Zima a jaro
| Zima a jaro aneb Sněhová královna | |
|---|---|
| Зима і Весна, або Снігова краля | |
 Mykola Vitalijovyč Lysenko | |
| Základní informace | |
| Žánr | dětská opera |
| Skladatel | Mykola Vitalijovyč Lysenko |
| Libretista | Dniprova Čajka (=Ljudmyla Oleksiivna Vasylevs'ka-Berezina) |
| Počet dějství | 2 |
| Originální jazyk | ukrajinština |
| Datum vzniku | 1892 |
| Premiéra | 1893, Kyjev, byt M. Lysenka / 29. června 1956, Kyjev, Kyjevské divadlo opery a baletu T. Ševčenka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zima a jaro aneb Sněhová královna (v ukrajinském originále Зима і Весна, або Снігова краля) je poslední ze tří dětských oper ukrajinského skladatele Mykoly Lysenka na libreto Dniprovy Čajky
Vznik a historie opery
[editovat | editovat zdroj]Mykola Lysenko je považován za zakladatele ukrajinské novodobé hudby a mimo jiné i prvního autora ukrajinských oper pro děti. Lysenkovy dětské opery nejsou jen určeny dětskému divákovi, ale jsou psány přímo pro dětské herce.[1] Libreta mu pro ně psala básnířka Ljudmyla Oleksiivna Vasylevs'ka-Berezina (1861–1927), tvořící pod pseudonymem Dniprova Čajka. Stejně jako u předchozích dvou „operek“ (jak je skladatel nazýval), Drzá koza (1888) a Pan Kocký (1891), vychází děj Zimy a jara z folklóru, avšak ne ze zvířecí pohádky-bajky. Lysenko ji také nenazývá „komická opera“ jako obě předchozí, ale „fantastická opera“.[2] Příběh je poetičtější a abstraktnější, hudební partie jsou značně náročnější a opera je delší; proto také tato opera, ač zůstává určena pro dětské interprety, je pro děti starší a hudebně vyspělejší.[3]
Opera byla napsána v roce 1892 a – stejně jako u ostatních dvou dětských oper – se její premiéra konala v bytě Lysenkových (Rejtars'ka 12, Kyjev) a v kruhu jejich rodiny a přátel, a to v roce 1893. Hudební nastudování a klavírní doprovod vedle skladatele samotného vedla jeho žena Oľha Antoniivna Lyps'ka, hlavní role zpívaly jejich děti: „Zimu“ třináctiletá Kateryna, „Jaro“ desítiletá Halyna, „Sněžného děda“ osmiletý Ostap a „Podzim“ šestiletá Marjana, úlohu Sýčka-věštce hrál syn Lysenkova přítele a libretisty Mychajla Staryc'kého Jurko. Vedle nich se představení účastnili i dospělí: ve sboru zpívali Lysenkovi studenti a roli „Mráze“ hrál amatérský zpěvák Jakiv Hulak-Artemovsky (příbuzný Semena Hulaka-Artemovského).[4][5] Režisérkou, choreografkou a kostymérkou byla dobrá známá manželů Lysenkových, mladá básnířka Lesja Ukrajinka.[6] Podle vzpomínek Ostapa Lysenka se hrála pouze dvakrát, protože domácí představení vyžadovala mnoho sil, času i materiálních nákladů.[4]
Zima a jaro je prokomponovaná opera, tj. bez mluveného slova, a obsahuje typické operní hudební útvary (árie, duety, sbory, tance); na rozdíl od Drzé kozy a Pana Kockého má i rozsáhlejší předehru. Sólová čísla jsou autorské melodie, jen v některých částech s využitím nebo nápodobou lidových písní. Naproti tomu četné sbory jsou po textové i melodické stránce úpravami existujících lidových písní.[7][4] Z nich závěrečný sbor, „A vže vesna, a vže krasna“ („А вже весна, а вже красна“), doznal největšího rozšíření jako samostatná skladba.
