Heinrich Bach
| Heinrich Bach | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 16. září 1615 Günthersleben-Wechmar |
| Úmrtí | 10. července 1692 (ve věku 76 let) Arnstadt |
| Povolání | hudební skladatel a varhaník |
| Nástroje | varhany |
| Manžel(ka) | Eva Hoffmann |
| Děti | Johann Michael Bach Johann Christoph Bach Johann Günther Bach |
| Rodiče | Johannes Bach a Anna Schmied |
| Příbuzní | Christoph Bach a Johannes Bach (sourozenci) Marie Barbara Bachová[1] a Friedelena Margaretha Bach[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heinrich Bach (26. září 1615 Wechmar – 20. července 1692 Arnstadt) byl německý varhaník a hudební skladatel, člen hudební rodiny Bachů.
Život
[editovat | editovat zdroj]Heinrich Bach se narodil 26. září 1615 ve Wechmaru a je otcem tzv. Arnstadtské linie rodiny Bachů. Po předčasné smrti otce se ho ujal starší bratr Johannes Bach (1604–1673) a pokračoval v Heinrichově hudebním vzdělávání. Přestěhovali se nejprve do Suhlu a později do Schweinfurtu.
V letech 1635–1641 byl členem městského orchestru v Erfurtu, který vedl bratr Johannes. V roce 1641 se stal varhaníkem v Arnstadtu, kde působil až do své smrti v roce 1692. V roce 1642 se oženil s Evou Hoffmannovou, dceru městského pištce ze Suhlu.
Jeho tři synové, Johann Christoph Bach, Johann Michael Bach a Johann Günther Bach,se stali rovněž hudebníky.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]
Dochovalo se pouze několik Heinrichových skladeb:
- Cantata Ich danke dir, Gott (chrámová kantáta k 17. neděli po svátku sv. Trojice)
- Ach, dass ich Wassers gnug hätte (vokální koncert, tato skladby byla dříve připisována jeho synovi Johannu Christophovi)
- Kyrie
- Zwei Sonaten à 5
- Da Christus an dem Kreuze stund
- Erbarm dich mein, o Herre Gott
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Bach na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-05-04].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Karl Geiringer: Die Musikerfamilie Bach. München: C. H. Beck, 1958.
