rčení

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈr̩t͡ʃɛ.ɲiː]

dělení

[editovat]
  • rče-ní

etymologie

[editovat]

Původně dnes již zastaralé verbální substantivum od říci (viz význam [3] - řeknutí/řečení), později přeneseno a ustáleno do významů [1] a [2].

podstatné jméno

[editovat]
  • rod střední

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ rčení rčení
genitiv rčení rčení
dativ rčení rčením
akuzativ rčení rčení
vokativ rčení rčení
lokál rčení rčeních
instrumentál rčením rčeními

význam

[editovat]
  1. ustálené slovní spojení
  2. stručný výrok popisující nějakou životní moudrost
  3. (zastarale) projevení se, sdělení slovy

překlady

[editovat]
  1. ustálené slovní spojení
  2. přísloví, pořekadlo

synonyma

[editovat]
  1. fráze, obrat, (knižně) úsloví, (částečně) idiom, (hovorově) hláška
  2. pořekadlo, sentence, průpověď, výrok, průpovídka, (hovorově) moudro
  3. (v současnosti) vyjádření, výrok, komentář, projev, výpověď

související

[editovat]

externí odkazy

[editovat]