Juno (mytologie)

Juno
Juno Sospita, kopie římské sochy z 2. století
Původ	římský
Význam	bohyně manželství, těhotenství a porodu
Partner	Jupiter
Děti	Mars
Řecký ekvivalent	Héra
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juno (latinsky IVNO, Iūnō) je římská bohyně, manželka nejvyššího boha Jupitera. Vládla především nad ženskými záležitostmi: zásnubami, manželstvím, těhotenství a porodem. Od jejího jména je odvozeno latinské pojmenování měsíce června – iūnius.

Společně s Jupiterem a Minervou tvoří kapitolskou trojici – triády božstev uctívaných na Kapitolu a která hrála významnou roli v římském náboženství. Složení trojice je téměř jistě etruského původu, na druhou stranu Etruskové přejali jméno Juno pro svou bohyni, manželku nejvyššího boha Tinia, a zvali ji Uni. Kromě toho Římané ztotožnili Juno s řeckou Hérou.

Mytologie

Podle mýtu uvedeného v Ovidiových Fasti, který však může být autorovou invencí, byla Juno nešťastná že její manžel Jupiter sám zplodil Minervu, což odpovídá řeckému podání o porození Athény Diem, a tak hledala pomoc u bohyně Flory. Ta ji darovala kouzelný květ po kterém Juno počala Marta, což zase připomíná některá řecká podání podle kterých byla jediným Héfaistovým rodičem sama Héra.

Tituly

• Virginensis „panenská“ jako ochranná bohyně dívek
• Pronūba „zasnubní“ či „vedoucí nevěstu do svatební komnaty“
• Domiduca „uvádějící do manželova domu“
• Cinxia – jako bohyně zavazující rozvazující nevěstin pás
• Iuga či Iugalis – z iugum „jho“ jako bohyně manželského svazku
• Fluonia či Fluvionia
• Populona
• Iterduca
• Caprotina

Svátky

Zasvěcení všech Junoniných chrámů z doby republiky připadalo, s jedinou výjimkou, na kalendy – první den určitého měsíce. Z těchto důvodů se religionista Michael Lipka domnívá že tyto dny byly obecně zasvěceny právě Junoně. Všechny republikánské chrámy Juno byly zasvěceny na jedny z kalend – prvních dnů v určitém měsíci, s jedinou výjimkou jež zasvěcenou o nonách.

Etymologie a hypotézy

Jaan Puhvel vykládá jméno Iūnō z iuvenis „mladý“, v souvislosti s tím připomíná latinské iūnīx „jalovice“ nebo sanskrtské juní „mladý“, přičemž stejný způsobem vykládá i jméno řecké Héry – jako „roční tele, jalovice“.

Jaan Puhvel se domnívá že původně mohla být velmi podobná Dianě „božské“, a svou funkci ochránkyně manželství a titul Pronūba získala až pod vlivem splynutí s řeckou Hérou. Obě bohyně byly například ztotožňovány s bohyní porodu Lucinou. Především však Puhvel Juno považuje za transfunkcionální bohyni, tedy bohyni všem třem indoevropským funkcím: suverenitě, válce a plodnosti, mezi které náleží například perská Ardví Surá Anáhitá „vlhká, silná, neposkrvněná“, védská Sarasvatí, řecká Athéna nebo irská Macha. Vychází z přitom z titulary Sēispes Māter Regīna, kterou Juno nosila v latinském městě Lanuvium, a kterou vykládá následovně:

• Sēispes vykládá z sōspes „bezpečný, zdravý, imunní před poskrvnou“
• Regīna „královna“ spojuje s válečnou funkcí
• Māter „matka“ spojuje s plodnostní funkcí

Dále poukazuje na Dídó, která se z Junoniny vůle, ve Vergiliově Aeneidě snaží zabránit naplnění Aeneových záměrů, která postupně v příběhu nabývá podoby panenské intacty, válečnické dux fēmina a nakonec budoucí matky – māter.

Podle Bořka Neškudly byla Juno původně obdobou genia – individuálním ochranným duchem každé ženy, jež později splynuly v jednu bohyni, která byla ztotožněna s řeckou Hérou.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juno na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 118800574 LCCN: no2016066396 NLI: 987007538525905171 SUDOC: 028557697 VIAF: 47558229

Portály: Antika | Pohanství