kořen

See also: Appendix:Variations of "koren"

Czech

Alternative forms

• kořán (dialectal)

Etymology

Inherited from Old Czech kořen, from Proto-Slavic *kory.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkor̝ɛn]

• Audio:

  (file)

• Homophone: Kořen

Noun

kořen m inan (related adjective kořenový)

1. (botany) root
2. (dental anatomy) root
3. (linguistics) root
4. (of a function) root

Declension

Declension of kořen (mixed masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	kořen	kořeny
genitive	kořenu, kořene	kořenů
dative	kořenu, kořeni	kořenům
accusative	kořen	kořeny
vocative	kořeni	kořeny
locative	kořenu, kořeni	kořenech
instrumental	kořenem	kořeny

Related terms

adverbs

• dokořán
• dokořen

 

nouns

• kořenáč
• koření
• kořínek

 

See also

• odmocnina (“square root”)

Further reading

• “kořen”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kořen”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kořen”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *kory.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkor̝ɛn/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkor̝ɛn/

Noun

kořen m inan

1. root

   do kořen ― completely

   z kořen ― from the roots

Declension

Declension of kořen (n-stem)

	singular	dual	plural
nominative	kořen	kořeny	kořeni, kořenové
genitive	kořene	kořenú	kořenóv
dative	kořeni	kořenoma	kořenóm
accusative	kořen	kořeny	kořeny
vocative	kořeni	kořeny	kořeni, kořenové
locative	kořeni	kořenú	kořeniech
instrumental	kořenem	kořenoma	kořeny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: kořen

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “kořen”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění