Nikola II. Petrović-Njegoš

Černohorská královská rodina
	Petrovićové-Njegošové
	JKV Korunní princ Nikola JKV Dědičný princ Boris ; JKV Dědičná princezna Véronique JV Princezna Miléna; JV Princezna Antonia; ; JKV Princezna Altinaï ; JV Princ Anton JV Princ Nikolas; ;
	z • d • e

Nikola II. Černohorský
	korunní princ černohorský; velkovévoda Grahovský a Zetský
Úplné jméno	Nikola II. Michael František Petrović-Njegoš Černohorský
Tituly	Jeho královská výsost korunní princ;Velkovévoda Grahovský a zetský; viz níže
Narození	7. červenec 1944 (80 let); Saint-Nicolas-du-Pélem
Předchůdce	Michael Petrović-Njegoš
Manželka	Francine Navarro
Potomci	princezna Altinaï;; dědičný princ Boris
Dynastie	Petrović-Njegoš
Otec	Michael Petrović-Njegoš
Matka	Geneviève Prigent
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Královský monogram korunního prince Nikoly II.

Nikola II. Petrović-Njegoš, uváděn také s rodným jménem Nikolas (černoh. cyrilicí: Никола II Петровић-Његош; narozen 7. července 1944) je od roku 1986 korunním princem černohorským – pretendentem trůnu Černé Hory – a hlavou dynastie Petrovićů-Njegošů žijícím ve francouzském exilu.

Život

Mládí a studia

Nikola II., rodným jménem Nikolas Michael František Petrović-Njegoš, se narodil 7. července 1944 v Saint-Nicolas-du-Pélem ve Francii jako jediný potomek korunního prince Michaela Petroviće-Njegoše a korunní princezny Geneviève Prigent. Je pravnukem posledního černohorského panovníka, knížete a krále Nikoly I. Petroviće-Njegoše. Vyrůstal nejprve v Saint-Nicolas, po rozvodu svých rodičů v Paříži s matkou a chůvou.

Mladý princ byl nejprve vzděláván soukromými pařížskými učiteli, v roce 1964 byl přijat na proslulou vyšší uměleckou školu École nationale supérieure des Beaux-Arts (ÉNSBA) v centru Paříže. V letech 1965 – 1967 navštěvoval kurzy v několika předních umělecko-architektonických ateliérech a kancelářích. Mezi lety 1967 – 1971 se jako architekt prosadil svou účastí v mnoha projektech, včetně Střediska zimních sportů v Avoriaz, a se svým přítelem Shamaï Haberem působil jako hostující na celkem sedmi vědeckých fakultách ve Francii.

V roce 1971 získal diplom z architektury a doktorát ÉNSBA. Od roku 1971 je čestným členem prestižního francouzského spolku architektů Société Française des Architectes.

Vztahy s Černou Horou

Korunní princ Nikola II. byl aktivním účastníkem kampaně za obnovení nezávislosti Černé Hory, předcházející referendu o jejím vystoupení z prozatímního státního společenství Srbsko a Černá Hora.

Korunní princ se hlásí k dědictví Černohorského království a několikrát také učinil veřejné prohlášení, že je ochoten nastoupit na trůn svých předků, pokud by obnovení monarchie bylo přáním Černohorců. V Černé Hoře byla otázka obnovení monarchie a podpory královské rodiny vždy mnoha občany vnímána jako téma k velice vážným úvahám.

V červenci 2010 dostal Nikola II. nabídku od Úřadu vlády Černé Hory, zahrnující pravidelnou roční rentu ze státní pokladny (ve stejné výši jako je plat prezidenta republiky) a návrat královských rezidencí v Cetinje, Podgorice a Njeguši, zabavených po anexi Černé Hory Srbskem v roce 1917 a následném zrušení monarchie o rok později. Korunní princ nabídku odmítl z důvodů, že podmínky majetkového vyrovnání nebyly spravedlivě sestaveny. Navíc se – a to oprávněně – domníval, že přistoupení k této dohodě by mělo za následek značné omezení členů černohorské královské rodiny volně se vyjadřovat o politické situaci v Černé Hoře. Jako nesouhlas s nevstřícným rozhodnutím vlády Nikola II. s rodinou odmítl účast na oslavách stého výročí vyhlášení království 28. srpna 2010. Toto důležité jubileum oslavil v Paříži v kruhu svých nejbližších.

Situace se ale změnila 15. dubna 2011, kdy vláda Černé Hory informovala královskou rodinu o novém návrhu zákona rehabilitujícího královskou rodinu s vytvořením nadace pro dynastii Petrovićů-Njegošů v čele s hlavou dynastie. Zákon sděloval postupné navrácení zkonfiskovaného královského majetku mezi lety 1917 – 1918, kulturní, humanitární a rozvojovou podporu, či zajištění černohorského státního občanství všem členům královské rodiny. Nový návrh vlády Nikola II. přijal a v současnosti probíhají procesy jeho schvalování.

