Eurovision Song Contest
Eurovision Song Contest | |
---|---|
Pódium Eurovision Song Contest 2024 | |
Základní informace | |
Původní název | Eurovision Song Contest Concours Eurovision de la Chanson Eurovision Song Contest Grand Prix Grand Prix Eurovision de la Chanson Européenne |
Žánr | písňová soutěž |
Předloha | Sanremo Music Festival |
Námět | Marcel Bezençon |
Skladatel znělky | Marc-Antoine Charpentier |
Úvodní znělka | Te Deum: Prelude (Marche en rondeau) |
Jazyky | angličtina francouzština |
Obvyklá délka | ~2 hodiny (semifinále) ~4 hodiny (finále) |
Produkce a štáb | |
Hudba | Marc-Antoine Charpentier |
Produkční společnost | Evropská vysílací unie (EVU) |
Premiérové vysílání | |
Formát obrazu | 576i (SDTV) (1956–současnost) 720p (HDTV) (2003–současnost) 1080i (HDTV) (2007–současnost) 4K (UHDTV) (2013–současnost) |
Vysíláno | 24. května 1956 – |
Posloupnost | |
Související | Eurovision Young Musicians (1982–) Eurovision Young Dancers (1985–) Junior Eurovision Song Contest (2003–) Eurovision Dance Contest (2007–2008) |
Oficiální webové stránky Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eurovision Song Contest (česky Velká cena Eurovize, francouzsky Concours Eurovision de la chanson, doslova Písňová soutěž Eurovize, též jenom Eurovize) je každoroční hudební soutěž pořádaná Evropskou vysílací unií (EVU). Každou zemi reprezentuje interpret s jednou soutěžní písní, o vítězi následně rozhodují poroty a diváci ze zúčastněných zemí.
Soutěž byla inspirována italským hudebním festivalem Sanremo, který se v zemi koná od roku 1951. Eurovize se koná nepřetržitě od roku 1956 (vyjma roku 2020), což z ní dělá nejdéle vysílanou mezinárodní televizní hudební soutěž a jeden z nejdéle vysílaných televizních programů. Soutěže se mohou účastnit aktivní a přidružení členové EVU; k roku 2023 se alespoň jednoho ročníku zúčastnilo 52 zemí. Každá země posílá do soutěže jednu originální píseň dlouhou maximálně 3 minuty, kterou musí interpret nebo skupina zazpívat živě, přičemž na pódiu může být maximálně 6 osob, všechny ve věku minimálně 16 let. Každá země po odezpívání všech písní uděluje body od 1 do 8, 10 a 12 celkem deseti písním, hlasy odevzdávají poroty složené z hudebních profesionálů a diváci. Píseň, která získá nejvíce bodů, vyhrává. Kromě soutěžících jsou součástí programu také úvodní či intervalové akty, kterých se účastní hosté z hudebního průmyslu i jiných uměleckých odvětví – v minulosti se na pódiu představili například Cirque du Soleil, Madonna, Justin Timberlake, Mika nebo Rita Ora. Původně se soutěž konala pouze jeden večer, po rozšíření o další země (včetně zemí mimo Evropu, jako například Izrael nebo Austrálie), byla v 90. letech 20. století zavedena kvalifikační pravidla a na začátku 21. století byla zavedena semifinálová kola. K roku 2023 se soutěže nejčastěji účastnilo Německo, které chybělo pouze jedenkrát. Nejvíce titulů mají Irsko a Švédsko, a to 7.
Tradičně se soutěž koná v zemi, která zvítězila v předchozím ročníku. Eurovize umožňuje turistickou propagaci hostitelského města i celé země, každého ročníku se účastní tisíce diváků. Soutěž se vysílá v řadě zemí na celém světě, od roku 2001 je k dispozici také online na oficiálních webových stránkách. Eurovize každoročně patří mezi nejsledovanější nesportovní akci, celosvětově ji sledují stovky milionů diváků. Účast na soutěži pomohla řadě interpretů ke slávě, v minulosti se jí zúčastnili například ABBA, Céline Dion, Julio Iglesias, Cliff Richard nebo Olivia Newton-John; některé z nejprodávanějších singlů měly premiéru na eurovizním pódiu.
