Klokočovité
 Klokočovité | |
|---|---|
 Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | Crossosomatales |
| Čeleď | klokočovité (Staphyleaceae) Martynov, 1820 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klokočovité (Staphyleaceae) je nevelká čeleď vyšších dvouděložných rostlin řazená dnes do řádu Crossosomatales. Jsou to dřeviny se vstřícnými složenými listy a pětičetnými květy. Čeleď zahrnuje asi 45 druhů ve 2 až 4 rodech. V Evropě roste pouze klokoč zpeřený, některé další druhy klokočů se zřídka vysazují jako okrasné dřeviny.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Klokočovité jsou stromy a keře se vstřícnými složenými listy. Listy jsou nejčastěji lichozpeřené, řidčeji trojčetné. Čepel listů je na okraji pilovitá, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou pravidelné, pětičetné. Kališní i korunní lístky jsou volné nebo do různé míry srostlé. Tyčinek je 5. Semeník je svrchní, srostlý nejčastěji ze 2 až 3 plodolistů. Plodem je tenkostěnná tobolka připomínající měchýřek.[1][2]
-
Květenství klokoče zpeřeného (Staphylea pinnata) -
Detail květů klokoče Staphylea bolanderi -
Otevřená tobolka klokoče zpeřeného (Staphylea pinnata) -
Plody klokoče trojlistého (Staphylea trifolia)
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Čeleď zahrnuje 45 druhů ve 2 až 4 rodech v závislosti na taxonomickém pojetí. Je rozšířena především v severním mírném pásu, v některých oblastech však přesahuje i do tropů. Roste v Evropě, Asii od Himálaje a Číny po Japonsko a jihovýchodní Asii, v Severní Americe, v Karibiku a v horách Střední a Jižní Ameriky.[3] V evropské květeně jsou klokočovité zastoupeny jediným druhem, kterým je klokoč zpeřený (Staphylea pinnata).[4]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Čeleď klokočovité byla v klasických systémech řazena jako jedna z bazálních čeledí do řádu mýdelníkotvaré (Sapindales). Za znaky shodné s mýdelníkovitými (Sapindaceae) byly považovány zejména pětičetný kalich a koruna, nektáriový disk v květech, zpeřené listy a měchýřkovité plody. Molekulární analýzou rbcL však bylo prokázáno, že zde není přímá vazba a naopak byla zjištěna příbuznost s čeledí Crossosomataceae.[5]
Pojetí čeledi prošlo několika změnami a její rodové rozčlenění není dosud zcela vyřešeno. Rody Huertea a Tapiscia byly s nástupem molekulárního systému přeřazeny do čeledi Tapisciaceae v rámci řádu Huerteales. V klasickém pojetí zahrnovala čeleď Staphyleaceae 3 rody: Staphylea, Turpinia a Euscaphis. Později byl na základě výsledků molekulárních studií rod Euscaphis a americké druhy rodu Turpinia vřazen do široce pojatého rodu Staphylea, zatímco druhy Turpinia ze Sterého světa byly vyčleněny do rodu Dalrympelea. Podrobnější molekulární studie, vydaná v roce 2017, toto rozdělení zpochybňuje. Druhy čeledi Staphyleaceae jsou v ní uspořádány do celkem 5 kladů: 1. americké druhy Turpinia, druhy Turpinia ze Starého světa, druhy Staphylea výhradně ze Starého světa, druhy Staphylea z Ameriky a část asijských druhů tohoto rodu a Euscaphis. Taxonomická revize celé čeledi nebyla dosud vydána.[6]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]Význam
[editovat | editovat zdroj]Některé druhy klokoče (Staphylea) jsou občas pěstovány jako okrasné dřeviny. Ze semen našeho domácího klokoče zpeřeného se dříve dělaly růžence.
Přehled rodů
[editovat | editovat zdroj]Dalrympelea, Euscaphis, Staphylea, Turpinia[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Flora of China: Staphylea [online]. Dostupné online.
- ↑ WATSON, L.; DALLWITZ, M.J. The Families of Flowering Plants: Staphyleaceae [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-19.
- ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
- ↑ HARRIS, A.J. et al. A molecular phylogeny of Staphyleaceae: Implications for generic delimitation and classical biogeographic disjunctions in the family. Journal of Systematics and Evolution. MArch 2017, čís. 55(2).
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016 [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu klokočovité na Wikimedia Commons 
Taxon Staphyleaceae ve Wikidruzích
