Žáby

Žáby; Stratigrafický výskyt: trias – recent
	Rosnice siná (Litoria caerulea)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	obojživelníci (Amphibia);
Řád	žáby (Anura); Merrem, 1820
	Rozšíření žab (černě). Rozšíření žab (černě).
Podřády
	Archaeobatrachia; Mesobatrachia; Neobatrachia;
Sesterská skupina
	ocasatí (Caudata)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žáby (Anura, syn. Salientia) jsou jedním z řádů bezocasých obojživelníků. Ocas, který se při proměně (metamorfóze) vstřebává do těla, mají pouze pulci. Často mají dlouhé, dobře vyvinuté zadní končetiny, přizpůsobené k plavání nebo ke skákání, pro žáby charakteristickému způsobu pohybu. Živí se nejčastěji hmyzem. Jejich rozmnožování je stejně jako u ostatních obojživelníků vázáno na vodní prostředí. Ve vodě se vyvíjejí jak vajíčka, tak z nich vylíhlí pulci, kteří dýchají ve vodě pomocí žaber. Z pulců se postupně vyvinou dospělé žáby, které dýchají vzduch a tím jsou na vodu vázány podstatně méně, některé druhy téměř vůbec. Přesto však nejsou ani dospělé žáby dokonale přizpůsobené životu na souši, neboť mají pouze slabě vyvinuté plíce a dýchání probíhá částečně prostřednictvím kůže, která kvůli tomu musí být tenká a vlhká, což klade vyšší nároky na vlhkost prostředí, v němž žáby žijí.

Evoluce

Obojživelníci podobní žábám se objevili již v mladších prvohorách, zhruba před 300 miliony let.^[1] Evoluční předchůdci žab se objevili již v nejspodnějším triasu, jak dokazuje například druh Triadobatrachus massinoti z Madagaskaru.^[2] První pravé žáby však vznikly až v druhohorách (na přelomu triasu a jury), zhruba před 210 až 190 miliony let.^[3] Možná až před 180 miliony let.^[4] Dále se pak rozvíjely v průběhu křídy (před 145 až 66 miliony let).^[5] Největší evoluční radiace žab nastala až po hromadném vymírání na konci křídy před 66 miliony roků, kdy se v krátké době objevují předkové asi 88 % současných žabích druhů.^[6]^[7] Největší známou žábou všech dob je druhohorní rod Beelzebufo z Madagaskaru. První známou tropickou žábou je exemplář, objevený v jantaru z Barmy, o stáří asi 99 milionů let (počátek pozdní křídy).^[8] Nejstarší známé fosilní otisky stop pravých žab byly objeveny na území Jižní Koreje a pocházejí z období pozdní spodní křídy (asi před 115 miliony let).^[9]

V období třetihorního eocénu, kdy panovalo mnohem teplejší podnebí než dnes (doba asi před 50 miliony let), žily žáby i na území současné Antarktidy.^[10]

Taxonomie

Zatím bylo popsáno 6021 druhů žab (k 31. květnu 2011), které jsou rozděleny do 38 čeledí, z nichž jsou nejpočetnější co do druhů čeledě rosničkovití (Hylidae) s 901 druhy a skokanovití (ranidae) s 1400 druhy. Asi 88 % obojživelníků jsou žáby (dále ocasatí 9 % a červoři 3 %). Druhů žab ale stále přibývá, protože vědci stále objevují nové druhy, a to zejména v tropech. Například v roce 2010 bylo objeveno 205 nových druhů.

Žáby jsou kvalifikovány do tří podřádů: Archeobatrachia – 4 čeledě primitivních žab, Mesobatrachia – 6 čeledí vývojově pokročilejších žab a Neobatrachia – 28 čeledí „moderních“ žab, zdaleka největší skupina. Neobatrachia se dále dělí na Hyloidea a Ranoidea.

Potrava a její přijímání

Žáby se živí živou potravou, a to převážně hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, některé větší druhy ale i malými obratlovci^[11]. Většina žab potravu loví dlouhým lepkavým jazykem, který vymrští po oběti. Výjimkou je čeleď vodních žab pipovitých, které potravu přijímají normálně ústy. Během přijímání potravy žáby mrkají, jelikož dochází během polykání k zatahování očních bulev, což napomáhá posunování potravy do žaludku. Pulci se živí řasami a minerály z vody a z bahna.^[12]. Žáby také nemají žádné zuby na spodní čelisti, a tak přijímají potravu celou.

Žáby jsou schopny vydržet bez potravy extrémně dlouhou dobu, v některých případech se jedná až o 16 měsíců.^[13]

Pohyb

Žába se pohybuje po souši pomocí přískoků a skoků (výjimkou jsou například ropuchy, které častěji chodí a skáčou jen při útěku před predátorem), které provádí pomocí silných zadních nohou. Nejdelší zaznamenaný skok žáby na souši byl 5 metrů.^[12] Ve vodním prostředí žába využívá plavací techniku zadních končetin, kdy je postupně dává k sobě a odtahuje podobně jako plavci typu prsa. Žáby při skákání vždy zavírají oči.

Anatomie

Pro žáby je typické zavalité tělo bez ocasu (od toho název bezocasí obojživelníci) s čtyřmi končetinami. Mezi druhy žab je velký velikostní rozdíl. Nejmenší žábou je 1 cm dlouhá Brachycephalus didactylus z Brazílie a naopak největším druhem je 40 cm dlouhý veleskokan goliáší (Conraua goliath) z Kamerunu. Ještě větší byla pravěká žába rodu Beelzebufo, žijící v době před 70 miliony let na Madagaskaru.

Kostra

Kostra žab je převážně zkostnatělá. Strop ústní dutiny tvoří spodina mozkovny (primární patro). K jedinému krčnímu obratli je lebka připojena dvěma kloubními hrboly. Modularita lebky je obecně podobná situaci u ocasatých obojživelníků a v rámci morfologických změn procházela dlouhým evolučním vývojem.^[14] Počet obratlů je u žab velmi redukován (v bederní oblasti srůstají v tzv. urostyl). Žebra nejsou u žab plně vyvinuta. U žab se poprvé setkáváme s dobře vyvinutou hrudní kostí. Stavba kostry končetin již odpovídá základnímu schématu stavby u ostatních suchozemských obratlovců. Lopatka je u žab spojena s hrudní kostí, pánev se napojuje na páteř.

V průběhu své evoluce ztratila tato skupina obojživelníků asi 20krát zuby. Jedná se o nejvyšší počet zdokumentovaných případů evoluční ztráty dentice u tetrapodů.^[15]

Nohy a prsty

Žáby mají na předních nohách 4 prsty a na zadních nohách 5 prstů. Nohy a prsty mají žáby vyvinuty podle prostředí, ve kterém žijí (jsou-li vodní, stromové, či zemní). Plně vodní (např. africké žáby drápatky) či částečně vodní žáby mají mezi prsty plovací blány. Žáby žijící na stromech, zejména rosničky, mají na prstech přísavky, díky nimž se dokážou přichytit i na kluzkých svislých površích. Většina stromových a zemních žab mají nohy dobře vyvinuté pro skákání.

Kůže

Žáby mají většinou hladkou kůži, výjimkou jsou ropuchy, jež mají kůži hrbolatou, která méně vysychá. Kůže žab je propustná na vodu (nemusí vůbec pít), kyslík a oxid uhličitý ve vodě, proto jsou žáby velmi citlivé na složení a znečištění vody. Kůže je plná slizových žláz, které mohou být přeměněny i na žlázy jedové, je také dobře prokrvená – u žab je výrazný podíl kožního dýchání. Ve spodní vrstvě škáry jsou chromatofory s pigmentem.

Smysly

Zrak

Žáby mají dobře vyvinuté oči, bylo experimentálně prokázáno barevné vidění. Sítnice je, na rozdíl od vyšších obratlovců, schopná regenerace. Zaostřování se děje posunem čočky, jako u ryb, čočka sama při akomodaci nemění tvar. Dospělé žáby mají tři dobře vyvinutá oční víčka. Kromě toho mají žáby i temenní (parietální) oko, které je schopné vnímat vlnovou délku i intenzitu světla.

Sluch

Dospělé žáby mají dvě sluchové kůstky, které přenášejí vibrace do vnitřního ucha. Na povrchu hlavy mají bubínkové blány. U červorů je střední ucho redukované.

Proudový orgán

U pulců je zachován proudový orgán, kterým živočich vnímá pohyby vody. Žáby jsou jediní čtyřnožci, u kterých je vyvinutý. Na rozdíl od proudového orgánu ryb netvoří postranní čáru.

Čich

Je u žab dobře vytvořen, čichový epitel je v nosních dutinách, poprvé se objevuje Jacobsonův orgán.

Obrana

Některé druhy žab dokážou vylučovat z kůže mírné jedy. Například všechny druhy ropuch mají za očima jedové žlázy. Také žáby z čeledi pralesničkovitých mají v kůži jedy a domorodí obyvatelé Jižní Ameriky jimi namáčejí svoje šípy pro lov zvěře. Žáby upozorňují na jedovatost pestrým zbarvením.