Přestože soutěž získala oblibu u diváků po celém světě, stala se také terčem kritiky kvůli kvalitě některých interpretů nebo politice. Z důvodu blízkého přátelství či rivality některých zemí se objevují obavy, že může docházet k ovlivnění výsledků. V minulosti došlo k několika kontroverzním momentům, například k odstoupení těsně před konáním soutěže, cenzuře vybraných soutěžních momentů v některých zemích nebo k odstoupení z politických důvodů. Eurovize si ale získala popularitu například díky kýčovitosti nebo propagaci rozmanité hudby od mezinárodních stylů až po etnické písně. Díky tomu vznikla i řada podobných akcí, které organizuje EVU či jiné vysílací organizace.
Účast
[editovat | editovat zdroj]Účast v Eurovizi je podmíněna aktivním členstvím v Evropské vysílací unii (EVU) či Radě Evropy. V Česku tuto podmínku splňuje Česká televize a Český rozhlas.[1] Faktické umístění zemí v Evropě není přímo závazné - soutěže se účastní několik zemí nacházejících se alespoň zčásti v přilehlé části Asie (Gruzie, Ázerbájdžán, Izrael, Kypr, Turecko), neboť kulturně inklinují k Evropě. Jedinou africkou zemí, která se soutěže dosud zúčastnila, bylo Maroko (1980). Od roku 2015 je pravidelným účastníkem také Austrálie.
V současné době probíhají spekulace o možné budoucí účasti Kazachstánu, Lichtenštejnska a Kosova.
Do finále soutěže od roku 2000 automaticky postupují země, které nejvíce přispívají do rozpočtu EVU. Součástí skupiny, nazývané jako Velká čtyřka, jsou Francie, Německo, Španělsko a Spojené království, ke kterým se v rámci svého návratu do soutěže v roce 2011 přidala Itálie, čímž se z nich stala tzv. Velká pětka. Automatickou účast ve finále má kromě těchto pěti zemí také vítěz posledního ročníku.
Soutěže se dosud alespoň jedenkrát účastnilo 52 zemí.[2] V následující tabulce jsou seřazeny podle roku první účasti.
|
|
Vítězové
[editovat | editovat zdroj]Počet výher jednotlivých zemí
[editovat | editovat zdroj]Stát | Vítězství | Roky[d] |
---|---|---|
Irsko | 7 | 1970, 1980, 1987, 1992, 1993, 1994, 1996 |
Švédsko | 1974, 1984, 1991, 1999, 2012, 2015, 2023 | |
Nizozemsko | 5 | 1957, 1959, 1969, 1975, 2019 |
Spojené království | 1967, 1969, 1976, 1981, 1997 | |
Lucembursko | 1961, 1965, 1972, 1973, 1983 | |
Francie | 1958, 1960, 1962, 1969, 1977 | |
Izrael | 4 | 1978, 1979, 1998, 2018 |
Itálie | 3 | 1964, 1990, 2021 |
Dánsko | 1963, 2000, 2013 | |
Norsko | 1985, 1995, 2009 | |
Ukrajina | 2004, 2016, 2022 | |
Švýcarsko | 1956, 1988, 2024 | |
Rakousko | 2 | 1966, 2014 |
Německo | 1982, 2010 | |
Španělsko | 1968, 1969 | |
Portugalsko | 1 | 2017 |
Ázerbájdžán | 2011 | |
Rusko | 2008 | |
Srbsko | 2007 | |
Finsko | 2006 | |
Řecko | 2005 | |
Turecko | 2003 | |
Lotyšsko | 2002 | |
Estonsko | 2001 | |
Jugoslávie | 1989 | |
Belgie | 1986 | |
Monako | 1971 |
Pořadatelství
[editovat | editovat zdroj]Dle pravidel od roku 1958 soutěž tradičně pořádá vítěz předchozího ročníku. Přípravy dalšího ročníku započnou většinou již několik týdnů po skončení soutěže – vítězná země vybírá pořádající město a arénu, zajišťuje zázemí pro zahraniční delegace. Během Eurovize je cestovní ruch pořadatelského města silně ovlivněn pobytem tisíců fanoušků ze všech koutů světa.[zdroj?]
