Pekka Haavisto
| Pekka Olavi Haavisto | |
|---|---|
 | |
| Ministr zahraničních věcí Finska | |
| Ve funkci: 6. června 2019 – 20. června 2023 | |
| Předseda vlády | Antti Rinne Sanna Marinová |
| Předchůdce | Timo Soini |
| Nástupce | Elina Valtonen |
| Ministr životního prostředí | |
| Ve funkci: 13. dubna 1995 – 14. dubna 1999 | |
| Předseda vlády | Paavo Lipponen |
| Předchůdce | Sirpa Pietikäinen |
| Nástupce | Satu Hassi |
| Předseda Zeleného svazu | |
| Ve funkci: 3. listopadu 2018 – 15. června 2019 | |
| Předchůdce | Touko Aalto |
| Nástupce | Tuija Brax |
| Ve funkci: 1993 – 1995 | |
| Předchůdce | Pekka Sauri |
| Nástupce | Maria Ohisalová |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Zelený svaz |
| Rodné jméno | Pekka Olavi Haavisto |
| Narození | 23. března 1958 (66 let) Helsinky, Finsko |
| Choť | Antonio Flores (od 2002) |
| Partner(ka) | Nexar Antonio Flores |
| Alma mater | Helsinská univerzita |
| Ocenění | komandér Řádu bílé růže (1998) Medal for Military Merits (2008) rytíř Řádu čestné legie (2018) National Medal of Ghazi Muhammad Akbar Khan (2021)  Q130628257 (2021)… více na Wikidatech |
| Webová stránka | www.pekkahaavisto.net |
| Commons | Pekka Haavisto |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pekka Olavi Haavisto (* 23. března 1958, Helsinky) je finský politik Zeleného svazu.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Havisto byl členem finského parlamentu v letech 1987–1995 a během let 1993–1995 byl předsedou Zeleného svazu. V první vládě Paava Lipponena (1995–1999) se stal ministrem životního prostředí a zároveň byl prvním evropským ministrem ze strany zelených, který měl ministerstvo životního prostředí na starosti.[1] V letech 1999–2005 pracoval pro OSN a vedl program OSN pro životní prostředí. V roce 2007 se vrátil zpět do finského parlamentu.
V roce 2012 se zúčastnil finských prezidentských voleb. V prvním kole získal 18,8 % hlasů,[2] a postoupil tak spolu se Saulim Niinistem do druhého kola, kde prohrál s 37,4 % hlasů.[3]
Dne 3. listopadu 2018 byl zvolen předsedou Zeleného svazu po odstoupení Touka Aalta trpícího depresí.
V roce 2024 se ucházel o úřad finského prezidenta. V prvním i druhém kole voleb skončil druhý, prezidentem byl zvolen bývalý premiér Alexander Stubb.[4]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Pekka Haavisto maturoval v Munkkivuori na škole, jejímž ředitelem byl jeho otec[5], a kde učila i jeho matka. Po necelém roce studií politologie na Helsinské univerzitě školu opustil.[6] Od roku 2002 žije v registrovaném partnerství s Antoniem Floresem, který pochází z Ekvádoru.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b haavisto2012.fi [online]. [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
- ↑ Archivovaná kopie. www.vaalikone.fi [online]. [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-27.
- ↑ Archivovaná kopie. www.vaalikone.fi [online]. [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-07.
- ↑ ČT24. Soupeřit lze i gentlemansky, ukázaly finské prezidentské volby. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-02-15]. Dostupné online.
- ↑ Salminen, Jari ja Yksityiskoulujen Liitto [cit. 2012-02-05]. Dostupné online.
- ↑ Kuka Pekka Haavisto? [online]. [cit. 2012-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-18.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pekka Haavisto na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