Jiné žáby se při napadení nafukují, aby působily jako větší a predátora tak zastrašily anebo aby se mu nevešly do pusy. To je typické zejména pro ropuchy.

Poslední způsob obrany je maskování. Žáby jsou většinou zbarvené tak, aby co nejlépe splývaly s prostředím, ve kterém žijí. Maskování ale spočívá i v tvaru těla – výrostcích na hlavě, které mohou připomínat list.

Dorozumívání

kvákající rosnička
kvákající skokan

Žáby se dorozumívají pomocí rezonančních měchýřků, které mají jen samci. Jsou umístěny párově po stranách hlavy (skokani), nebo mají jen jeden velký v hrdle (rosničky a ropuchy zelené). Samci stahováním a roztahováním měchýřků vyluzují zvuky, kterými lákají samičky k páření.

Rozmnožování

Žáby kladou vajíčka a samečci je rovnou oplozují spermiemi, jedná se tedy o vnější oplození^[16]. Z vajíček se potom líhnou larvy – pulci. Při páření samec objímá nohama samičku pod sebou, tato specifická poloha se nazývá amplexus. Žáby se po spáření o svá mláďata nestarají. ^[17].

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Rozšíření

Žáby jsou rozšířeny po celém světě vyjma Antarktidy, Arktidy a některých izolovaných ostrovů.^[18]^[19] Dále nežijí v některých příliš suchých či studených oblastech, největší diverzity dosahují v tropech.

Biotopy

Žáby se nejčastěji vyskytují ve vlhkých oblastech poblíž vody. Některé žáby ale dokážou přežívat i v suchých či chladných podmínkách.

Každá žába žijící v mírných oblastech se v průběhu života vyskytuje na dvou odlišných lokalitách, první je zimoviště a druhé rozmnožovací centrum. Zimoviště je pro každý druh žáby typické. Např. skokan hnědý se vyskytuje v polích, rosnička zelená v lesích.

Rozmnožovacím centrem rozumíme tůň nebo podobné vodní stanoviště, které je zaplněné stojatou vodou. Nejčastější způsob dopravy vody do tůně je: srážkami, podzemními vodami či záplavami. Žáby se vyskytují i v jiných vodních centrech (rybníky, jezera, potoky, řeky a říčky, kaluže atd.)

Ekologie

Žáby jsou důležitou složkou ekosystému. Nejenže likvidují hmyz, ale žáby samotné jsou složkou potravy pro vodní ptactvo, jako je např. čáp bílý (Ciconia ciconia), volavka popelavá (Ardea cinerea) a podobně. Přímá úměra pro vodní ptactvo na rozšíření zastupuje samozřejmě i hnízdní podmínky, ale taky hojnost potravy, a to především žab a ryb.

Interakce s člověkem

V minulosti byly žáby a ropuchy často znevažovány a běžnými lidmi považovány za symbol neřesti (neboť bylo pozorováno jejich hlasité páření) a nečestnosti. Často jim byly přisuzovány nekalé úmysly a bývaly také považovány za průvodce čarodějnic a dalších domnělých „zlých“ bytostí.^[20] Dnes je situace s vnímáním žab ze strany veřejnosti mnohem lepší, ale jejich výskyt je stále značně omezován expanzí a znečišťováním prostředí ze strany civilizace. Mnoho druhů je také přímo ohroženo vyhubením.

Zástupci

Známe asi 5 000 druhů,^[21] v ČR jich žije 13.^[22] Kromě skokana hnědého jsou všechny zákonem chráněny.^[22] Všechny chráněné druhy nesmíme jakkoliv ohrožovat.

Druhy v Česku

kuňky – jsou většinou šedé a na břichu mají žlutooranžové skvrny. Při ohrožení se otočí na záda, napnou tělo a svými skvrnami odpuzují predátora od ulovení.
- kuňka obecná
- kuňka žlutobřichá
skokani – jeden z nejrozmanitějších a na určování druhů nejobtížnějších rodů. Nohy jsou ze všech žab nejlépe přizpůsobeny ke skákání.
ropuchy
rosnička – má na prstech přísavky
- rosnička zelená
blatnice – oči má oválné seshora dolů
- blatnice skvrnitá

