Přeskočit na obsah

Senát Spojených států amerických

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Senát USA)
Senát Spojených států amerických
United States Senate
118. volební období
Znak
Znak Senátu
Vlajka Senátu
Vlajka Senátu
Základní informace
Typhorní komora
SídloKapitol USA
Washington, D.C.
Spojené státy americké
Vedení
Předsedkyně SenátuKamala Harrisová (D)
od 20. ledna 2021
Předsedkyně pro temporePatty Murrayová (D)
od 3. ledna 2023
Vůdce většinyCharles Schumer (D)
od 20. ledna 2021
Vůdce menšinyMitch McConnell (R)
od 20. ledna 2021
Složení

Počet členů100 členů[p. 1]
Většina (51)
     Většina (51)
Menšina (48)
     Republikáni (49)
Volby
Volební systémvětšinový
Předchozí volby8. listopadu 2022
Příští volby5. listopadu 2024
Jednací sál

Oficiální web
senate.gov
Dolní komora
Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických

Senát Spojených států amerických (anglicky United States Senate[1]) je horní komora dvoukomorového Kongresu Spojených států. Dolní komorou je Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických, nicméně Ústava Spojených států amerických označení horní a dolní komora nepoužívá a podle ní je postavení obou komor rovnocenné.

Místem schůzí Senátu je severní křídlo Kapitolu.

Existence senátu je zakotvena v Ústavě od roku 1787, jeho hlavním úkolem mělo být vyvažovat postavení států bez ohledu na jejich velikost. První zasedání celého Kongresu bylo svoláno 4. března 1789 do newyorské Federal Hall, senátoři se 6. dubna téhož roku dohodli na kvóru a zvolili si svého vrátného, sekretáře a kaplana. Horní komoru tehdy tvořilo 26 zástupců jednotlivých států, dělili se na příznivce a odpůrce vlády prezidenta Washingtona, což předznamenalo pozdější vznik Demokraticko-republikánské a Federalistické strany.[2] Prvním předsedou ex officio se stal John Adams, prvním předsedou pro tempore John Langdon. Od roku 1790 zasedal ve Filadelfii, v roce 1800 již natrvalo přesídlil do budovy Kapitolu. Členy Senátu nominovaly jednotlivé státy, až od roku 1913 byl prosazen sedmnáctý dodatek Ústavy, který umožnil jejich přímou volbu.[3]

Složení Senátu

[editovat | editovat zdroj]
Rozdělení států do volebních skupin.      Skupina 1 a 2      Skupina 1 a 3      Skupina 2 a 3
Rozdělení států do volebních skupin.
     Skupina 1 a 2
     Skupina 1 a 3
     Skupina 2 a 3
Obsazení uprázdněných senátních mandátů      Senátor jmenován guvernérem do konání celostátních voleb      Senátor ze stejné strany jako jeho předchůdce jmenován guvernérem do konání celostátních voleb      Senátor jmenován guvernérem do konání doplňovacích voleb      Pouze na základě doplňovacích voleb
Obsazení uprázdněných senátních mandátů
     Senátor jmenován guvernérem do konání celostátních voleb
     Senátor ze stejné strany jako jeho předchůdce jmenován guvernérem do konání celostátních voleb
     Senátor jmenován guvernérem do konání doplňovacích voleb
     Pouze na základě doplňovacích voleb

V Senátu má každý ze států Unie dva zástupce, což zaručuje vzájemnou rovnost na základě tzv. Connecticutského kompromisu (zatímco počet členů Sněmovny reprezentantů je úměrný počtu obyvatel státu). Senátoři jsou voleni na pevně dané šestileté období. Senátorem může být pouze osoba, která dosáhla věku třiceti let, je devět let občanem Spojených států a je obyvatelem státu, v němž bude volena.[4] Původně senátory volily parlamenty jednotlivých států,[p. 3], ale přijetím XVII. dodatku Ústavy z roku 1913 byla zavedena přímá volba občany daného státu.[5] Každý senátní mandát patří do jedné ze tří přibližně stejně velkých skupin, mandáty za jeden stát jsou vždy součástí různých skupin. Každý sudý rok se volí jedna skupina (třetina senátorů).[4]

Senátoři (z jednoho státu nebo při jiném vzájemném porovnávání) se tradičně rozlišují na starší (senior) a mladší (junior) podle délky, kterou už v Senátu strávili.

