Válka v Afghánistánu (2001–2021)
Válka v Afghánistánu byl konflikt[10] trvající od 7. října 2001 do 15. srpna 2021 (tj. 19 let a 10 měsíců). Začal jako součást Operace Trvalá svoboda, která byla odpovědí Spojených států, Spojeného království a dalších 45 států na teroristické útoky 11. září 2001. Jako cíl invaze bylo stanoveno zajetí Usámy bin Ládina a dalších členů Al-Káidy, zničení islamistického režimu Tálibánu, který Al-Kaidu podporoval a poskytoval jí bezpečné zázemí, nastolení míru, ochrana obyvatelstva, rekonstrukce zničených oblastí, výcvik afghánské policie a armády a pomoc s ustanovením státní samosprávy.[11] Do roku 2003 šlo pouze o válku vedenou jednotlivými státy. Až když v roce 2003 přebírali dva členové NATO (Německo a Nizozemsko) velení za jednu z misí, otevřely se dveře pro převzetí celé mise Aliancí.[12]
Spojencům se sice podařilo svrhnout vládu Tálibánu, kterému se v pozdějších letech podařilo opět nabrat síly.[13] Kampaň byla oproti původním očekávaní méně úspěšná. Nedosáhla totiž cíle omezit působení Al-Kaidy.[14]
Od roku 2006 ohrožuje stabilitu Afghánistánu zvýšená aktivita povstalců z hnutí Tálibán, rekordně vysoká úroveň produkce opia[15][16] a slabá vláda s minimální kontrolou oblastí mimo hlavní město Kábul.[17] Roste rovněž napětí mezi Pákistánem a Spojenými státy, kvůli podpoře Tálibánu na Paštúny obývaných Federálně spravovaných kmenových územích a americkým útokům na pákistánské území za pomocí bezpilotních letadel.
Operace Trvalá svoboda byla ukončena 28. prosince 2014. 1. ledna 2015 na ní navázala Operace Rozhodná podpora.
V noci 2. července 2021 americká vojska opustila své základny i zemi. V Afghánistánu zůstalo pouze 600 příslušníků americké armády, a to převážně jako ochranka ambasády v Kábulu.[18]
Průběh války
[editovat | editovat zdroj]Situace před invazí
[editovat | editovat zdroj]Usáma bin Ládin, hlavní sponzor sítě Al-Káida, žil v Afghánistánu ovládaném hnutím Tálibán, kde vedl výcvikové tábory teroristů.[19] Po teroristických útocích na americké velvyslanectví v Keni a Tanzanii v roce 1998 americké námořnictvo bombardovalo teroristické výcvikové tábory střelami s plochou dráhou letu odpalovanými z ponorek. Rada bezpečnosti OSN v reakci na útok na americké ambasády vydala v letech 1999 a 2000 rezoluce číslo 1267 a 1333 namířené proti Tálibánu, které obsahovaly finanční sankce a zákaz dovozu vojenského zařízení.
Ve svém projevu 20. září 2001 prezident USA George Bush v reakci na teroristické útoky na New York a Washington přednesl směrem k vůdcům Talibánu čtyři požadavky: vydání Usámy bin Ládina a dalších vůdců Al-Káidy americkým autoritám, propuštění všech cizinců neoprávněně zadržovaných na Afghánském území a ochrana zahraničních novinářů, diplomatů a humanitárních pracovníků, okamžité a trvalé uzavření všech teroristických výcvikových táborů a předání všech teroristů a jejich podporovatelů příslušným orgánům. Talibán vyžadoval důkazy o bin Ládinově vině, což Bush odmítl s tím, že s teroristy se nevyjednává.
Již 26. září 2001 bylo v údolí Pandžšír severně od Kábulu vysazeno několik příslušníků divize speciálních aktivit CIA, kteří vytvořili styčný tým pod volacím znakem „Jawbreaker“. Kromě specializovaného vybavení přinesl tým 3 miliony dolarů ve stodolarových bankovkách za účelem koupení podpory. Tým kontaktoval generála Mohammeda Fahima, velitele sil Severní aliance v oblasti a připravil cestu pro vstup speciálních sil do regionu a také pomocí satelitní komunikace umožnil okamžité předávání zpravodajských informací.
