František Xaver Šalda
| František Xaver Šalda | |
|---|---|
 František Xaver Šalda | |
| Narození | 22. prosince 1867 Liberec,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. dubna 1937 (ve věku 69 let) Praha,  Československo |
| Místo pohřbení | Hostivařský hřbitov |
| Povolání | překladatel, literární kritik, novinář, spisovatel, estetik, historik, kritik umění, básník, dramatik a redaktor |
| Alma mater | Právnická fakulta Německé univerzity v Praze Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | literární kritika, estetika, poezie, drama, překlad, pedagogika a publicistika |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_(1).JPG)
František Xaver Šalda (známý také jako F. X. Šalda; 22. prosince 1867 Liberec[1] – 4. dubna 1937, Praha) byl český literární kritik, novinář a spisovatel.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pokřtěný Franciscus Aloiysius Šalda[1] se narodil v rodině poštovního oficiála Františka Šaldy a Marie rozené Kleinerové v Liberci. Rodina se s otcovou službou brzy přestěhovala do Čáslavi, kde František absolvoval obecnou školu a roku 1878 odjel do Prahy studovat Akademické gymnázium, bydlel tehdy u svého staršího bratra ve Vlašské ulici na Malé Straně. Po třech letech přestoupil na reálné gymnázium v Žitné ulici v Praze II. Dále studoval práva, ale studium nedokončil.[2] V roce 1910 však obhájil na filosofické fakultě doktorát z umělecko-historické problematiky (s přihlédnutím ke dříve publikovaným textům z literární a umělecké kritiky).[3][2]
Habilitoval se a od roku 1919 působil jako profesor románských literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.[4]
Vážné nervové onemocnění (mielitis traversa) jej trápilo od 80. let 19. století; stálé bolesti ovlivnily také jeho kritický vztah k lidem a ke skutečnosti. Od roku 1899 mu částečné ochrnutí těla také omezovalo pohyb. Proto žil sám, kromě milostného vztahu k Růženě Svobodové bližší vztahy nenavazoval. Přátelským kontaktům v kulturním světě se ale nevyhýbal.[5] Zemřel svobodný a bezdětný. Ve své závěti učinil generálním dědicem Jedličkův ústav pro zmrzačené děti. Přál si, aby se jeho vila rozezvučela smíchem a zpěvem drobných obyvatelů.[6]
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Někdy bývá považován za vůdčí osobnost literární generace 90. let. Byl spoluautorem Manifestu České moderny. V letech 1894–1908 psal pro redakci Ottova slovníku naučného hesla z české, německé, francouzské a anglické literatury a ze světového malířství. Psal do mnoha časopisů (Literární rozhledy, Novina, Česká kultura, Kmen[7], Volné směry, Literární listy), kde se věnoval otázkám a problémům výtvarného umění, literatury, kultury i politiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba (časopis pro kritiku a umění; zajímavostí je, že na podzim 1928, tedy v době, kdy byl perzekvován komunistický tisk, předal časopis Juliu Fučíkovi, který jej s přestávkami řídil až do roku 1938). V letech 1928–1937 vydával Šaldův zápisník, ve kterém uveřejňoval především své umělecké kritiky a eseje, ale také básně, prózu a politickou publicistiku. Pohřben je na Hostivařském hřbitově.
| „ | Vedle T. G. Masaryka, tohoto universálního národního genia, který byl nejen duchovním vůdcem, ale i praktickým státníkem, úspěšnějším než kterýkoli z velikých zjevů českých dějin, vedle tohoto největšího syna národa, vůdčím zjevem našeho života kulturního a duchovního v současnosti byl F. X. Šalda. Po iniciálách Masarykových jsou to iniciály Šaldovy, které vzbuzují největší úctu, neboť jejich nositel zanechal národu jeden z nejcennějších odkazů duchovních. T. G. M. a F. X. Š. znamenají největší duchovní vypětí novodobého češství. | “ |
| — Frank Tetauer[8] | ||
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho dílo vyznačuje kritická reakce na pozitivismus. K jeho nejdůležitějším inspiračním zdrojům tohoto frankofila patřilo křesťanství, vitalismus, Nietzscheho filosofie, dále literárně teoretické spisy některých francouzských autorů, kteří z původně pozitivistického východiska naznačovali meze striktně pozitivistického přístupu (Taine, Guyau, Hennequin, Thibaudet).
