Michael Novak

Michael Novak
Michael Novak
Narození	9. září 1933; Johnstown ; Spojené státy americké
Úmrtí	17. února 2017 (ve věku 83 let); Washington, D.C. ; Spojené státy americké
Příčina úmrtí	rakovina
Alma mater	Harvardova univerzita; Stonehill College; Papežská univerzita Gregoriana
Povolání	spisovatel, diplomat, filozof, novinář a politolog
Zaměstnavatel	Americká katolická univerzita
Ocenění	Cena Francise Boyera (1999); Řád Tomáše Garrigua Masaryka 3. třídy (2000); Templetonova cena; Řád za zásluhy Polské republiky komandérský kříž s hvězdou
Politická strana	Demokratická strana
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Karen Laub-Novak
Web	michaelnovak.net
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Novak (9. září 1933, Johnstown, Pensylvánie, USA – 17. února 2017, Washington, D.C., USA^[1]) byl americký katolický filozof slovenského původu, novinář, spisovatel a diplomat. Byl autorem více než 25 knih, v nichž se zabýval filozofickými a teologickými, ale i ekonomickými tématy. Jeho nejznámějším dílem je kniha Duch demokratického kapitalismu (The Spirit of Democratic Capitalism) z roku 1982.

V letech 1981–1982 Novak pracoval jako americký diplomatický zástupce v Radě pro lidská práva OSN. Čtyři roky poté pak vedl americkou delegaci při jednání KBSE. V roce 1994 obdržel Templetonovu cenu. Byl ženatý, měl tři děti a čtyři vnoučata.

Životopis

Jeho rodina měla zajímavý původ – ze strany otce byl potomkem slovenských přistěhovalců a matka byla již z „klasické“ slovensko-americké rodiny z oblasti východního pobřeží. Již ve velmi útlém věku jeho směřování bylo jasně přimočaré – vstoupil do Kongregace sv. Kříže a podstoupil kněžskou formaci nejdříve se studiem filosofie ve Stonehill College a následně pak v Římě, kde vystudoval teologii na Papežské gregoriánské univerzitě. Několik měsíců po jeho kněžském svěcení v roce 1960 u něj ale došlo k zásadnímu zlomu, kněžskou službu opustil, a o několik let později byl i laicizován.

Po opuštění kněžského stavu vystudoval obor dějiny a filosofie náboženství na Harvardově univerzitě a od počátku šedesátých let se živil jako žurnalista. Stal se dopisovatelem časopisů Commonweal a National Catholic Reporter a pak následně pracoval jako zahraniční dopisovatel magazínu Time informující z Říma o průběhu jednání druhého vatikánského koncilu. Později pak pracoval převážně jako editor pro periodika Commonweal a Christian Century, dále pak jako náboženský editor v National Review a jako redaktor časopisu First Things a pak mnohem později i jako šéfredaktor Crisis Magazine.

Od druhé poloviny šedesátých let se začal aktivně zapojovat také do politického života. V roce 1968 pomáhal v kampaních Eugenovi McCarthymu a Robertu F. Kennedymu. Psal řeči demokratickému kandidátovi na viceprezidenta S. Shriverovi během neúspěšné kandidatury senátora George McGoverna na prezidenta Spojených států amerických. Byl zásadním odpůrcem války ve Vietnamu a to již od počátku americké intervence. Postupem času se tak odvrátil od levicové politiky demokratické strany a přešel ke smýšlení republikánů, které se zakládalo na myšlenkách neokonzervativní školy. Během Reganovy vlády zastával post velvyslance USA při Komisi pro lidská práva OSN a pracoval v představenstvu pro Mezinárodní vysílání, které mělo dohled nad vysíláním Rádia Svobodná Evropa a Radia Free Liberty. V roce 2003 – nedlouho před americkou invazi do Iráku – navíc dorazil do Vatikánu, kde jako diplomat obhajoval před vysoce postavenými vatikánskými kritiky (mezi nimi i tehdejší papež Jan Pavel II.) nutnost války v této zemi z důvodu sebeobrany demokracie před iráckým režimem Saddáma Husajna.^[2]