Invaze
[editovat | editovat zdroj]7. října 2001 v reakci na neochotu vydat bin Ládina z Afghánistánu, zahájil prezident USA George W. Bush vojenskou operaci na základě rezoluce RB OSN, která Tálibán na území Afghánistánu označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost, avšak nedala mu "zmocnění použít všech dostupných prostředků".[20] Nicméně invaze byla ospravedlněna tím, že charta OSN ve svém článku 51 uznává přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Tento článek také vyžaduje, aby učiněná opatření byla oznámena Radě bezpečnosti, což zástupci USA a Spojeného království učinili.[21]
První fází byly letecké údery proti výcvikovým táborům teroristů organizace Al-Káida a vojenským zařízením režimu Tálibánu. Více než 40 zemí na Blízkém východě, Africe, Evropě a po celé Asii poskytly svůj letecký prostor k průletu či povolily přistání.[22] K těmto úderům byly použity mimo jiné helikoptéry Apache a řízené střely Tomahawk. Útoky se původně zaměřovaly na Kábul, Džalalabád a Kandahár. Během několika dní byla většina vojenských zařízení vážně poškozena a protivzdušná obrana byla prakticky zničena. Tálibán byl od 14. října 2001 ochotný jednat o vydání Bin Ládina, což ale George W. Bush odmítl.[23] Síly Severní aliance podporované americkými jednotkami speciálních sil zahájily postup proti jednotkám Tálibánu a 13. listopadu obklíčily Kábul. Druhého dne vstoupily do města, kde se nesetkaly s prakticky žádným odporem. Tálibánské síly ustoupily na jih do Kandaháru, který padl 7. prosince a po bitvě o jeskynní komplex Tora Bora, který byl poslední velkou baštou odporu, hlavní vůdci Tálibánu a Al-Káidy uprchli přes hranice do Pákistánu.[24]
Prozatímní vláda
[editovat | editovat zdroj]Krátce po osvobození Kábulu byla v německém Bonnu uspořádána konference za účasti afghánských kmenových vůdců a představitelů protitalibánské opozice. Zde byla 5. prosince 2001 schválena dohoda o zřízení Prozatímní afghánské správy, která vstoupila v platnost při oficiálním převzetí moci 22. prosince. Prozatímní správa sestávala z prozatímní vlády, nejvyššího soudu a zvláštní nezávislé komise pro mimořádné události (Lója džirga). Prozatímní vláda se skládala z předsedy, pěti místopředsedů a 24 ministrů. Vůdce paštunské delegace Hamid Karzáí byl zvolen předsedou prozatímní správy. Tato prozatímní správa fungovala do 13. července 2002 kdy ji nahradil tzv. Přechodný islámský stát Afghánistán.[25] Současně s ustanovením prozatímní správy schválila OSN mandát pro Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF), což byla mezinárodní vojenská mise pod vedením NATO, jejímž úkolem bylo zajistit Kábul s okolím proti Tálibánu, Al-Káidě i místním bojůvkám, aby mohla vláda Hámida Karzaje fungovat. V prvních dvou letech byla působnost ISAF omezena jen na Kábul a okolí, z hlediska vojenské organizace tak šlo o jednotku odpovídající divizi; teprve v říjnu 2003 Rada bezpečnosti autorizovalo rozšíření mise na celý Afghánistán. V květnu téhož roku americký ministr obrany Donald Rumsfeld při návštěvě Kábulu oznámil, že "větší boje skončily a je čas na rekonstrukci země". V Afghánistánu tehdy bylo osm tisíc amerických vojáků.[24]
Tálibánská revolta
[editovat | editovat zdroj]Revolta, označovaná jako „Neo-Tálibánské povstání“ se začala projevovat během roku 2003 a prudce eskalovala během let 2005-2006, kdy poprvé od operace Anakonda v roce 2002 došlo k většímu střetu v provincii Kandahár (bitva u Pašmulu), při které přišlo o život více než 1000 Tálibánců. Na intenzitě nabíraly akce Tálibánců i v letech následujících. Jejich způsob boje bývá označován jako válčení čtvrté generace, kdy hlavním cílem povstalců je spíše psychika protivníka. V boji tak zřídka kdy docházelo k velkým bitvám, povstalci se spíše snažili o nastavování výbušnin u cest, přepady koaličních a vládních jednotek, rychlé útoky na vojenské základny či únosy a popravy nepřátelských osob. Násilí, které vyvolával, se dělo v cyklických periodách, kdy je zde jasně patrné, že během jara a léta vojenské aktivity stoupaly, aby v období zimy výrazně poklesly.[26]
Návrat Tálibánu