Největšího významu dosáhl ve svých pracích o literatuře, především v kritikách. Je považován za zakladatele české moderní kritiky[9]. Byl pravděpodobně nejvýraznějším, nejoriginálnějším a nejlepším českým kritikem v meziválečném období.
Jeho kritiky pomohly prosadit se mladým umělcům (velmi rychle dovedl rozpoznat talent). Kriticky posuzoval i nepodařené sbírky básníků, jejichž jiných děl si vážil.
Požadoval, aby umění vycházelo ze života, bylo vnitřně pravdivé a neomezené žádnými ideologickými požadavky. Byl představitelem tzv. duchovědného směru: vycházel ze subjektivního osobního prožitku a zaujetí dílem, současně vysvětloval objektivní záležitosti literárních jevů.
Překládal také z francouzštiny a angličtiny, zredigoval dopisy Jaroslava Vrchlického a řídil Melantrichovu knižnici.
.jpg)
Beletrie
[editovat | editovat zdroj]- Analysa (1891) – povídka
- Život ironický a jiné povídky (1912) – soubor povídek
- Loutky i dělníci boží (1918) – román milostný o dvou dílech.[10]
- Zástupové (1921) – drama
- Strom bolesti (1921) – básnická sbírka
- Dítě (1923) – drama (roku 1973 zfilmováno, režie: Anna Procházková)
- Tažení proti smrti (1926) – komedie o třech aktech.[11]
- Dřevoryty staré a nové (1935) – soubor povídek
Literární věda (eseje, úvahy)
[editovat | editovat zdroj]- Boje o zítřek (1905) – v tomto díle shrnul své názory na literární kritiku. Ta má být literární tvorbě inspirací, proto musí být založena na pochybnosti a zároveň na hledání i kladných stránek díla.
- Žádal novou tvarovou řeč.
- Kritik musí mít osobní a prožitý poměr k umění.
- Musí být vnímavý, citlivý a senzitivní (prožívá pocity).
- Kritiku považoval za druh umění.
- Kritik musí být schopen přebásnit dílo a přenést ho ve vyšší duchovnější typ.
- Musí mít nejen soucit, ale i odvahu a chuť nalézat pravdu.[12]
- Moderní literatura česká (1909) [13]
- Vědecká kritika (1896) – překlad díla stěžejního Emila Hennequina (francouzský pozitivista)
- Duše a dílo (1913) – problematika romantismu v poezii, hledá duchovní podstatu básníkovy tvorby. Ocenil zde Rousseaua, Máchu a Němcovou.
- Antonín Sova (1924)
- Juvenilie: stati, články a recense z let 1891-1899 (1925) [14]
- O nejmladší poezii české (1928)
- Básnická osobnost Dantova (1921)
- Mácha snivec a buřič (1936)
- Básnický typ Jiřího Wolkra
- O poetismu (1927)
- Dva představitelé poetismu
- Nová proletářská poezie
- O tzv. nesmrtelnosti díla básnického (1928)
- O nejmladší poezii české (1928)
- Krásná literatura česká v prvém desetiletí republiky (1930)
- Jean Arthur Rimbaud, božský rošťák, obsáhlá studie (1930)
- O naší moderní kultuře divadelně dramatické (1937) [15]
- Kritické glosy k nové poezii české (1939) – posmrtně
- Výbor z kritické prózy (1939) [16]
- Přátelství z konce století: vzájemná korespondence F.X. Šaldy se Zdenkou Braunerovou (1939) [17]
- Syntetism v novém umění – první kritická stať; literatura má být živoucí, díla mají zachycovat vše v pohybu
- Listy o poesii a kritice: vzájemné dopisy F.X. Šaldy a F. Chudoby (1945)
Citáty
[editovat | editovat zdroj]„Miluji, můj ubohý příteli –
a svět má náhle smysl,
život má náhle smysl,
i smrt bude míti smysl…“
„Podivná věc, není u nás strany politické, sebenepatrnější, která by měla ve svém programu antisemitismus, nenávist rasovou, a záští rasové; a bývá to často uváděno jako naše politické plus před jinými zeměmi… a naše republika platí ve střední Evropě za zemi přímo filosemitskou… Žije tedy ve skrytu duše našich lidí nenávist k Židům, která propukne v příhodnou chvíli a zatemní jinak případ jasný, jako že dvakrát dvě jsou čtyři? Co mne děsí je právě ta skrytost…“
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b Studenti pražských univerzit 1882-1945
- ↑ TULACHOVÁ, Marie, ed. Disertace pražské university 1882-1953. I. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1965, s. 61.
