Povrch Merkuru
Povrch Merkuru se velmi podobá povrchu pozemského Měsíce, jak ukázaly první detailnější snímky planety Merkur pořízené americkou sondou Mariner 10.[1] Povrch je pokryt především obrovským množstvím kráterů, vzniklých srážkou s meteority a planetkami nejrůznějších velikostí (tzv. impaktní krátery). Jediný rozdíl mezi Měsícem a Merkurem je v tom, že na Merkuru neexistují objekty podobné tzv. měsíčním mořím, čili velké výlevy bazaltů v obřích pánvích, vzniklých po dopadech velkých těles. Mimo jiné se zde nacházejí rozsáhlé lávové výlevy a pravděpodobně i sinuous rilles,[2] útvary připomínající říční koryta, která jsou spojena s impakty menších těles.
Nejvýraznějším povrchovým útvarem Merkuru je přes 1400 km se táhnoucí prohlubeň Caloris Basin, která je často považována za největší kráter ve sluneční soustavě.[3]
Planeta byla navštívena zatím pouze sondami Mariner 10 v 70. letech a v prvním desetiletí 21. století sondou MESSENGER. Mariner 10 prolétl kolem planety celkem třikrát, načež odeslal na Zemi přes 2700 snímků, které pokryly povrch pouze z 45 %. Povrch planety je k roku 2009 zmapován tedy pouze z menší části.[4] Snímky ukázaly svět podobný Měsíci s velice starou kůrou pokrytou značným množstvím impaktních kráterů od velikosti několika stovek metrů až 1300 kilometrů.[4] U Merkuru nebyl identifikován žádný geologický proces, který by mohl omlazovat kráter jako např. desková tektonika na Zemi či lávové výlevy na povrchu Měsíce a tak se zde nachází mnoho kráterů v různém stupni eroze.[4] Na povrchu se nachází i hory, které jeví značné známky rozrušení impakty jiných těles. Horstva jsou menšinovým činitelem, většinu povrchu nejspíše zabírají lávové planiny dvojího typu: mezikráterové planiny a hladké planiny.[4] Rozdíl mezi nimi je v četnosti kráterů, které se na nich nacházejí. Předpokládá se, že hladké planiny jsou mladšího stáří.[4]
Oproti povrchu Měsíce či Marsu chyběly doklady sopečné aktivity na povrchu planety[4] až do roku 2008, kdy sonda MESSENGER objevila sopky na povrchu.[1] Předpokládá se, že během kontrakce obvodu Merkuru se mohla planeta zmenšit až o 0,1 %, což se projevilo masivním zvrásněním kůry a jejím popraskáním.[4] Vznikly tak útesové zlomy vysoké několik kilometrů a dlouhé až stovky kilometrů.[1] Od roku 2008 se pak povedlo na povrchu Merkuru identifikovat jak projevy efuzivního vulkanismu v podobě lávových proudů, tak i projevy explozivního vulkanismu v podobě uloženin pyroklastického materiálu.[5] Odhaduje se, že efuzivní vulkanismus byl aktivní převážně před ~4,1 až 3,55 miliardami let, kdežto explozivní se odehrával od 3,9 až 1 miliardami let.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c CALVIN J., Hamilton. Solarviews.com - Mercury [online]. Solarviews.com [cit. 2009-01-22]. Dostupné v archivu. (anglicky)
- ↑ KERESZTURI, A. DATABASE OF LUNAR-LIKE RILLES ON MERCURY. [online]. Department of Physical Geography, Eötvös Loránd University [cit. 2009-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-06. (anglicky)
- ↑ Čeman, strana 112.
- ↑ a b c d e f g Povrch Merkuru [online]. Astronomia [cit. 2009-01-15]. Dostupné online.
- ↑ a b THOMAS, Rebecca J.; ROTHERY, David A.; CONWAY, Susan J.; ANAND, Mahesh. Long-lived explosive volcanism on Mercury. Geophysical Research Letters. 16 September 2014, s. 6084–6092. DOI 10.1002/2014GL061224.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Povrch Merkuru na Wikimedia Commons
