Přeskočit na obsah

Čeněk Vyhnis

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čeněk Vyhnis
Čeněk Vyhnis
Čeněk Vyhnis
Rodné jménoVincenc Vyhnis
Narození8. října 1842
Kostelec nad Labem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. března 1897 (ve věku 54 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtínefritida
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povolánípedagog, překladatel a novinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čeněk Vyhnis, vl. jm. Vincenc Vyhnis (8. října 1842 Kostelec nad Labem[1] – 23. března 1897 Praha[2]), byl český středoškolský profesor, klasický filolog, novinář a překladatel. Působil na gymnáziích v Hradci Králové, Příbrami a Praze. Překládal ze sanskrtu, řečtiny a němčiny. Přispíval do Národních listů. Současníci oceňovali jeho hlubokou znalost klasických literatur a pedagogické schopnosti.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 8. října 1842 v Kostelci nad Labem v chudé rodině. Studoval na akademickém gymnáziu a po maturitě r. 1864 nastoupil na filosofickou fakultu, kde se věnoval klasické filologii, srovnávacímu jazykozpytu a filosofii. Už jako student překládal zahraniční literaturu do časopisů a účastnil se diskusí v Umělecké besedě.[3]

První zaměstnání získal jako suplent v Budějovicích, odkud se přestěhoval do Hradce Králové. Roku 1870 se po vykonání učitelských zkoušek stal profesorem. Byl oceňovaný pro hluboké znalosti a nadšení pro jejich předávání. Jeho výklad byl poutavý, působil na rozum i cit žáků.[3] Podporoval nadané žáky. Zvlášť si oblíbil pozdějšího básníka Bohdana Jelínka, který si jej získal tím, že na zadané téma z latiny odevzdal báseň místo očekávaného pojednání.[4] K jeho žákům patřil také orientalista Josef Brandejs[5] a spisovatel Alois Jirásek.[4]

Roku 1872 se stal ředitelem gymnázia v Příbrami. Jeho zásluhou získaka škola roku 1881 statut vyššího gymnázia a o tři roky později byla zestátněna. Přispěl také k založení učitelského ústavu (1874). Požíval velké důvěry studentů i kolegů. Od roku 1875 zasedal v obecním zastupitelstvu, kde se věnoval především školským otázkám.[3] 16. března 1889 spoluzakládal s profesorem báňské akademie Josefem Hrabákem příbramský odbor Klubu českých turistů a stal se jeho prvním předsedou.[6]

Roku 1891 opustil na vlastní žádost ředitelské místo a stal se profesorem vyššího gymnázia v Žitné ulici v Praze,[3] kde také vyučoval jeho bývalý žák Alois Jirásek.[4] Zanedlouho ale začal trpět chrlením krve, ze kterého se nakrátko zotavil na ozdravném pobytu v Ondřejově, ale nemoc jej nakonec sklátila 23. března 1897.[3] Pohřben byl za velké účasti pedagogů, spisovatelů a dalších občanů na vinohradském hřbitově.[7] V červnu téhož roku byla pod vedením Al. Jiráska zorganizována sbírka pro vybudování pomníku.[8] Náhrobek, pořízený žáky a přáteli, zdobí verše Jaroslava Vrchlického.[4]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Vyhnis přispíval do novin a časopisů, zejména do Národních listů. Projevoval svobodomyslné, pokrokové smýšlení.[3]

Knižně vydal překlady:[9]

  • Alfred Meissner: Ke cti a slávě Boží : obrázek z působení jezovitů (1867). Povídka, vycházející ze skutečných událostí, kritizuje praktiky jezuitského řádu na příkladu nemorálního vylákání dědictví. Na podporu vznášených obvinění bylo vydání doplněno výtahem ze soudního procesu v Bruselu r. 1864.[10]
  • Kálidása: Śakuntala (1873), indické drama
  • Basileios Veliký: Slovo svatého Basileia Velikého k jinochům, kterak by prospěchu nabyli z pohanských spisů řeckých (1887)

Přeložil také Kálidásovu tragédií Urvaší, tiskem ale vyšla jen ukázka ve výroční zprávě příbramského gymnázia za rok 1878.[3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Kostelec nad Labem
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti sv.Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
  3. ↑ a b c d e f g Čeněk Vyhnis. Světozor. 1897-04-02, roč. 31, čís. 21, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-09-11]. 
  4. ↑ a b c d SCHILLER, Ottomar. Zapomenutý článek Jiráskův o zapomenutém Čeňku Vyhnisovi. Národní listy. 1897-04-02, roč. 72, čís. 147, s. 5. Dostupné online [cit. 2011-09-11]. 
  5. ↑ Josef Brandejs – Slovník českých knihovníků (sck.sdruk.cz). sck.sdruk.cz [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-18. 
  6. ↑ Prof. inž. Josef Hrabák, Dr. Mont. h. c. (www.sumavanek.ic.cz). www.sumavanek.ic.cz [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-30. 
  7. ↑ Pohřeb profesora Vincence Vyhnise. Národní politika. 1897-03-26, roč. 15, čís. 89, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-09-11]. 
  8. ↑ Přátelům a ctitelům zesnul. prof. Čeňka Vyhnise!. Národní listy. 1897-06-03, roč. 37, čís. 153, s. 7. Dostupné online [cit. 2011-09-11]. 
  9. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR.
  10. ↑ Co budeme čísti?. Svoboda. 1867-01-15, roč. 1, čís. 1, s. 30. Dostupné online [cit. 2011-09-11]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čeněk_Vyhnis&oldid=24003786“