Reference

↑ Daniel M. Portik, Jeffrey W. Streicher & John J. Wiens (2023). Frog phylogeny: a time-calibrated, species-level tree based on hundreds of loci and 5,242 species. Molecular Phylogenetics and Evolution. 107907. doi: https://doi.org/10.1016/j.ympev.2023.107907
↑ Rage,J-C; Roček, Z. (1989). "Redescription of Triadobatrachus massinoti (Piveteau, 1936) an anuran amphibian from the Early Triassic". Palaeontographica Abteilung A, Palaeozoologie-Stratigraphie. 206: 1–16.
↑ S. M. Buttimer, N. Stepanova & M. C. Womack (2020). Evolution of the unique anuran pelvic and hindlimb skeleton in relation to microhabitat, locomotor mode, and jump performance. Integrative and Comparative Biology, icaa043. doi: https://doi.org/10.1093/icb/icaa043
↑ New amphibian family tree indicates they evolved tens of millions of years later than previously thought. phys.org [online]. [cit. 2023-09-01]. Dostupné online.
↑ Lucas Almeida Barcelos, Diego Almeida-Silva, Charles Morphy D. Santos & Vanessa Kruth Verdade (2022). Phylogenetic analysis of Ceratophryidae (Anura: Hyloidea) including extant and extinct species. Journal of Systematic Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2022.2050824
↑ SOCHA, Vladimír. Katastrofa K-Pg uvolnila cestu žábám. OSEL.cz [online]. 10. července 2017. Dostupné online. (česky)
↑ Yan-Jie Feng el al. (2017). „Phylogenomics reveals rapid, simultaneous diversification of three major clades of Gondwanan frogs at the Cretaceous–Paleogene boundary„. PNAS. www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1704632114
↑ Lida Xing, Edward L. Stanley, Ming Bai & David C. Blackburn (2018). The earliest direct evidence of frogs in wet tropical forests from Cretaceous Burmese amber. Scientific Reports 8, Article number: 8770 (2018). doi: https://doi.org/10.1038/s41598-018-26848-w
↑ Kyung Soo Kim; et al. (2018) The oldest known anuran (frog) trackways from the Jinju Formation, Lower Cretaceous, Korea. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.12.008
↑ Thomas Mörs, Marcelo Reguero & Davit Vasilyan (2020). First fossil frog from Antarctica: implications for Eocene high latitude climate conditions and Gondwanan cosmopolitanism of Australobatrachia. Scientific Reports, 10, Article number: 5051. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-61973-5
↑ MIKULA, Peter. Fish and amphibians as bat predators. European Journal of Ecology. Roč. 1, čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-23. ISSN 1339-8474. DOI 10.1515/eje-2015-0010. Archivováno 23. 3. 2016 na Wayback Machine.
↑ ^a ^b KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava: TIMY spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 7 a 56.
↑ Archivovaná kopie. www.stoplusjednicka.cz [online]. [cit. 2021-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-21.
↑ C. Bardua, A ‐ C. Fabre, M. Bon, K. Das, E. L. Stanley, D. C. Blackburn & A. Goswami (2020). Evolutionary integration of the frog cranium. Evolution. doi: https://doi.org/10.1111/evo.13984
↑ Paluh, D. J.; et al. (2021). Rampant tooth loss across 200 million years of frog evolution. bioRxiv. 2021.02.04.429809. doi: https://doi.org/10.1101/2021.02.04.429809
↑ HVĚZDOVÁ, Kateřina. Rozmnožovací strategie žab [online]. [cit. 2018-07-06]. Dostupné online.
↑ Herpetologický slovníček odborných názvů - poradna.net. tera.poradna.net [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné online.
↑ "Freaky Frogs Archivováno 6. 3. 2004 na Wayback Machine.," at National Geographic Explorer. Retrieved 18 July 2007.
↑ Evolution Encyclopedia, Volume 3: Geographical Distribution. Retrieved 18 July 2007.
↑ https://www.stoplusjednicka.cz/demoni-zivocisne-rise-5-zvirat-s-nezaslouzene-spatnou-povesti^{[nedostupný zdroj]}
↑ http://www.austmus.gov.au/herpetology/faq/frogs.htm#world
↑ ^a ^b ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Grada Publishing, 2009.