[editovat | editovat zdroj]Dohoda z Dauhá (přirovnávaná k Mnichovské dohodě)[27] podepsaná mezi tehdejší americkou vládou prezidenta Donalda Trumpa a Tálibánem stanovila definitivní stažení amerických vojsk do 1. května 2021. Na počátku května 2021 administrativa prezidenta Joe Bidena začala stahovat americká vojska z Afghánistánu. Své vojáky začaly stahovat také ostatní členské státy NATO. Tálibán situace využil a začal Afghánistán postupně obsazovat. Většinu měst obsadili bez boje, jelikož afghánská vládní vojska se vzdala. Mezitím se vojska Američanů a jejich spojenců vrátila do Afghánistánu, ovšem pouze kvůli evakuaci svých ambasád. Opět bez odporu obsadil Tálibán 15. srpna 2021 hlavní město Kábul.[28][29] Západní státy narychlo evakuovaly své občany a ze země se snažilo uprchnout také mnoho Afghánců.[30][31] Prezident USA Joe Biden vystoupil 16. srpna 2021 s projevem, v němž uvedl, že nelze bojovat na straně afghánské vlády, když její vojska nejsou ochotna bojovat za svou zemi.[32] Někteří kritici přirovnali pád Kábulu k pádu Saigonu v roce 1975.[33] V noci na 31. srpna 2021 pak byla po téměř 20 letech definitivně ukončena přítomnost USA v Afghánistánu, kdy kolem půlnoci místního času opustili afghánské území poslední američtí vojáci a spolu s nimi i americký velvyslanec.[34]
Statistika
[editovat | editovat zdroj]Náklady na válku pro Spojené státy[35]
- celkem: 2,26 bilionů $, z toho 887 miliard $ bylo určeno na rekonstrukci na projektu pro obnovu Afghánistánu
- celkem 20 666 zraněných amerických vojáků
- 2312 zabitých amerických vojáků
IPPNW, celosvětová skupina 63 národních lékařských organizací, odhaduje, že za deset let trvání války v Afghánistánu zahynulo 220 000 lidí.[9]
Válka v Afghánistánu si za 20 let vyžádala 242 000 životů, z toho přes 40 000 tvořili civilisté a amerických vojáků a jejich spojenců padlo přes 3,5 tisíce (z toho 14 českých vojáků), Tálibánců přes 84 000. Zbytek připadá na afghánskou armádu a policii. Své domovy kvůli válce opustilo přes 5 milionů lidí. Jen Spojené státy stála válka v Afghánistánu odhadem víc než 21 bilionů korun (978 miliard dolarů).[36]
Kritika
[editovat | editovat zdroj]Spojené státy v roce 2009 přiznaly, že používají ve válce v Afghánistánu munici s bílým fosforem. Při útocích proti nepřátelským objektům došlo také k zasažení afghánských civilistů. Podle Ženevských konvencí je použití bílého fosforu proti lidem zakázáno. Bílý fosfor je nebezpečnou chemickou zbraní, která způsobuje strašlivé popáleniny.[37][38]
V roce 2010 prozradil whistleblower mezi vojáky, že skupina amerických vojáků, kteří si říkali Kill Team, zavraždila nejméně tři afghánské civilisty a části jejich těl pak sbírala jako trofeje. Pět vojáků obviněných z vraždy stanulo před vojenským soudem.[39][40]
Při sérii opakovaných útoků americké armády 3. října 2015 v Kundúzu na nemocnici, kterou provozuje organizace Lékaři bez hranic, zahynulo 42 lidí včetně lékařů a nemocničního personálu.[41] Americká armáda útok označila za kombinaci neúmyslných lidských selhání, technických chyb a špatného postupu a zahájila kázeňské řízení s 16 vojáky.[42] Prezident Obama[43] a velitel spojeneckých sil v Afghánistánu John Campbell se za útok omluvili.[42]
Z uniklých dokumentů vyplývá, že při náletech bezpilotních letounů v Afghánistánu tvořili civilisté přibližně 90% obětí.[44] Podle Amnesty International se Spojené státy při útocích bezpilotních letounů dopouštějí válečných zločinů, protože při útocích umírá velké množství neozbrojených civilistů.[45] Útoky bezpilotních letounů označil za porušení mezinárodního práva také vyšetřovatel OSN Ben Emmerson.[46]
V prosinci 2019 deník The Washington Post zveřejnil přes 2000 stran odtajněných dokumentů nazvaných Afghanistan Papers, které jsou srovnávány s Pentagon Papers z dob amerického nasazení ve Vietnamské válce. Z Afghanistan Papers plyne, že američtí generálové, diplomati a politici veřejnosti soustavně lhali o situaci v Afghánistánu, aby zdůvodnili další boje, ač věděli, že válku nelze vyhrát.[47][48]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Taliban victory in Afghanistan spells trouble for the neighbors. POLITICO [online]. 2021-08-18 [cit. 2021-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Vítězství Tálibánu vlilo novou krev do žil islámským radikálům, obává se Západ. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2021-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Veterány z Afghánistánu šokovalo rychlé vítězství Tálibánu. www.natoaktual.cz [online]. 2021-08-18 [cit. 2021-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Velká gratulace, jen tak dál: Al-Káida poblahopřála Tálibánu k vítězství. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-08-20]. Dostupné online.