Většinu nákladů pokryjí sponzoři a příspěvky účastnících se zemí. Část rozpočtu uvolňuje vláda země. V roce 2005 pořádající Ukrajina upustila z důvodu pořádání Eurovize od vízové povinnosti cizinců.[4] Největší přispěvatelé do soutěže jsou země tzv. Big5, tedy: Německo (ARD), Itálie (Rai), Francie (France Television), Španělsko (TVE) a Velká Británie (BBC).
Pokud vítězná země není z nějakého důvodu schopna uspořádat následující ročník, převezme tento úkol jiná účastnící se země – jedná se o případy finanční vytíženosti pořadatelského vysílatele, přestože v posledních letech byly ročníky v Srbsku a Rusku zamýšleny k přesunutí z bezpečnostních důvodů (nikdy však k takovému kroku nedošlo). Výjimkou v pořádání soutěže bylo těchto šest ročníků:
- 1960: Nizozemsko nebylo schopné soutěž uspořádat kvůli nákladům, pořadatelem byl Londýn a BBC (Spojené království v roce 1959 obsadilo druhé místo).
- 1963: Francie nebyla schopná soutěž uspořádat kvůli nákladům, pořadatelem byl Londýn a BBC (Spojené království v roce 1962 obsadilo až čtvrté místo, ovšem druhé Monako a třetí Lucembursko soutěž také odmítly pořádat).
- 1972: Monako nebylo schopné pro soutěž najít vhodné místo konání, pořadatelem byl Edinburgh a BBC (Monacká televize se obrátila na britského vysílatele díky předešlé zkušenosti).
- 1974: Lucembursko nebylo schopné soutěž uspořádat kvůli nákladům, pořadatelem byl Brighton a BBC.
- 1980: Izrael nebyl schopen soutěž uspořádat kvůli nákladům, neboť soutěž pořádal i v roce 1979. Na den finále (19. duben) navíc připadal svátek Jom ha-zikaron, během něhož by izraelský umělec nemohl veřejně vystoupit. Pořadatelem byl nizozemský NOS a Haag, neboť jiní vysílatelé včetně BBC odmítli pořádání soutěže.
- 2023: Ukrajina nebyla schopná zajistit bezpečnost soutěže, kvůli ruské invazi. Pořadatelství převzal Liverpool a BBC.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Před znovusjednocením Německa v roce 1990 se soutěže pod názvem „Západní Německo“ účastnila pouze Německá spolková republika. Německá demokratická republika se soutěže neúčastnila.
- ↑ Do roku 1991 jako Socialistická federativní republika Jugoslávie, v roce 1992 jako Svazová republika Jugoslávie
- ↑ V roce 1969 vyhrály 4 země, protože v té době ještě neexistovalo pravidlo pro remízu.
- ↑ Rok 1969 je označen kurzívou, která naznačuje společné vítězství čtyř zemí.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ EVU. Membership conditions [online]. 2006-02-22 [cit. 2006-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-02-06. (anglicky)
- ↑ Eurovision Song Contest: History [online]. Eurovision.tv [cit. 2009-11-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eurovision 2020 in Rotterdam is cancelled [online]. Eurovision.tv, 2020-03-18 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FAWKES, Helen. Ukrainian hosts' high hopes for Eurovision [online]. BBC, 2005-05-19 [cit. 2009-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Eurovision Song Contest na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- ESC Arena, český web o Eurovizi
- EuroContest, český web o Eurovizi