Základní roční plat senátora činí 174 000 dolarů, předseda pro tempore a hlavní představitelé zastoupených stran si přijdou až na 193 400 dolarů.[6]

Uprázdněné mandáty

[editovat | editovat zdroj]

Sedmnáctý dodatek ústavy, kromě přímé volby senátorů, ukládá výkonné moci jednotlivých států resp. guvervérům těchto států vyhlásit doplňovací volby (angl. special election) pokud dojde k uprázdnění senátorského mandátu (např. z důvodu rezignace nebo úmrtí senátora). Senátor zvolený v doplňovacích volbách se ujme úřadu co nejdříve a to do konce volebního období senátora, kterého nahrazuje. Stejný dodatek dále umožňuje parlamentům jednotlivých států dát guvernérům pravomoc na uvolněný post dočasně jmenovat senátora do uskutečnění doplňovacích (nebo řádných) voleb.[5]

Složení v lednu 2023

[editovat | editovat zdroj]

V Senátu je 49 zástupců Republikánské strany, 48 Demokratické strany a tři nezávislí, kteří budou spolupracovat s Demokratickou stranou. Rozhodující hlas v případě shody patří viceprezidentce Kamale Harrisové. Demokraté budou kontrolovat komise Senátu. Demokratická strana přišla v listopadových volbách o většinu ve Sněmovně reprezentantů, prezident Joe Biden z téže strany přislíbil konstruktivní spolupráci na chodu vlády s Republikány.[7]

Předseda Senátu a jeho funkce

[editovat | editovat zdroj]

Předsedou Senátu ex officio je viceprezident Spojených států amerických, který může hlasovat jen v případě rovnosti hlasů. Po 2. světové válce viceprezident předsedá jen málokdy a účastní se pouze při ceremoniálních příležitostech (jako skládání slibu nových senátorů nebo společné schůze obou komor), případně v situaci, kde se očekává potřeba rozhodnout patové hlasování.[4]

Pokud není přítomen viceprezident, zasedání pléna vede předseda pro tempore (President pro tempore, z latiny „toho času“[8]). Na základě tradice je za předsedu volen nejdéle sloužící senátor většinové strany. Ani on však obvykle nepředsedá sám, ale deleguje to na mladší senátory své strany, obvykle po hodinových blocích. Často jsou předsedáním pověřováni nejnověji zvolení senátoři, aby se seznámili s pravidly a procedurami.

Pravomoci Senátu

[editovat | editovat zdroj]

V legislativním procesu při schvalování zákonů jsou obě komory rovnocenné. Proto se nehovoří o klasickém dělení na „dolní“ a „horní“ komoru zastupitelského orgánu. Zákon lze navrhnout v každé z nich, a také jeho přijetí a projednání musí být uskutečněno v obou komorách. Prezidentské veto musí být přehlasováno dvoutřetinovou většinou v obou komorách.[9]

Senátu byly dány další pravomoci, kterými může „brzdit a vyvažovat“ moc výkonnou. Například prezident Spojených států amerických nemůže bez prodiskutování nebo souhlasu Senátu ratifikovat mezinárodní smlouvy nebo jmenovat některé členy své administrativy (členy vlády i vedoucí federálních úřadů), jakožto například velvyslance, členy federálních soudů (včetně Nejvyššího soudu Spojených států), a členy rady Federálního rezervního systému.[10]

  1. Viceprezident jako předseda Senátu může hlasovat jen při rovnosti hlasů senátorů.
  2. Nezávislí demokraté ve 118. volebním období k roku 2024: Angus King, Bernie Sanders, Joe Manchin a Kyrsten Sinemová.
  3. Některé státy již předtím postupně přešly na všelidové volby, např. Oregon.
  1. U.S. Senate: Origins and Foundations [online]. United States Senate [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Politické strany v Senátu
  3. Historie Senátu USA
  4. a b c Ústava Spojených států amerických č. ze dne 17. září 1787, ČLÁNEK I. Oddíl 3. [cit. 16. srpna 2024]. Dostupné online.
  5. a b Dodatek č. 17. ze dne 8. dubna 1913, Ústavy Spojených států amerických. [cit. 16. srpna 2024]. Dostupné online.
  6. Vývoj platů senátorů od roku 1789
  7. McConnell celebrates milestone as Senate Dems retain power. AP News [online]. 2023-01-04. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Latinský překlad výrazu „pro tempore“
  9. Ústava Spojených států amerických č. ze dne 17. září 1787, ČLÁNEK II. Oddíl 7. [cit. 16. srpna 2024]. Dostupné online.
  10. Ústava Spojených států amerických č. ze dne 17. září 1787, ČLÁNEK II. Oddíl 2. [cit. 16. srpna 2024]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]