- ↑ Militants In Afghanistan, Pakistan Claiming Allegiance To IS. Svobodná Evropa [online]. 2014-09-26 [cit. 2015-06-02]. Dostupné online.
- ↑ The Afghan National Security Forces Beyond 2014: Will They Be Ready? [online]. Centre for Security Governance, February 2014 [cit. 2014-12-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-26.
- ↑ Human Costs of U.S. Post-9/11 Wars: Direct War Deaths in Major War Zones. The Costs of War [online]. [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SVĚTNIČKA, Lubomír. Civilistů umírá v Afghánistánu stále víc, konstatuje zpráva OSN. iDNES.cz [online]. 2014-02-12 [cit. 2023-10-23]. Dostupné online.
- ↑ a b "Zahynulo při tažení Západu proti teroru 1,3 milionu lidí?". Týden. 27. března 2015.
- ↑ OPERATION FREEDOM’S SENTINEL [online]. Ministerstvo obrany Spojených států amerických [cit. 2020-12-27]. Dostupné online.
- ↑ https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/valka-afghanistan-isaf/r~i:wiki:1133/
- ↑ KŘÍŽ, Pavel. Severoatlantická aliance v řešení VELKÝCH ozbrojených konfliktů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 134 s. S. 34.
- ↑ The Taliban Resurgence in Afghanistan [online]. [cit. 2013-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-27.
- ↑ Afghanistan: and the troubled future of unconventional warfare [online]. Dostupné online.
- ↑ Opium Harvest at Record Level in Afghanistan [online]. Dostupné online.
- ↑ Afghanistan opium at record high [online]. Dostupné online.
- ↑ Afghanistan could return to being a ‘failed State’ [online]. Dostupné online.
- ↑ Chaos v Afghánistánu roste. Američané téměř dokončili stahování vojsk, novou šanci cítí Tálibán i Rusové | Svět. Lidovky.cz [online]. 2021-07-09 [cit. 2021-08-16]. Dostupné online.
- ↑ Osama bin Laden Wealthy Saudi exile is a terrorist mastermind [online]. Dostupné online.
- ↑ EICHLER, Jan. Legální a nelegální války v dnešní době. Vojenské rozhledy. Roč. 2012, čís. 3, s. 16–47. [ISSN Dostupné online].
- ↑ SMITH, Ben; THORP, Arabella. The legal basis for the invasion of Afghanistan [online]. [cit. 2020-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Bush: Ať Bůh dál žehná Americe [online]. iDnes.cz [cit. 2020-12-27]. Dostupné online.
- ↑ Bush rejects Taliban offer to hand Bin Laden over, The Guardian
- ↑ a b Osmnáct let války v Afghánistánu [online]. Hospodářské noviny, 2020-03-23 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ AGREEMENT ON PROVISIONAL ARRANGEMENTS IN AFGHANISTAN PENDING THE RE-ESTABLISHMENT OF PERMANENT GOVERNMENT INSTITUTIONS [online]. Rada bezpečnosti OSN [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ DANĚK, Pavel. Ozbrojené konflikty po konci studené války v Afghánistánu, Pákistánu, Indii, Nepálu, Bangladéši a na Srí Lance [online]. Brno: Masarykova univerzita - Fakulta sociálních studií [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ KAPILA, Dr Subhash. United States' 'Munich Moment': Doha Peace Dialogues With Afghan Taliban – Analysis [online]. Eurasia Review, 2021-08-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tálibán Afghánistán neovládne, tvrdil americký prezident Biden. Má krev na rukou, viní ho kritici. Novinky.cz [online]. Borgis, 17. srpna 2021. Dostupné online.
- ↑ Americké rozvědky měly Bidena varovat před rychlým kolapsem afghánské armády. Lidovky.cz [online]. 18. srpna 2021. Dostupné online.
