Očnice
Očnice | |
---|---|
Schéma pravostranné očnice – součásti obličejové části lebky, s oční koulí a okohybnými svaly. | |
Latinsky | Orbita |
MeSH | A02.835.232.781.324.690 |
Gray | 188 |
Očnice, neboli dutina očnicová či orbita, je kostěný prostor lebky vyplněný oční koulí (bulbus oculi), okolním tukovým vazivem (corpus adiposum orbitae), slznou žlázou (glandula lacrimalis) a slzovodem (ductus lacrimalis), okohybnými svaly (musculi bulbi), cévami a nervy.
Klinicko-anatomický popis
[editovat | editovat zdroj]Část očnice tvořená srostlými kostmi představuje „kostěnou očnici“, všechny další struktury nacházející se v dutině jsou označovány za „měkkou očnici“.[1]
Kostěná očnice, jejíž podklad tvoří sedm kostí, vytváří mechanickou ochranu oční koule. Zpředu pak tuto roli plní víčko. Vzhledem k tomu, že osy obou orbit mají divergentní – rozbíhavý směr, na rozdíl od os očních koulí při přímém pohledu, dochází mezi oběma osami ke vzniku úhlu o velikosti 22,5 stupně. Objem jedné orbitální dutiny činí přibližně 25 ml a její hloubka (vzdálenost báze k apexu) představuje 45 mm.[1]
Měkká očnice končí vpředu víčkem a před oční koulí ji vymezuje blána – Tenonova fascie, která vytváří fyziologické podmínky pro volný pohyb oční koule do všech směrů.[1]
- Prostory očnice
- subperiostální prostor (subperiorbitální) – představuje virtuální prostor vně periorbity,
- subtenonský prostor – představuje virtuální prostor mezi oční koulí a Tenonovou fascií
- virtuální prostory jsou klinicky významné až při patologických procesech, kdy se v nich hromadí výpotek, krev, atd.,
- retrobulbární prostor – obsahuje tukovou tkáň s jemnými vazivovými přepážkami, které jsou na některých místech zesíleny do proužků tvořících závěsný aparát bulbů,
- extrakonální prostor (periferní orbitální) – část retrobulbárního prostoru, obsahuje nervy a cévy pro slznou žlázu, vlákna inervující horní víčko a poloviny čela,
- intrakonální prostor (centrální orbitální) – část retrobulbárního prostoru, náplní je zrakový nerv a další struktury podílející se na jeho zásobení, zásobení oční koule a svalů.[1]
Anatomie
[editovat | editovat zdroj]Stěny očnice
[editovat | editovat zdroj]Prostor orbity má tvar čtyřboké pyramidy, jejíž základnu tvoří vpředu situovaný vchod očnice (auditus orbitae). Stěny se spojují ve vrcholu očnice (apex orbitae). Lze tak vymezit čtyři stěny: mediální, horní, laterální a dolní.
Mediální stěna – lamina papyracea
[editovat | editovat zdroj]- leží v sagitální rovině, pravá a levá mediální stěna jsou rovnoběžné. Obsahuje fossa sacci lacrimalis, canalis nasolacrimalis, foramen ethmoidale anterius, foramen ethmoidale posterius,
- zepředu dozadu (ventrodorsálně) ji tvoří processus frontalis maxillae, os lacrimale, lamina orbitalis ossis ethmoidalis, ala minor ossis sphenoidalis,
- představuje nejtenčí očnicovou stěnu označovanou jako lamina papyracea.[1]
Horní stěna
[editovat | editovat zdroj]- leží v přední části horní stěny, kterou tvoří čelní kost, od středu směrem zevně (mediolaterálně) se v ní nacházejí jamka fovea trochlearis a jáma fossa glandulae lacrimalis,
- zepředu dozadu ji tvoří pars orbitalis ossis frontalis, ala minor ossis sphenoidalis.
Laterální stěna
[editovat | editovat zdroj]- obsahuje otvor foramen zygomaticoorbitale,
- zepředu dozadu ji tvoří os zygomaticum, ala major ossis sphenoidalis.
Dolní stěna
[editovat | editovat zdroj]- obsahuje následující struktury a otvory: sulcus et canalis infraorbitalis, fissura orbitalis superior a fissura orbitalis inferior,
- zepředu dozadu ji tvoří os zygomaticum, corpus maxillae, processus orbitalis ossis palatini.
Vztahy očnice k okolí a průchody
[editovat | editovat zdroj]Topograficky očnice sousedí:
- mediálně, směrem do středu, s dutinou nosní a sinus ethmoidales čichové kosti,
- kraniálně, směrem nahoru, s přední lebeční jámou a sinus frontalis, které jsou částí čelní kosti.
- laterálně, směrem zevně, s fossa temporalis,
- kaudálně, směrem dolů, se sinus maxillaris.
Komunikace a průchozí struktury
[editovat | editovat zdroj]Vrchol
[editovat | editovat zdroj]Vrcholem očnice (apex orbitae) prochází canalis opticus, který obsahuje zrakový nerv (n. opticus) a tepnu a. opthalmica.
Mediální stěna
[editovat | editovat zdroj]Mediální stěna obsahuje:
- kanál – canalis nasolacrimalis, jímž prochází ductus nasolacrimalis,
- otvor – foramen ethmoidale anterius, jímž prochází n. ethmoidalis anterius, který odpovídá za somatosenzitivní inervaci části nosní sliznice; dále v otvoru probíhají čichové cévy vasa ethmoidalia anteriora,
- otvor – foramen ethmoidale posterius, jímž prochází n. ethmoidalis posterius, který odpovídá za somatosenzitivní inervaci části nosní sliznice; dále v otvoru probíhají čichové cévy vasa ethmoidalia posteriora.
Laterální stěna
[editovat | editovat zdroj]Laterální stěna obsahuje:
- otvor – foramen zygoamticoorbitale, jímž prochází n. zygomaticus, který po opuštění orbity se větví v lícní kosti na n. zygomaticofacialis pro senzitivní inervaci kůže nad lícní kostí a n. zygomaticotemporalis pro senzitivní inervaci kůže přední spánkové krajiny a části čelní krajiny.
Dolní stěna
[editovat | editovat zdroj]Dolní stěna obsahuje:
- kanál – canalis infraorbitalis, jímž prochází n. infraorbitalis, který se v průběhu kanálkem větví,
- štěrbina – fissura orbitalis superior, která komunikuje se střední lebeční dutinou,
- mediolaterálně (od středu zevně) štěrbinou procházejí n. oculomotorius, n. nasociliaris, n. abducens, n. trochlearis, n. frontalis, v. opthalmica superior, n. lacrimalis,
- štěrbinu – fissura orbitalis inferior, která komunikuje s jámami fossa pterygopalatina a fossa infratemporalis,
- štěrbinou procházejí n. zygomaticus (vstupuje zde do orbity, kterou opouští skrze foramen zygomaticoorbitale), n. infraorbitalis, a. infraorbitalis, v. opthalmica inferior.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku je použit text článku Orbita ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.
- ↑ a b c d e KUCHYNKA, Pavel, et al. Oční lékařství. první. vyd. [s.l.]: Grada Publishing a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1163-8.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PETROVICKÝ, Pavel. Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi 3.svazek. 1. vyd. Martin: Osveta, 2002. ISBN 80-8063-048-8.
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 2. vyd. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-7169-970-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu orbita na Wikimedia Commons