásným západem slunce. Uvidíme, co nám přinese druhý den. Pohodový den. Rija

Přání

Krásný poslední večer milí čtenáři. Omlouvám se, že jsem letos psaní trošku šidila, ale slibuji, že se od zítřka polepším. Doufám, že vždy najdu ty správná slova. Všem vám přeji šťastný a klidný rok 2026. Hodně zdraví, lásku a pohodu, ať se vám splní tajná přání, najde nové přátele, objevíte zajímavá místa. Prostě vše po čem toužíte. Rija

Malý útěk z reality

 Letos jsem neměla v plánu mezi svátky někam vyrazit. No uznejte, sbližování s novým mazlíkem je důležitější. Ještě ani vánoční svátky neskončily a manžela začala pálit půda pod nohama. To si obuje toulavé boty a není s ním k vydržení. V pátek ráno, ještě nic nenasvědčovalo, že se bude dít něco neobvyklého. Pustila jsem se do úklidu vesničky, abych měla místo na seznamování s mazlíkem. Neměla jsem ještě vesničku v krabicích, když mi manžel oznámil, že bychom mohli někam vyrazit. Alespoň na víkend. Co s ním mám s chudákem dělat, tak jsme souhlasila. Zvládli jsme zabalit, rychlý oběd doma a po obědě vyrazili směr Jeseníky. Uprostřed jesenických hvozdů objevil vesničku Branná a v ní zámek Kolštejn. Tam jsme se ubytovali. Zajímavostí je, že zámek byl postaven, vedle zřícenéhiny hradu. Mezi jeho majitele patřil i Jan Lucemburský, nebo Lichtenstejnové. Na zámku jsme nikdy nespali, tak ať si užijeme romantiky. Že nás čeká romantika v jiném slova smyslu, zatím netušil ani jeden z nás. Okolí zámku nebylo nijak okouzlující, ale dýchlo na nás něco (nejspíš historie), co nás lákalo k prozkoumání. První, kdo nás přivítal, byla černá kočka. Vítala nás potom každý den. Vypadala tak zvláštně, že bych nic nedala za to, že to nebyla jen obyčejná kočka:-).  Interiér nás okouzlil. Pokoj byl útulný, malebný, ale bylo tam chladno. Pojali jsme podezření, zda nějaké temné síly, či strašidla nechtějí, abychom se ubytovali. Bylo ještě světlo a dokonce slunečno. Po mnoha dnech, kdy u nás bylo šedivo a tma, jsme sluníčko uvítali. Překvapilo mě, jak je vesnička malebná a kouzelná. V podvečer jsme se vrátili na pokoj, kde byl přímotop. Romantika pokračovala, netekla teplá voda. Byli jsme rozhodnuti, že ráno odjedeme. Podvědomí, umocněno prostředím ve kterém jsme se nacházeli, začalo pracovat a vzhledem k tomu, že mám velmi bujnou fantazii, jsem v noci slyšela spoustu divných zvuků:-)))). Čekala na nás výborná snídaně a když jsme vyšli ven, tak okolní krajina byla zalitá sluncem a bylo úplné bezvětří. Úžasný, mrazivý vzduch nám vzal vítr z plachet a my se i přes nepohodlí rozhodli zůstat a užít si nádherný sluncem zalitý den. Zjistili jsme, že v zámecké kotelně odešel motor a oprava je nejistá, protože byla sobota. Vyrazili jsme na výlet do Jeseníku. Celou dobu bylo nádherné slunečné počasí, ale v Jeseníku nás přivítal mlžný opar. Naštěstí se rozplynul. Na náměstí měli zajímavou výzdobu a zvoničku. Zazvonili jsme si pro splnění tajného přání. Prošli jsme si okolí. Nedaleko stojí krásná tvrz, vybudovaná začátkem 15. století. Později byla přestavěna na zámek. Bývalý vodní příkop je nyní bez vody. Vedle je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Byl otevřený, tak jsem využila příležitost k prohlídce. V kostele měli moc krásnou výzdobu. Protože se sluníčko snažilo, rozhodli jsme se přesunout se do Loučné nad Desnou a projít se zámeckou zahradou. Procházka to byla příjemná. Celá zahrada byla moc hezky vyzdobená. V jezírku stojí socha Neptuna. Díky stříkajícímu vodotrysku, utvořil mráz nádhernou ledovou podívanou na zamrzlého Neptuna. Stál tam hrdě se vztyčeným trojzubcem v sluneční záři. Kouzelný pohled. Dali jsme si kávu a vydali se na cestu zpátky. Na chvíli jsme se zastavili mezi kopci, na krátkou procházku. Další zastávka byla u sjezdovky. Do hotelu jsme se vrátili ještě za světla a bylo nám oznámeno, že topení topí. Ještě za světla jsme si prošli vesničku. Došli jsme až ke hřbitovu. Bylo to zajímavé, magické místo. Hřbitov je rozdělen na novou a starou část, kde jsou pozůstatky hrobů, bývalých německých obyvatel. Líbilo se mi, že nebyl zničený, ale vše je hezky udržováno. Poslední den, našeho rychlého pobytu jsme se probudili do podmračeného dne a foukal ledový vítr. Byli jsme moc rádi, že nám předchozí den vyšel s tak krásným počasím. Čekalo nás ještě jedno překvapení. Malá soukromá prohlídka zámkem. Viděli jsme sál, kapli, kde se pořádají svatební obřady. Ostatní pokoje. V jednom pokoji prý opravdu straší a v manželském apartmá byla krásná vana i postel s nebesy. Zámek je v soukromých rukou a před majitelem je hodně práce, aby uvedl zámek do někdejší krásy. Ale dělá to s citem a láskou. Zjistili jsme, že stejný majitel má i zámek v Loučné. I přes počáteční, trošku nepohodlí se nám výlet vydařil. Slunečné počasí jsme si přivezli i domů. Tři dny u nás svítilo sluníčko. Včera napadl poprašek sněhu a podle dnešní oblohy, to vypadá na další sníh. Užijte si krásný poslední den v roce. Rija