- ↑ Kábulské letiště svírá zoufalství, důkladný Tálibán ztěžuje evakuace. iDNES.cz [online]. 20. srpna 2021. Dostupné online.
- ↑ Evropská unie jedná s Tálibánem. Novinky.cz [online]. Borgis, 21. srpna 2021. Dostupné online.
- ↑ Biden: Stojím si za stáhnutím vojsk. Afghánská armáda se zbaběle vzdala. Novinky.cz [online]. Borgis, 16. srpna 2021. Dostupné online.
- ↑ Joe Biden je kvůli Afghánistánu pod palbou kritiky. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 16. srpna 2021. Dostupné online.
- ↑ Z Afghánistánu se stáhli poslední američtí vojáci [online]. Seznam.cz [cit. 2021-08-31]. Dostupné online.
- ↑ The Afghan War, By The Numbers. BuzzFeed News [online]. [cit. 2021-08-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Afghánistán v sevření Talibanu, ČT24.cz, 12. 8. 2021
- ↑ EXCLUSIVE – Afghan girl's burns show horror of chemical strike. Reuters India. 8. května 2009. Dostupné online [cit. 2 December 2009].
- ↑ CHIVERS, C. J. Pinned Down, a Sprint to Escape Taliban Zone. New York Times. 19. dubna 2009. Dostupné online.
- ↑ Murder in Afghanistan: SPIEGEL TV's 'Kill Team' Documentary. www.spiegel.de. Spiegel Online, January 4, 2011. Dostupné online.
- ↑ HERSH, Seymour M. The 'Kill Team' Photographs. The New Yorker. March 22, 2011. Dostupné online.
- ↑ 42 mrtvých. Pořád nevím, proč Američané na naší nemocnici zaútočili, říká Maďar. Lidovky. 3. října 2016.
- ↑ a b http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1770874-americka-armada-za-utok-na-nemocnici-lekaru-bez-hranic-potresta-16-vojaku
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1597515-obama-se-omluvil-za-bombardovani-nemocnice-v-kunduzu
- ↑ "Obama-led drone strikes kill innocents 90% of the time: report". The Washington Times. 15. října 2015.
- ↑ Obama válečným zločincem? Kvůli zabíjení civilistů drony. TÝDEN.cz [online]. 2013-10-22 [cit. 2024-05-23]. Dostupné online.
- ↑ Amnesty: Amerika páchá skrze drony válečné zločiny. Aktuálně.cz [online]. 2013-10-22 [cit. 2024-05-23]. Dostupné online.
- ↑ Afghanistan Papers: USA lžou o válce v Afghánistánu, ukazuje přes 2000 stran odtajněných dokumentů. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 10. prosince 2019. Dostupné online.
- ↑ Nejdelší americká válka stála bilion dolarů, provázejí ji lži. Novinky.cz [online]. Borgis, 11. prosince 2020. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu americká válka v Afghánistánu na Wikimedia Commons
- Válka v Afghánistánu (2001–2021)
- Konflikt v Afghánistánu
- Afghánistán v roce 2001
- Dějiny Afghánistánu 21. století
- Afghánsko-pákistánské vztahy
- Afghánsko-americké vztahy
- Al-Káida
- Invaze do Afghánistánu
- Tálibán
- Války Afghánistánu
- Války Albánie
- Války Arménie
- Války Austrálie
- Války Rakouska
- Války Ázerbájdžánu
- Války Bahrajnu
- Války Belgie
- Války Bosny a Hercegoviny
- Války Bulharska
- Války Kanady
- Války Chorvatska
- Války Dánska
- Války Salvadoru
- Války Estonska
- Války Finska
- Války Francie
- Války Gruzie
- Války Německa
- Války Řecka
- Války Maďarska
- Války Irska
- Války Itálie
- Války Jordánska
- Války Lotyšska
- Války Litvy
- Války Lucemburska
- Války Mongolska
- Války Černé Hory
- Války NATO
- Války Nového Zélandu
- Války Norska
- Války Pákistánu
- Války Polska
- Války Portugalska
- Války Rumunska
- Války Slovenska
- Války Slovinska
- Války Španělska
- Války Švédska
- Války Švýcarska
- Války Česka
- Války Nizozemska
- Války Spojených arabských emirátů
- Války Spojeného království
- Války USA
- Války Turecka
- Války Ukrajiny
- Války 21. století
- Válka proti terorismu
- Partyzánské války
- Invaze