Roku 1903 byl vydán klavírní výtah opery, což umožnilo její širší provozování.[8] Roku 1905 ji například uvedl režisér I. Midlovs'kyj na dětských večerech v Tarnopoli,[9] roku 1908 ji režisér P. Dunajevskyj uvedl – s M. Lysenkem jako dirigentem – v sále kyjevské obchodní komory s účastí studentů Lysenkovy hudebně-dramatické školy,[8] roku 1913 pak kyjevský spolek L. Idzykovského[10] apod. V 50. letech 20. století bylo Lysenkovo dílo souborně vydáno, a to s řadou hudebních a textových změn a aktualizací; dětské opery vyšly v devátém z dvaceti svazků v hudební úpravě Mychajla Verkyvs'kého a textové Maksyma Ryls'kého.[10] I dětské opery byly v té době orchestrovány (autorská verze je napsána jen s doprovodem klavíru). V orchestraci V. Rybaľčenka a P. Poljakova a s řadou doplňků, zejména nové taneční hudby čerpané z jiných Lysenkových děl, tak měla 26. června 1956 nová verze opery profesionální premiéru v kyjevském operním divadle.[11] 1. února 1985 představením Lysenkovy Zimy a jara zahájilo činnost Státní dětské hudební divadlo v Kyjevě.[12]
Stejně jako ostatní Lysenkovy opery ji i nadále hrají ukrajinské hudební školy v různých městech.[13] Ale pro svou relativní náročnost se z Lysenkových dětských oper Zima a jaro hraje s nejnižší frekvencí, i vědecké bádání se jí věnuje nejméně.[14]
Již ve 30. a poté v 50. letech 20. století byly kyjevským rozhlasem pořízeny nahrávky Zimy a jara s účastí profesionálních zpěváků.[15]
Osoby
[editovat | editovat zdroj]- Podzim (Osiň) – mezzosoprán
- Bába (Baba) – soprán
- Děd (Did) – alt
- Chlapec-vřeteno (Chlopec-vereteno) – soprán
- Chlapec-hřeben (Chlopec-hrebiň) – alt
- Dívka-kolovrat (Divka-prjadka) – soprán
- Sýček-věštec (Syč-viščun) – alt
- Zima (Zyma) – soprán
- Mráz (Moroz) – baryton
- Metelice (Metelycja) – soprán
- Vítr (Viter) – tenor
- Sněžný děd (Did-snihovyk) – bas
- Masopust-mladice (Masnicja-molodycja) – ?
- Jaro-krasavice (Vesna-krasna) – soprán
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]1. dějství
[editovat | editovat zdroj]Doba Podzimu končí a mocný Mráz vyhání plačící Podzim. Na příchod zimy se za zpěvu a tance připravují Chlapec-vřeteno, Chlapec-hřeben, Dívka-kolovrat, Děd a Bába. Přichází samotná zima, provázená Metelicí, Větrem a Sněžným dědem. Pak po boku Mráze usedá na místo vladaře – na sněžný trůn. Přes krutou vládu Zimy a Mrazu nastává i veselý čas Vánoc: chlapci a děvčata zpívají lidové vánoční písně, štědrovky (ščedryky) a koledy (koljady).
2. dějství
[editovat | editovat zdroj]Zima ještě vládne, ale Sýček-věštec zvěstuje všem, že se její panování blíží ke konci. Zima se své moci nechce vzdát dobrovolně, ale chlapci a dívky již toužebně očekávají jaro, jehož první předzvěstí jsou přilétající jeřábi. Nakonec Masopust přivádí Jaro samotné, které vyžene dlouho vzpouzející se Zimu a ujímá se za všeobecného jásotu vlády.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KALINA, Petr Ch. Lysenko, Mykola Vitalijovyč [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, rev. 2009-01-08 [cit. 2014-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-16.
- ↑ ŠALPLACHTOVÁ, Zuzana. Dětské opery Mykoly Lysenka. Brno, 2012 [cit. 2014-03-22]. 53 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Kalina. s. 28. Dostupné online.
- ↑ Šalplachtová, s. 43-44.
- ↑ a b c СУЛІМ, Р. А. Дитячі опери Миколи Лисенка та їх сцєнічна доля. S. 105, Kyjev. Часопис Національної музичної академії України [online]. 2012 [cit. 2014-03-22]. Roč. 4, čís. 2(15), s. 105. [knmau.com.ua/chasopys/15_NBUV/.../13_Sulim.pdf Dostupné online]. (ukrajinsky)
- ↑ Šalplachtová, s. 30.
- ↑ Sulim, s. 104.
- ↑ Šalplachtová, s. 45-46.
- ↑ a b Sulim, s. 107.
- ↑ Sulim, s. 106.
- ↑ a b Sulim, s. 108.
- ↑ Sulim, s. 109-110.
- ↑ Sulim, s. 112.
- ↑ Sulim, s. 115.
- ↑ Šalpalchtová, s. 43-46.
- ↑ Sulim, s. 108-109.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]