jistit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech jistiti, from jistý (“true, genuine”), from Proto-Slavic *jistъ, from Proto-Balto-Slavic *ī́ˀstas, further origin uncertain.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjɪscɪt]

Verb

jistit impf

1. to secure

Conjugation

Conjugation

Infinitive	jistit, jistiti	Active adjective	jistící
Verbal noun	jištění	Passive adjective	jištěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	jistím	jistíme	—	jistěme, jisťme
2nd person	jistíš	jistíte	jisti, jisť	jistěte, jisťte
3rd person	jistí	jistí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive jistit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	jistil	jistili	jištěn	jištěni
masculine inanimate		jistily		jištěny
feminine	jistila		jištěna
neuter	jistilo	jistila	jištěno	jištěna

Transgressives	present	past
masculine singular	jistě	—
feminine + neuter singular	jistíc	—
plural	jistíce	—

Derived terms

• jistič m
• pojistit
• ujistit
• zajistit
• zjistit

 

Further reading

• “jistiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “jistiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “jistit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)