Dynastické výsady

Korunní princ Nikola II. má jako hlava dynastie právo udělovat nejvyšší černohorské státní vyznamenání z dob monarchie, kterým je Řád knížete Danila I. a další královská vyznamenání – Řád Petrovićů-Njegošů a Řád svatého Petra Cetinjského.

K významným osobnostem, kterým Nikola II. udělil dynastické řády Černé Hory, patří např.:

Mikuláš Romanov, kníže ruský
Viktor Emanuel Savojský, pretendent trůnu italského
Filip Vujanović, černohorský prezident
Světlana Tobea Vujanovićová, černohorská první dáma
Henri Orleánský, pretendent trůnu francouzského
Albert II., kníže monacký
Nikola Tesla, americký fyzik srbského původu, vynálezce a konstruktér elektrických strojů a přístrojů
Dmitrij Romanov, kníže ruský

… a mnoho dalších, vč. členů černohorské královské rodiny.

Po přijetí návrhu zákona z dubna 2011 má korunní princ společně s rodinou v Černé Hoře k dispozici několik budov a pozemků, např. celý Modrý palác v Cetinje, původní rezidenci korunního prince Danila Alexandra Petroviće-Njegoše, dále rodný dům knížete a krále Nikoly I. v Njeguši spolu s přilehlými staveními, zahradami a ostatními lučními i lesními pozemky, horní patro původního zimního královského paláce v Podgorice společně s dvoupatrovým bytem v centru města a dále vilu ve vesnici Mala Gorana patřící původně princezně Anně Petrović-Njegoš, dceři krále Nikoly I..

Zákon dále umožňuje Nikolovi II. vystupovat co by člen vlády a vykonávat funkci zvláštního státního zástupce v nepolitických záležitostech. První takovou záležitostí bylo zastupování černohorského předsedy vlády Igora Lukšićem korunním princem Nikolou II. na pohřbu Otty Habsburského, bývalého rakousko-uherského korunního prince.

Rodinný život

V roce 1976 se Nikola II. v Trébeurdenu v departamentu Côtes-du-Nord oženil s francouzskou módní návrhářkou Francine Navarro, která po svatbě získala titul její královské výsosti a stala se černohorskou korunní princeznu. Svatebního obřadu se zúčastnili pouze rodinní příslušníci a nejbližší přátelé a pár zahraničních hostů – např. srbský korunní princ Alexandr Karađorđević s manželkou Marii da Glória Orleánsko-Braganzskou a prezident Francie Valéry Giscard d'Estaing s první dámou Anne-Aymone. Korunní princezna zemřela 6. srpna 2008 v Paříži. Smrt manželky byla pro Nikolu II. hlubokou citovou ztrátou.

Korunní pár má dvě děti:

Altinaï Esmée (* 27. října 1977) ∞ Anton Martynov (1 syn)
Boris Élliot (* 21. ledna 1980), dědičný princ ∞ hraběnka Véronique Haillot Canas da Silva (2 dcery)

Královská standarta

Korunní princ Nikola si ponechal královskou standartu po svém pradědovi Nikolovi I. – bíle orámovanou červenou vlajku se stříbrným korunovaným dvojhlavým orlem držící v levé noze královské žezlo a v pravé královské jablko. Na hrudi orla je erb s iniciály HII (Николa II – Nikola II.) Pod orlem je vyobrazen královský lev.

Diplomatické vztahy

Korunní princ Nikola II. je váženou osobností nejen ve Francii. Velice známý je jeho blízký vztah k černohorskému prezidentovi Filipu Vujanovićovi a první dámě Světlaně Tobeji. Kontakt udržuje také s bývalým francouzským prezidentem d'Estaingem, srbským korunním princem Alexandrem II., britskou královnou Alžbětou II., monackým knížetem Albertem II. a dále členy královských rodin Dánska, Norska a Francie. V červenci 2006 navštívila královská rodina českého prezidenta Václava Klause v Praze a o rok později podnikl Nikola II. s Francine Navarro státní návštěvu do Vietnamu.

Vyznamenání

Černohorská vyznamenání

Zahraniční vyznamenání

Tituly

Plný oficiální titul Nikoly II. zní

Jeho královská výsost Nikola II. Michael František Petrović-Njegoš, korunní princ černohorský, velkovévoda Grahovský a Zetský a hrabě Petrović-Njegošský.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikola II. Petrović-Njegoš na Wikimedia Commons

Njegoskij.org^{[nedostupný zdroj]} Oficiální stránky černohorské královské rodiny