Vedle veškerých svých aktivit se však i nadále věnoval i akademické práci. Přednášel na Harvardově univerzitě, Stanfordu, Notre Dame a Ave Maria University. Na počátku sedmdesátých let se podílel na vytváření nového humanitního studijního programu v Rockeffelerově nadaci v New Yorku. Od roku 1978 po mnoho let byl členem think-tanku American Enterprise Institute. Zde také ve spolupráci s Williamem Barrodym vznikla jeho nejvýznamnější práce Duch demokratického kapitalismu (The Spirit of Democratic Capitalism), která byla nedlouho poté přeložena do mnoha světových jazyků a která naprosto ojedinělým způsobem nahlédla interdisciplinárně do oblasti teologie ve spojení s ekonomií. Mezi jeho velké přínosy patřil Seminář třetího milénia, kde zapojil do diskuze o katolickém sociálním učení jak studenty ze severní Ameriky, tak i východní Evropy.

Bibliografie

Duch demokratického kapitalismu (The Spirit of Democratic Capitalism) (1982). ISBN 0-8191-7823-3.

Ocenění

Za pokrok ve studiu náboženství se stal roku 1984 laureátem Templetonovy ceny.

Reference

↑ https://www.washingtonpost.com/national/religion/michael-novak-theologian-who-made-a-spiritual-case-for-capitalism-dies-at-83/2017/02/17/fa38989c-f212-11e6-8d72-263470bf0401_story.html
↑ Catholic thinker Michael Novak remembered with gratitude. Catholic News Agency [online]. CNA, 17.2.2017 [cit. 19.2.2017]. Dostupné online.

Literatura

KRÁL, M.: Novakov demokratický kapitalizmus s ľudskou tvárou, Levoča: MTM Levoča, 2019. ISBN 978-80-89736-95-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Michael Novak na Wikimedia Commons
Osoba Michael Novak ve Wikicitátech

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ttps://www.washingtonpost.com/national/religion/michael-novak-theologian-who-made-a-spiritual-case-for-capitalism-dies-at-83/2017/02/17/fa38989c-f212-11e6-8d72-263470bf0401_story.html

[2] Catholic thinker Michael Novak remembered with gratitude. Catholic News Agency [online]. CNA, 17.2.2017 [cit. 19.2.2017]. Dostupné online.

[1]

[2]

Držitelé Templetonovy ceny

1973–1990	Matka Tereza (1973) • Roger Schütz (1974) • Sarvepalli Rádhakrišnan (1975) • Léon-Joseph Suenens (1976) • Chiara Lubichová (1977) • Thomas Torrance (1978) • Nikkjó Niwano (1979) • Ralph Wendell Burhoe (1980) • Cicely Saundersová (1981) • Billy Graham (1982) • Alexandr Solženicyn (1983) • Michael Bourdeaux (1984) • Alister Hardy (1985) • James McCord (1986) • Stanley Jaki (1987) • Inamullah Khan (1988) • Carl Friedrich von Weizsäcker, George MacLeod (1989) • Baba Amte, L. Charles Birch (1990)

1991–2010	Immanuel Jakobovits (1991) • Han Kjong-džik (1992) • Charles Colson (1993) • Michael Novak (1994) • Paul Davies (1995) • Bill Bright (1996) • Pándurang Šástrí Áthavalé (1997) • Sigmund Sternberg (1998) • Ian Barbour (1999) • Freeman Dyson (2000) • Arthur Peacocke (2001) • John Polkinghorne (2002) • Holmes Rolston (2003) • George Ellis (2004) • Charles Hard Townes (2005) • John D. Barrow (2006) • Charles Taylor (2007) • Michał Heller (2008) • Bernard d'Espagnat (2009) • Francisco J. Ayala (2010)

2011–	Martin Rees (2011) • Tändzin Gjamccho (2012) • Desmond Tutu (2013) • Tomáš Halík (2014) • Jean Vanier (2015) • Jonathan Sacks (2016) • Alvin Plantinga (2017) • Abdalláh II. (2018) • Marcelo Gleiser (2019) • Francis Collins (2020) • Jane Goodallová (2021) • Frank Wilczek (2022) • Edna Adan Ismailová (2023) • Pumla Gobodo-Madikizela (2024)