Literatura

Uwe Dost: Žáby, Grada, Praha 2006, ISBN 80-247-1773-5
Michael Fokt: Žáby jako terarijní zvířata, Jan Vašut, Praha 2000, ISBN 80-7236-116-3
Carla Bardua, Susan E. Evans & Anjali Goswami (2018). Phylogeny, ecology and deep time: 2D outline analysis of anuran skulls from the Early Cretaceous to the Recent. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12405
Daniel J. Paluh, Edward L. Stanley, and David C. Blackburn (2020). Evolution of hyperossification expands skull diversity in frogs. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2000872117

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu žáby na Wikimedia Commons
Téma Žába ve Wikicitátech
Slovníkové heslo žába ve Wikislovníku
přehled českých druhů s nahrávkami zvuků Archivováno 27. 8. 2007 na Wayback Machine.
Taxonomie žab na BioLibu
Anatomie žáby
(anglicky) http://amphibiaweb.org/lists/index.shtml

[1] Daniel M. Portik, Jeffrey W. Streicher & John J. Wiens (2023). Frog phylogeny: a time-calibrated, species-level tree based on hundreds of loci and 5,242 species. Molecular Phylogenetics and Evolution. 107907. doi: https://doi.org/10.1016/j.ympev.2023.107907

[2] Rage,J-C; Roček, Z. (1989). "Redescription of Triadobatrachus massinoti (Piveteau, 1936) an anuran amphibian from the Early Triassic". Palaeontographica Abteilung A, Palaeozoologie-Stratigraphie. 206: 1–16.

[3] S. M. Buttimer, N. Stepanova & M. C. Womack (2020). Evolution of the unique anuran pelvic and hindlimb skeleton in relation to microhabitat, locomotor mode, and jump performance. Integrative and Comparative Biology, icaa043. doi: https://doi.org/10.1093/icb/icaa043

[4] New amphibian family tree indicates they evolved tens of millions of years later than previously thought. phys.org [online]. [cit. 2023-09-01]. Dostupné online.

[5] Lucas Almeida Barcelos, Diego Almeida-Silva, Charles Morphy D. Santos & Vanessa Kruth Verdade (2022). Phylogenetic analysis of Ceratophryidae (Anura: Hyloidea) including extant and extinct species. Journal of Systematic Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2022.2050824

[6] SOCHA, Vladimír. Katastrofa K-Pg uvolnila cestu žábám. OSEL.cz [online]. 10. července 2017. Dostupné online. (česky)

[7] Yan-Jie Feng el al. (2017). „Phylogenomics reveals rapid, simultaneous diversification of three major clades of Gondwanan frogs at the Cretaceous–Paleogene boundary„. PNAS. www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1704632114

[8] Lida Xing, Edward L. Stanley, Ming Bai & David C. Blackburn (2018). The earliest direct evidence of frogs in wet tropical forests from Cretaceous Burmese amber. Scientific Reports 8, Article number: 8770 (2018). doi: https://doi.org/10.1038/s41598-018-26848-w

[9] Kyung Soo Kim; et al. (2018) The oldest known anuran (frog) trackways from the Jinju Formation, Lower Cretaceous, Korea. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.12.008

[10] Thomas Mörs, Marcelo Reguero & Davit Vasilyan (2020). First fossil frog from Antarctica: implications for Eocene high latitude climate conditions and Gondwanan cosmopolitanism of Australobatrachia. Scientific Reports, 10, Article number: 5051. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-61973-5

[11] MIKULA, Peter. Fish and amphibians as bat predators. European Journal of Ecology. Roč. 1, čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-23. ISSN 1339-8474. DOI 10.1515/eje-2015-0010. Archivováno 23. 3. 2016 na Wayback Machine.

[kinder-12] KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava: TIMY spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 7 a 56.

[13] Archivovaná kopie. www.stoplusjednicka.cz [online]. [cit. 2021-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-21.

[14] C. Bardua, A ‐ C. Fabre, M. Bon, K. Das, E. L. Stanley, D. C. Blackburn & A. Goswami (2020). Evolutionary integration of the frog cranium. Evolution. doi: https://doi.org/10.1111/evo.13984

[15] Paluh, D. J.; et al. (2021). Rampant tooth loss across 200 million years of frog evolution. bioRxiv. 2021.02.04.429809. doi: https://doi.org/10.1101/2021.02.04.429809

[16] HVĚZDOVÁ, Kateřina. Rozmnožovací strategie žab [online]. [cit. 2018-07-06]. Dostupné online.

[17] Herpetologický slovníček odborných názvů - poradna.net. tera.poradna.net [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné online.

[18] "Freaky Frogs Archivováno 6. 3. 2004 na Wayback Machine.," at National Geographic Explorer. Retrieved 18 July 2007.

[19] Evolution Encyclopedia, Volume 3: Geographical Distribution. Retrieved 18 July 2007.

[20] ttps://www.stoplusjednicka.cz/demoni-zivocisne-rise-5-zvirat-s-nezaslouzene-spatnou-povesti^{[nedostupný zdroj]}

[21] ttps://www.austmus.gov.au/herpetology/faq/frogs.htm#world

[zwach-22] ZWACH, Ivan. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Grada Publishing, 2009.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]