- ↑ František Xaver Šalda v datech na fxsalda.ff.cuni.cz
- ↑ Osobní korespondence např. dokládá přátelství s Miloslavem Fassatim.
- ↑ LAICHTER, František. František Xaver Šalda. Křesťanská revue. Roč. XXV (1958), čís. 3, s. 76. Dostupné online [cit. 2019-09-05].
- ↑ Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 529
- ↑ Frank Tetauer: F. X. Š. in: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907 – 1937, Kruh solistů MDP, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 47
- ↑ Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 529
- ↑ ŠALDA, František Xaver. Loutky i dělníci boží [online]. Praha: Unie, 1918 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online.
- ↑ ŠALDA, František Xaver. Tažení proti smrti [online]. Praha: O. Štorch-Marien, 1926 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
- ↑ ŠALDA, František Xaver. Boje o zítřek [online]. Praha: Unie, 1918 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
- ↑ ŠALDA, František Xaver. Moderní literatura česká: podmínky historické a národní [online]. Praha: Grosman a Svoboda, 1909 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
- ↑ ŠALDA, František Xaver. Juvenilie: stati, články a recense z let 1891-1899 [online]. Praha: Ot. Štorch-Marien, 1925 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
- ↑ ŠALDA, František Xaver. O naší moderní kultuře divadelně dramatické [online]. Praha: O. Girgal, 1937 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
- ↑ ŠALDA, František Xaver. Výbor z kritické prózy [online]. Praha: Státní nakladatelství, 1939 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
- ↑ ŠALDA, František Xaver. Přátelství z konce století: vzájemná korespondence F.X. Šaldy se Zdenkou Braunerovou [online]. Praha: Společnost F.X. Šaldy, 1939 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. 371 s. cnb000002497. S. 267–271. Dostupné online
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 96–108. Dostupné online
- GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 234–8
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 395–396.
- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. II., N–Ž / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 482 s. ISBN 80-85983-64-8. S. 176.
- KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3.
- MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 540–560.
- MERHAUT, Luboš. Cesty polemiky. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2021. ISBN 978-80-7671-020-7 (print), ISBN 978-80-7671-021-4 (online)
- PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6.
- Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 529
- František Xaver Šalda: Výbor z kritické prózy, uspořádal František Chudoba, Praha : Státní nakladatelství, 1939
- NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola F. X. Šalda jako kritik, s. 183–211.
- ŠALDA, František Xaver. Zástupové : dramatická báseň o pěti dějstvích. Praha: Otakar Štorch-Marien, 1921. Dostupné online. První vydání Šaldovy dramatické básně Zástupové, věnováné Otakaru Březinovi..
- Frank Tetauer: F. X. Š. in: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907 – 1937, Kruh solistů MDP, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 47–50
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 243–244.
- Václav Černý: Tvorba a osobnost, Odeon, 1992, dvoudílný výbor z textů „jediného Šaldova docenta“ - především díl první, oddíl druhý
- SLAVÍK, Bedřich. Kořeny. 1. vyd. Mor. Ostrava: Josef Lukasík, 1944. 307 s.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Xaver Šalda na Wikimedia Commons 
Autor František Xaver Šalda ve Wikizdrojích
Osoba František Xaver Šalda ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Xaver Šalda
- Digitalizovaná díla Františka Xavera Šaldy v České digitální knihovně
- František Xaver Šalda v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Kompletní dílo F. X. Šaldy Archivováno 21. 8. 2014 na Wayback Machine.
- Společnost F. X. Šaldy
- F. X. Šalda na webu Bohuslava Brouka
- František Xaver Šalda na WorldCat Identities
- Články F. X. Šaldy ve Slově a slovesnosti (dostupné on-line)
