konec

See also: конец

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech konec, from Proto-Slavic *konьcь.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkonɛt͡s]

• Audio:

  (file)

Noun

konec m inan (related adjective koncový)

1. end (extreme part)

   Antonym: začátek

   konec chemického posypu ― (please add an English translation of this usage example)

   Na konci osmdesátých let se postupně rozpadá takzvaný východní blok. ― At the end of the 1980s, the so-called Eastern Bloc gradually disintegrated.

2. (dated) end (purpose)
   • 1923, Zákon na ochranu republiky:

     Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,...

     (please add an English translation of this quotation)

Declension

Declension of konec (soft masculine inanimate reducible)

	singular	plural
nominative	konec	konce
genitive	konce	konců
dative	konci	koncům
accusative	konec	konce
vocative	konci	konce
locative	konci	koncích
instrumental	koncem	konci

Related terms

• koncovka f
• koncový
• končit
• konec světa m
• konečně
• konečný
• nakonec
• nekonečno n
• nekonečný

 

Further reading

• “konec”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “konec”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “konec”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *konьcь.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkonɛt͡s/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkonɛt͡s/

Noun

konec m inan

1. end (place where something ends)
   1. border, edge
2. end (final part of something, i.e. a work such as a book)
3. end, death (final part of someone's life or of an objects functionality)
4. (theology) completion, consummation
5. end; goal, aim
6. (theology, of properties) finitude, limitation
7. doom; destruction

Declension

Declension of konec (soft o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	konec	koncě	konci, koncové
genitive	koncě	koncú	koncóv
dative	koncu	koncoma	koncóm
accusative	konec	koncě	koncě
vocative	koncu	koncě	konci, koncové
locative	konci, koncu	koncú	koncích
instrumental	koncem	koncoma	konci

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: konec

References

• Jan Gebauer (1903–1916) “konec”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

Serbo-Croatian

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *konьcь.

Noun

konec m (Cyrillic spelling конец)

1. (Kajkavian) end
2. (Kajkavian) thread

Related terms

• konac

Slovene

Etymology

From Proto-Slavic *konьcь.

Pronunciation

• IPA^(key): /kɔ̀ːnət͡s/

Noun

kónəc m inan

1. end (extreme part)

   Antonym: začétek

2. part

   Na drugem koncu sveta. ― On the other side of the world.

3. tip (of one's tongue)

Inflection

The diacritics used in this section of the entry are non-tonal. If you are a native tonal speaker, please help by adding the tonal marks.

Masculine inan., soft o-stem
nom. sing.	kônec
gen. sing.	kônca
	singular	dual	plural
nominative (imenovȃlnik)	kônec	kônca	kônci
genitive (rodȋlnik)	kônca	kôncev	kôncev
dative (dajȃlnik)	kôncu	kôncema	kôncem
accusative (tožȋlnik)	kônec	kônca	kônce
locative (mẹ̑stnik)	kôncu	kôncih	kôncih
instrumental (orọ̑dnik)	kôncem	kôncema	kônci

Related terms

• končati
• končen
• zaključek
• končno

Further reading

• “konec”, in Slovarji Inštituta za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU, portal Fran