podivit

Czech

Etymology

From po- +‎ divit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpoɟɪvɪt]

Verb

podivit pf (imperfective divit or podivovat)

1. (reflexive with se) to be surprised, to wonder

Conjugation

Conjugation

Infinitive	podivit, podiviti	Active adjective	podivivší
Verbal noun	podivení	Passive adjective	podivený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	podivím	podivíme	—	podivme
2nd person	podivíš	podivíte	podiv	podivte
3rd person	podiví	podiví	—	—

The verb podivit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	podivil	podivili	podiven	podiveni
masculine inanimate		podivily		podiveny
feminine	podivila		podivena
neuter	podivilo	podivila	podiveno	podivena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	podiviv
feminine + neuter singular	—	podivivši
plural	—	podivivše

Related terms

• divit
• podiv
• podivení
• podivín
• podivínský
• podivínství
• podivka
• podivně
• podivnost
• podivný
• podivovat

 

Further reading

• “podiviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “podiviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “podivit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)